Její vnučka chtěla slyšet pohádky. Tak je vymyslela a sepsala

  7:02aktualizováno  7:02
Když Irena Eliášová vodila svoji vnučku od 1. třídy do školy, vyprávěla jí příběhy. Každý den jeden. Pak přišla domů a začerstva povídání zapsala. A tak vznikla pohádková knížka, kterou v liberecké knihovně autorka spolu s kmotry vypustila do světa.

Spisovatelka Romka Irena Eliášová pochází z devíti dětí. Už v patnácti letech napsala divadelní hru Prstýnek, teď pracuje na sáze jedné romské rodiny. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

„Vlastně je to poprvé, co se pouštím do knihy pohádek,“ říká romská autorka, která žije v Mimoni. „Příběhy nejprve vycházely na pokračování v dětském časopise pro děti Kereka v češtině a v romštině. Jinak je to ale moje třetí samostatná kniha.“

K tomu, aby si vymýšlela příběhy, ji podle ní donutila vnučka. „Pokaždé chtěla vědět, co bude dál. Pak šla do školy a vyprávěla to spolužačkám a ty také chtěly znát pokračování. Dnes chodí do devítky a už se těší, že si knihu koupí. Pohádky už sice nečtou, ale byly u jejich zrodu,“ poznamenává.

Kniha Chci se vrátit do pohádky v sobě nese dva příběhy. V prvním se šestiletý odvážný chlapec Bélko Nadaral vypraví do podzemí za zlým čarodějem, který lidem ukradl noty a akordy, protože ho z hudby bolely uši.

V druhém je zase nespokojenému kuřeti Kolumbovi malý domácí dvorek, a tak se vypraví na cestu kolem světa. Doprovázejí ho přátelé želva, veverka, žabka a orel, který funguje jako letadlo. Dostanou se až na severní pól a zažijí příjemná a méně příjemná dobrodružství.

Kuře zjistí, že doma je nejlíp

„Nakonec všechno dobře skončí, jako ve všech správných pohádkách – Bélkovi pomůže hodná čarodějnice a on přinese lidem písničky zpět. A kuře se šťastně vrátí domů s poznáním, že doma je přece jen nejlíp,“ popisuje Eliášová.

Ta si sama zvolila ilustrátora Marka Štěpána. „Přizvala jsem ho ke spolupráci, protože kreslil obrázky už k seriálu v časopise. A moc pěkně. Je to jeho první kniha ilustrací.“

Na křest přizvala autorka i romistku Karolínu Ryvalovou, která právě překládá z romštiny její nejnovější román. Eliášová se v něm pustila do historie. „Píšu ságu jednoho rodu Romů od dob Marie Terezie až do 19. století. Zatím ale nevím, kdy kniha vyjde, protože překladatelka je teprve na začátku, a pak musíme najít někoho, kdo román vydá,“ míní.

Třiašedesátiletá spisovatelka původem z romské osady v obci Nová Dedina na jihozápadním Slovensku žije od svých deseti let v Česku a publikovat začala až ve svých čtyřiapadesáti letech. Nejprve v češtině a pak i v romštině.

„Vždycky jsem se věnovala psaní, vycházely mi povídky a básně v časopisech, ale na knihy nikdy nebyl čas. Dostala jsem se k tomu až když děti byly velké,“ líčí Eliášová.

První kniha se jmenovala Naše osada

Do literárního světa pronikla už s první knihou Naše osada v roce 2008 ze života Romů. Čtenáře nalákal už úryvek z chystané publikace, který se v roce 2007 dostal do knihy vítězných textů romských a neromských autorů Devla, devla!

V roce 2008 vyšla avizovaná kniha Naše osada s podtitulem Smutné, veselé i tajemné příběhy Romů. Spolupracuje s Kruhem libereckých autorů a přispívá do jím vydávaného Kalmanachu.

Její první díla vznikala v češtině, ale vloni poprvé vznikla novela Slunce zapadá už ráno v romském jazyce. „Nebylo to pro mě lehké, nikdy jsem nechodila do romské školy. Romsky sice mluvím, ale nepíšu, navíc i v romštině jsou rozdíly podle toho, ze které části Slovenska jste. Takže jsem si na pomoc vzala slovník. Hodně mi pomohli i romisté, kteří po mně opravovali chyby,“ přiznává autorka.

Pomohla jí i liberecká knihovna, která její pohádky vydala, a město Liberec a Liberecký kraj, které na ni přispěly.

„S Irenou Eliášovou spolupracujeme už řadu let. Vydali jsme i její první knihu Naše osada,“ říká ředitelka liberecké knihovny Blanka Kovalinková. „Knihu pohádek doporučuji. Jsou hezké, barvité a psané rázovitým stylem, který jsme nijak neměnili.“

Nejčtenější

U Máchova jezera se usadili šakali. S klimatem se něco děje, říká zoolog

Od března doplní vycpaný šakal expozici českolipské fauny v místním muzeu....

Když šéf českolipského muzea Zdeněk Vitáček, před lety začal nacházet v okolí Doks a Provodína charakteristické stopy s...

Mladík na ulici vyzval na souboj osmdesátníka. Netušil, že to je judista

Ilustrační snímek

Nepořádek, který dělal na ulici v České Lípě při pojídání kebabu mladý muž, rozčílil kolemjdoucího osmdesátiletého...

Ti tygři jsou bastardi. Jejich orgány mohu použít, hájí se souzený Berousek

Ludvík Berousek u soudu v České Lípě (21. ledna 2019)

V České Lípě pokračuje soudní jednání, při němž se rozplétá kauza nelegálního obchodu s částmi tygřích těl. Veterinářka...

Kamion biatlonistů se vrátil domů. Nejhorší noční můrou je D1, říká řidič

Řidič Martin Žák s kamionem loni najezdil 15 tisíc, letos už 10 tisíc kilometrů.

Třináct metrů dlouhý, čtyři metry vysoký, téměř dva a půl metru široký. Prostě klasický kamion, jakých jezdí na...

Seniorka, kterou napadla doga, zemřela v nemocnici. Vyšetřuje to policie

Ilustrační snímek

V pátek v nemocnici v České Lípě zemřela seniorka, která zde byla od středy hospitalizovaná po napadení psem....

Další z rubriky

Mladík na ulici vyzval na souboj osmdesátníka. Netušil, že to je judista

Ilustrační snímek

Nepořádek, který dělal na ulici v České Lípě při pojídání kebabu mladý muž, rozčílil kolemjdoucího osmdesátiletého...

Hodkovice odmítají obří halu. Městu přinese jen problémy, bojí se místní

Skladovací areál (vyznačen červeně) by měl zabrat plochu velkou pět a půl...

Je to příliš masivní a na dopravně nevhodném místě. Tak hodnotí vedení města záměr firmy Prodeca vybudovat na okraji...

Do Prahy jezdí vlak stejně dlouho jako v roce 1937, zlobí se hejtman

Autobusové nádraží v Liberci, jeden z nejohyzdnějších dopravních uzlů v kraji,...

Hejtman Libereckého kraje Martin Půta chce vytvořit vlivovou skupinu, která bude lobbovat za rychlejší vlakové spojení...

Najdete na iDNES.cz