Do zarudlého oka pece bodá dlouhou kovovou tyč. Sklo na jejím konci se v téměř dvanácti stech stupních Celsia převtěluje v malé žhavé slunce. Následují tři, čtyři hbité a ladné pohyby kleštěmi, ponor do kádě s chladnou vodou a z neforemné koule se vylíhne okvětní lístek. Surový křišťál v umělecké dílo u rozpálené huti ve firmě Preciosa Lighting v Kamenickém Šenově právě proměnil sklář Václav Doležal.
Prozrazuje, že na jeho řemesle ho nejvíce baví věčný závod s časem. „Je to velmi krátká doba, kdy je sklovina tvárná a zpracovatelná. Každý zásah do ní je v tu chvíli nevratný. To je pro mě velmi atraktivní,“ odhaluje muž, který je Preciose věrný již 22 let.
Je jedním z dvanácti představitelů jednotlivých sklářských profesí, které společnost tento rok postupně představuje v projektu nazvaném Lightkeepers. Nahlédnout pod pověstné zlaté české ručičky dává prostřednictvím videí na svých webových stránkách, sociálních sítích či serveru YouTube. Teď však Václav Doležal taje řemesla, jehož počátky na severu Čech sahají až do začátku 17. století, ukazuje naživo.
„Ke sklářství mě přivedla náhoda. Měl jsem kamaráda, jehož táta byl sklář. Jednou jsme ho byli navštívit v práci a moc se mi to, co dělal, zalíbilo. Zpočátku pro mě toto řemeslo byla jen žhavá lepivá hmota a nedokázal jsem si představit, že z ní někdy něco vytvořím,“ dodává Doležal.
Většina výrobků míří do světa
Jeden skleněný okvětní lístek zhotoví za přibližně deset minut. Květy se pak stanou součástí ramen budoucích lustrů a ty možná okrášlí luxusní zaoceánskou loď či pětihvězdičkový hotel kdesi v arabském světě. Převážná většina přepychových výrobků Preciosy totiž míří z republiky do celého světa.
„Mám své řemeslo rád. Líbí se mi na něm především to, že v něm mohu vyjádřit své pocity, že je tvárné, ale zároveň těžké. I proto možná o něj mladá generace už nemá takový zájem,“ stýská si lehce sklář. „Je potřeba píle i dobrého oka.“ O dvě patra výše jeho slovům přitakává další Lightkeeper - brusič Ivan Pátek, jenž v Preciose Lighting pracuje osmým rokem a pyšní se několika mezinárodními oceněními za svoji tvorbu. „Mladé to už moc neláká. Občas jezdím ukazovat svoji práci na učiliště do Nového Boru a co vím, tak do učení tam nastoupí šest dětí a dostudují dva, tři,“ říká Pátek.
I on přiznává, že sklářská profese je sice náročná, ale krásná a kouzelná. „Je to náročné hlavně na ruce. Některé kusy, které brousím, jsou pěkně těžké. Člověk také musí mít cit a být přesný. Ale práce je to hezká a mě moc baví. Líbí se mi hlavně vytváření nových a složitých dekorů a designových věcí. Zkrátka něco, na čem se sám mohu podílet,“ doplňuje brusič.
Důraz na tradiční ruční zpracování
Jak již MF DNES uvedla v polovině srpna, projekt Lightkeepers ukazuje využití řady výrobních postupů i prostředků, které vycházejí z původních sklářských technik.
„Zejména klademe důraz na tradiční ruční zpracování. To totiž zajišťuje individuální přístup k tvorbě každého svítidla i do nejmenších detailů a také další rozvoj v rámci jednotlivých řemesel. Ceníme si nadšených sklářů, pro něž je řemeslo posláním a předává se z generace na generaci, stejně tak jako práce slévačů kovových prvků, brusičů, pracovníků montáže a dalších profesí,“ sdělila před časem Lucie Karlová, generální ředitelka Preciosa Lighting.
Téměř třísetletý otisk sklářské tradice je v Kamenickém Šenově vidět i mimo zdi Preciosy, jejíž závod se tu rozkládá na více než 106 tisících čtverečních metrech. Stačí, když do ulice takřka čtyřtisícového města skočí soumrak.
„Když budete večer projíždět Kamenickým Šenovem a nahlédnete do rozsvícených oken některých bytů, tak skoro v každém obýváku bude svítit lustr odtud,“ dodává manažerka Preciosy Lighting Martina Kadlecová.
V některých bytech to navíc bude vypadat jako za korunovace císařovny Marie Terezie v roce 1743. Tehdy předchůdce Preciosy pro ní jako dar vyrobil přepychový lustr. Jeho kopie nebo výrobky jím inspirované tu vyrábějí dodnes.
16. června 2019 |
