Skoro dvacet žlutých a červených vozů záchranné služby parkuje podél prašné cesty u lesa ve Svébořicích.
Cyklisté a houbaři, kteří tento týden zabloudí do bývalého vojenského prostoru Ralsko, se pravděpodobně neubrání stejné myšlence. Stalo se tady neštěstí, při kterém zasahují desítky záchranářů z Libereckého kraje.
Kdyby však přišli na nedaleký palouk, zjistili by, že švitoření ptactva nepřehlušují žádné výkřiky, pokyny zdravotníků ani probíhající záchranná akce.
V provizorním táboře pod borovicemi vládne klid a družný hovor. V jednom ze tří obrovských stanů za chvíli začne teoretické školení řidičů. Za pár hodin pak usednou za volant sanitních vozů, aby si ve ztíženém terénu zdejších lesů vyzkoušeli manévry, které by mohli při převozu pacientů potřebovat.
„Školíme řidiče teoreticky i prakticky. Podívají se na rozbory dopravních nehod, kdy jim instruktor řekne, jak se jim dalo předcházet. V Jizerských horách často jezdíme k chalupám a domům po nezpevněné cestě. Tak chceme řidičům ukázat, co všechno vozy umí. Těžko si to vyzkouší při ostrém výjezdu, kdy mají vzadu pacienta. Proto jsme tady, aby si to několikrát zkusili a získali jistotu, že toho mohou v praxi využít,“ popisuje mluvčí Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje Michael Georgiev.
Cvičení absolvuje 150 řidičů
Šoféry čeká jízda do prudkého kopce i jeho sjíždění, rychlé couvání ve slalomu, neznámý terén, hrboly, výmoly, bahno i kaluže. Záhy Georgieva přerušuje poplašný zvuk sirény. Ve stanu eufemisticky nazývaném učebna právě začíná teoretická přednáška.
Během pětidenního cvičení se ve Svébořicích vystřídá zhruba 150 řidičů záchranné služby a 20 referentů, kteří jezdí ve služebních autech. Přednášející ukazuje na graf znázorňující počet dopravních nehod, jejichž účastníky byli zdravotníci. V roce 2016 šlo o 59 nehod, loni jich bylo 18.
„Když nepočítáme čelní skla, tak než dojde ke škodní události, najezdí vozy šedesát osm tisíc kilometrů,“ konstatuje školitel s tím, že je to dobré číslo.
Řidiči chybují hlavně při couvání poté, co bez problémů zvládnou rychlou jízdu k pacientovi. Proto se na něj organizátoři kurzu letos zaměřili.
„Od roku 2018, kdy jsme začali tato školení pořádat, se snížila nehodovost včetně čelních skel o půlku. Měli jsme zpětnou odezvu třeba při pádu lanovky na Ještědu. Naše sanitka tam byla jako první a dojela do nejvyššího bodu, kam to šlo. Řidiči nám říkali, že kdyby tohle školení neproběhlo, že by tam nikdy nedojeli a museli by tam jít pěšky s těžkým vybavením. Nedokážu si to představit,“ říká vedoucí dopravy krajské záchranné služby Aleš Smetana.
Ukázková jízda servisním vozem v terénu připomíná pobyt na lodi. Jen si člověk zvykne na jistější půdu pod nohama, auto se vrhá do dalších výmolů. Instruktor Lukáš Janda zručně couvá polní cestou v rychlosti 25 km/h. Kdo se dosud nepřipoutal, střelhbitě sahá po bezpečnostním pásu.
„Včera se tu školilo 35 řidičů. Snažíme se jezdit opatrně, proto jede v autě se dvěma řidiči jeden instruktor. Není tam kvůli tomu, aby je učil, ale spíš kvůli autu. Aby jim říkal, kudy mají jet. A hlídal styl jízdy, kdyby chtěli po lese třeba závodit,“ směje se Janda.
Vůz skřípe, vrže, zdolává bahnité i křivolaké lesní úseky. Dvě překvapené srny na chvíli zkoprní uprostřed cesty, pak si jdou po svém a nechávají žlutý vůz s logem krajské záchranné služby dál bojovat s terénem. Do pátku, kdy cvičení řidičů skončí, jich potkají v lese ještě několik.
