Sklářský výtvarník Václav Řezáč se stal průkopníkem ve svém oboru, když zkombinoval žhavé sklo se sklem taveným ve formě. Inovativní technika, kterou vymyslel, je velmi náročná, protože jak sklo z pánve, tak tavenina mají jiné fyzikální vlastnosti.
„Když se spojí, dochází při chlazení k tomu, že má každá část jinou roztažnost a výtvor by měl prasknout. Tavenice vzniká v průměru dva měsíce a nikdo nechce riskovat, že dvouměsíční práce přijde vniveč,“ popisuje Řezáč.
Kdo se prý ve zmíněných technologiích vyzná, ten by považoval jeho pokusy za nesmysl. Tedy minimálně do chvíle, než se mu zadařilo.
Vystavená díla vytvářel v období mezi lety 2016 a 2019 při svém pobytu v Japonsku, kde vyučoval na sklářském institutu Toyama Institute of Glass Art. Právě japonská kultura jej inspirovala při hledání vlastního vyjadřovacího jazyka. Předtím se však každé technologii roky věnoval zvlášť.
„Tlouklo se ve mně uhranutí prací se žhavou hmotou – je to jako vidět vytékat lávu ze sopky – a naproti tomu studená a exaktní technologie tavení skla do formy,“ vypráví Řezáč, který tehdy v Japonsku učil poprvé. Studentům se věnuje i nyní, třetím rokem působí na katedře designu Technické univerzity v Liberci.
Exhibici nazvanou „Čas náhody“, kterou připravil výtvarník a sklář Oldřich Plíva, mohou zájemci navštívit v univerzitní Galerii N v Jablonci nad Nisou do konce března. Řezáč kromě hojných výstav v Česku nebo Japonsku představil svá díla také ve Spojených státech, Francii, Turecku či Polsku.
