Připomíná, že letos uplyne 160 let od doby, kdy výhradně pánský spolek, jenž se brzy rozšířil do celé Evropy, založila skupina milovníků umění a recese v Praze. A také 110 let od vzniku jablonecké pobočky Schlaraffie, která nese pojmenování Preciosa Iserina.
V případě druhého výročí se však narozeninová oslava podobá spíše karu. Do bývalého sídla Iseriny, zámečku Neysseburg u autobusového nádraží, nedávno šťouchly bagry.
Odkud se exponáty na výstavu vzaly? Pomohly muzea, knihovny i archivy v Děčíně, Teplicích nebo Frýdlantě. Ale i soukromé sbírky.
Řád přinesli záhadní muži
„Já sám sbírám artefakty okolo Schlaraffie od roku 1988, kdy jsme tehdy se studenty restaurovali zasedací sál tohoto spolku v liberecké Moskevské ulici. Ten však po privatizaci vzal za své. Tehdy jsme nic moc nevěděli, jen že jde o jakýsi tajemný spolek, cosi jako svobodní zednáři. Pak se však stalo něco, co mi svět Schlaraffů odtajnilo. Do sálu přišli mlčky dva starší pánové a než jsem je stačil oslovit, už byli pryč. Na židli ale nechali jeden z řádů liberecké říše a vizitku. A tak jsem začal odhalovat, o co jde,“ vzpomíná autor a kurátor výstavy Jan Strnad.
Členy jablonecké Schlaraffie byli nejvýznamnější muži tehdejšího města. Například starosta K. R. Fischer, ředitel městského divadla J. Weninger, malíř D. Brosick, architekt A. Thamerus, spisovatelé A. Wildner či H. Schwan, herec K. Felmar, zakladatel lázeňského sanatoria v Pasekách G. Glettler nebo význační podnikatelé R. Haasis, H. Hoffmann či J. Schindler.
Všichni tito lidé přispěli k rozvoji města a dosáhli významných úspěchů v různých oblastech lidského konání. Sídlem jejich společenství se stal právě historizující zámeček s bohatě vyzdobeným rytířským sálem. Svobodomyslný spolek zanikl v Jablonci s nástupem fašismu.
Podle Strnada je Neysseburg v rámci Evropy unikátní. „Sice existují mnohem honosnější sály, ale nikdy nejde o celou samostatnou a volně stojící stavbu. I ta dochovaná v Chebu je součástí fronty domů. Takovýto romantický zámeček je ojedinělý a ukazuje, že Jablonec byl ve své zlaté éře něčím, čím již nikdy nebude,“ vysvětluje galerista.
„Kauza kolem bourání zámečku ale něčemu pomohla. Dům Schlaraffů v Chebu se stal kulturní památkou.“
Nezbývá než výstavu spatřit naživo a třeba při odchodu nahlas říci Lulu. Slovo s přízvukem na druhé slabice je schlaraffským pozdravem, souhlasem i pochvalou.
