Termín rozhovoru s momentálními králi českého hudebního průmyslu, kteří mají kořeny v Liberci - formací Atmo Music, se ladil horkotěžko. Po čtrnáctidenní intenzivní výměně e-mailové pošty nakonec klapnul minulý čtvrtek večer.
Shodou náhod to byl zrovna den, kdy se v kulturní rubrice MF DNES objevila recenze Honzy Vedrala na čerstvou debutovou desku producenta ODD, rapera Beefa a zpěváka Jakuba Děkana s názvem Andělé x Démoni. Ostřílený recenzent bořičům hitparád a autorům jeden čas druhého nejhranějšího českého singlu v tuzemských rádiích udělil pouhých dvacet pět procent ze sta.
Co říkáte na recenzi? Podle Vedrala sázíte pouze na emotivní rap směřovaný na rozpolcené dospívající duše teenagerů, v němž místo sprostých slov a tvrdých póz fackujete svými bolestmi a emocemi. A prý jste si vzali to nejhorší z ubrečených rockových a popových balad a doplňujete to monotonním rapem o utrpení...
Děkan: Napsal vlastně pravdu. Proč bychom měli dělat desku o něčem jiném, než o tom, co právě prožíváme? Ano, trefujeme se do duší rozpolcených teenagerů, protože jsme těmi rozpolcenými teenagery. Já nebudu zpívat o tom, aby lidi byli šťastní a jeli do Indie. Každý si musí projít láskou, vztahy. Vím, že je to donekonečna omílané téma, ale takhle žijeme. Jsme sakra normální lidi.
ODD: Myslím si, že problém je v tom, že je nám kolem dvaceti a někteří lidé, co tu desku poslouchají, chtějí, aby zněla dospěle, dokonale. Ale nám je těch dvacet, tak to přece nemůže být dokonalé. Recenzent trochu směřuje k tomu, že naše deska je pro děti, ale my ještě trochu dětmi jsme.
Beef: Myslím, že to napsal dobře, ale řekl to jako idiot (smích). Každopádně ale jeho názor bereme a rozhodně se necítíme ukřivděni.
Pojďme k vaší první desce. Doneslo se ke mně, že aktuálně třetí nejprodávanější cédéčko na českém trhu málem nevzniklo, že jste si ho celé smazali v počítači...
ODD: To je pravda, bylo to šílené. Zničil se mi externí disk a zjistil jsem, že jeho oprava by stála kolem 30 tisíc korun. To bych nedal, kdybych měl miliony, přišlo mi to prostě moc. Zkoušel jsem, jestli mi disk někdo neopraví levněji, amatérsky, ale nešlo to, a tak skončil v koši.
To musel být docela zmar, ne? Jak jste se dokopali k tomu, začít znovu?
ODD: Zmar to nebyl, beru to tak, že to bylo vlastně dobře, že se nám deska smazala. Stoprocentně jí to pomohlo. Kdyby jsme to vydali tenkrát, deska by byla někde na Uložto, neměla by obal a vůbec by nevyšla, tak jak dneska vyšla. Přišla zkrátka do příznivějšího období. Děkan: Všichni jsme šli za tu dobu nahoru, zlepšili se a zároveň jsme si zachovali tu tvář ze začátku. Určitě nám to pomohlo.
Takže od teď vše zálohujete?
ODD: To jsem si říkal, že budu. Ale stejně to nedělám (smích).
Rapová hudba by měla být postavená na kvalitních textech. Vy rapujete a zpíváte o věcech hodně temných, melancholických, depresivních. Jak moc je to odžité a jak moc je to jen hiphopová póza?
Beef: Je to inspirováno vlastním životem a pozorováním životů lidí kolem mě. Jelikož ta témata jsou starší, tak možná proto to je tak depresivní. Jsou tam první vztahy, holky a tak.
Neříkejte mi, že jste si do dvaceti odžil i tohle: "znáš ty pocity, znáš ty nálady, ty momenty s pistolí u hlavy. Prášky jsou slabý, slova jsou prázdný, život je tma, v který se nejde najíst..." Cituji z vašeho textu k písni Démoni.
Beef: To ne, tahle je zrovna o mém sousedovi, a to je dlouhý příběh.
Dobře, nechme ho neodhalený. Co vy a Liberec? Myslím tím, jestli jste nějakým způsobem vaše rodné město na desce reflektovali, tak jak to dělají vaši kolegové Lipo a Paulie Garand, kteří se do něj docela obouvají?
ODD: Ne, už jsou tady totiž vámi jmenovaní mistři, co Liberec docela přesně vystihli a myslím, že už to stačí. My k tomu nemáme, co dodat, a proto jsme nikdy nic angažovaného nedělali.
Děkan: To, že je tady nějaké vedení města a všechno to je v p....., to víme, ale proč o tom dělat další songy? Ani by se nám to nehodilo do konceptu desky.
ODD: Rozhodně nás ale Liberec ovlivnil. Všichni jsme začínali na Básnících před mikrofonem, Lipovi, Pauliem Garandovi.
Na desce máte různé hosty, třeba již zmíněného Lipa. Zaujalo mě ale hostování zpěvačky Ivy Frühlingové v písni Melancholie. Jak jste se k ní dostali a proč zrovna ona?
ODD: Udělal jsem jeden hudební podklad, ve kterém jsem cítil takovou francouzskou atmosféru. Chyběl mi tam refrén. Tak jsme si do googlu napsali francouzská zpěvačka a vylezla nám Iva. Přes našeho manažera jsme ji oslovili, ona souhlasila a za týden přinesla francouzsky napsaný refrén a písničku jsme nahráli.
Už jsme tu zmínili Lipa a Paulieho Garanda, kteří se také dostali do širšího hudebního povědomí. Zdá se, že Liberec je teď továrnou na hity a hvězdy. Čím si to vysvětlujete?¨
Děkan: Rozhodně se dobrá hudba a kvalitní kapely najdou všude. Samozřejmě, že když bydlíte třeba v Přerově, a teď nemám rozhodně nic proti Přerovu, tak tam jsou menší možnosti. Nejsou tam studia, kamarádi, co by chtěli dělat stejnou hudbu jako vy. Tady když se rozhodnete, že budete dělat hudbu, tak se tu najde minimálně dvacet lidí, kteří vám rádi pomůžou. Navzájem si tu pomáháme jako taková rodina. To třeba v Praze až tak není, tak si jede každý na sebe.
Máte v obchodech dobře prodávanou debutovou desku, kralujete hitparádám, máte nejhranější songy v rádiích. Jste ale poměrně mladí. Jak si užíváte nabyté slávy a nebojíte se, že vás to "sejme" jako řadu hudebníků, kteří se stali hvězdami v rozpuku mladí?
Beef: Ani ne, tady v Čechách sláva příliš poznat nejde, to by muselo být o dost výše. Ale je to takové příjemné.
Děkan: Je to náhodou super. Když už jednou děláte muziku, která vás baví a ještě má takhle veliký úspěch, tak to je snad sen každého interpreta, každé kapely, co začíná někde ve sklepě. My si to užíváme.
A užíváte si to až tak jako se zpívá ve vaší písní Bejby, tedy ve stylu sex, drogy a rock and roll?
Děkan: Já jsem jediný z kluků nezadaný, tak žiji trochu bohémským životem. Oni se už trochu mírní, ale taky se umí rozšoupnout. Zkrátka kalíme do třiceti (smích).
