Podle způsobu pohřbu datovali tehdejší archeologové senzační nález do doby pravěku. Šlo by tak o vůbec nejstarší doklad osídlení Hrádku.
Jenže. Kostra po více než čtyřiceti letech, co spočívala v hrádeckém muzeu, skončila spolu s mnoha dalšími a tehdy ne tak zajímavými sbírkovými předměty, na skládce u Kristýny. Jinými slovy, nové datování za využití nejmodernějších metod už dnes není možné.
„Pokud by byl skrčenec opravdu dokladem pravěkého způsobu pohřbu dejme tomu z přelomu pozdní doby kamenné a začátku doby bronzové, byl by to pro Liberecko naprosto unikátní nález. Nic podobného se nenašlo ani na Žitavsku nebo v polském příhraničí, kde ostatně případné nálezy zničil důl u Bogatyně. Bohužel dnes už nemůžeme zhodnotit a jednoznačně bez pochybností říci, z jaké doby tělo pocházelo,“ lituje archeolog Severočeského muzea v Liberci Petr Brestovanský.
Tehdejší výtisk Československé republiky uvádí dataci profesora Matigky, podle nějž by hrob mohl spadat do období 60 tisíc až 3 tisíce let před naším letopočtem. „Hrob byl vědeckými pracovníky prozkoumán a bylo zjištěno, že jde o kostru mladého, asi 25letého muže z této pradávné doby,“ stojí v novinách z 29. srpna, které se zpětně vracejí k nálezu starému tehdy měsíc.
Kolem kostry leželo několik kamenů
„V polokruhu kolem kostry bylo nalezeno několik kamenů, jimiž byl asi hrob obložen. Jeden z těchto kamenů má neobyčejnou cenu, neboť byl na něm nalezen vyrytý primitivní obraz berana. Podle nálezu zuhelnatělého konce trámu v bezprostřední blízkosti se soudí, že v místech nálezu stála před tisíciletími kolová stavba - snad celá nákolní osada,“ stojí v dobovém článku.
Jak píše německý list Zittauer Geschistsblätter, kostru z hlíny odborně vyjmul žitavský archeolog K. H. Hoster. „Skrčenec ležel pod vrstvou popela, nahoře byly dvě řady zcela zuhelnatělých kůlů.“
Vlastivědný badatel a spisovatel Marek Řeháček upozorňuje ve své knize na to, že stáří kostry později v muzeu odhadl univerzitní profesor Franz z Prahy přibližně na dobu neolitu. „Nakonec se názory ustálily na stáří dva až čtyři tisíce let. Jiní však byli mnohem skeptičtější a řadili kostlivce do doby slovanského osídlení Hrádku v 9. a 10. století,“ upozorňuje Řeháček v knize Hrádek nad Nisou - Vyprávění o městě a lidech.
„S datací bych byl opatrný. Dnes bychom určitě použili radiokarbonovou metodu, která by nám to řekla přesně. Tímto zkoumáním kostra neprošla. Dnes bychom také nechali udělat genetiku, podobně jako u nálezu kostry takzvaného vampýra Tobiáše,“ podotkl archeolog Petr Brestovanský.
Nálezy vedou až do doby bronzové
Doklady z doby bronzové nicméně odhalily nedávné nálezy na staveništích průmyslové zóny u Hrádku. „Nenašly se kostry, ale keramika a odpadní jámy. Dokládají sídliště staré přibližně tři tisíce let,“ zmínil archeolog Brestovanský.
Toho, že dnes kostra skrčence neexistuje, lituje i Vít Štrupl, ředitel multifunkčního centra Brána Trojzemí v Hrádku.
„Byl by to jeden ze zajímavých exponátů a hodně by to pomohlo našemu pohledu na rané dějiny města. Zatím nejstarší doklad historie Hrádku je trám datovaný lety 1219 až 1235. I kdyby kostra doložila osídlení Hrádku v 9. nebo 10. století, bylo by to také senzační. Ani pro tuto dobu dnes nemáme doklad,“ soudí Vít Štrupl.
V centru Brána Trojzemí ale dnes vystavují kostru vampýra Tobiáše nalezeného na jaře 2010 v Kostelní ulici. Na rozdíl od skrčence jde o jeden z archeology nejprozkoumanějších nalezených lidských skeletů na českém území. Kostru zkoumala plejáda českých vědců.
Ti zjistili, že ostatky patřily padesátiletému muži. Pohřbený byl před šesti sty lety nepietně za hřbitovní zdí a po „vampýřím způsobu“, tedy obličejem k zemi a s hlavou a nohama zatíženými kameny. Výzkum zjistil, že měl genetické bratrance v dnešní Albánii nebo severním Řecku.
