Zklamání bylo ale jen mírné. Ve schránce sice oproti očekávání chyběly mince, které v ní s vysokou pravděpodobností při ukládání do země v roce 1934 byly, a vložené dokumenty byly z převážné části nečitelné. Podle archeologa libereckého Severočeského muzea Petra Brestovanského to však není žádné neštěstí.
„Listiny, mince a další předměty se nacházejí v makovicích na věžích kostelů. Ale že by bylo něco uloženého v pomníku nebo jako nedávno v Liberci v zemi pod pařezem stromu svobody, to jsou vzácné případy. Ty by se daly za čtvrt století spočítat na prstech jedné ruky,“ radoval se.
A že papíry jsou prakticky nečitelné? Žádné neštěstí. „Zatím jsou nečitelné, ale podle mých zkušeností půjdou stoprocentně rozluštit,“ je si jist archeolog. „Teď je potřeba papír odkyselit a provést z něj stěry, které prokáží případnou přítomnost škodlivých bakterií.“
Později by měly být papíry veřejně k vidění. „Všechno, co při podobných příležitostech objevíme, hodláme veřejně vystavit,“ ubezpečil starosta Frýdlantu Dan Ramzer.
Mince už mohl někdo vzít
Záhadou je, kam se poděly dobové mince, které, soudě podle jejich otisků, původně byly v přiložené obálce. I na to má Brestovanský odpověď. „Nevíme, zda jsme schránku od roku 1934 objevili první, nebo jestli ji vyzvedl ještě někdo před námi. Fakt je ten, že už byla poněkud porušená a těžko říci, jestli mince nesebral někdo už dříve – před deseti lety, před padesáti lety, kdo ví,“ zamyslel se.
Na rozstřihování kovové schránky se podílel sám starosta Frýdlantu. „U takovéhle akce jsem poprvé a jsem za to rád, moc jsem se těšil. Je zajímavé, že jsme schránku pod pomníkem obětí první světové války objevili zrovna v roce, kdy si připomínáme sto let od jejího skončení. A neřešme otázku Němců a Čechů. Před smrtí jsme si všichni rovni,“ prohlásil Dan Ramzer.
Poté, co rekonstrukce památníku padlých ve Frýdlantu skončí, bude pomník opět obsahovat vzkaz příštím generacím.
„Budou to různé současné dokumenty, například Frýdlantský zpravodaj či seznam zastupitelů, nebudou chybět ani nezbytné mince. Přijímáme poselství těch, kteří tu byli před námi a předáme jej dál,“ uzavřel Ramzer.
