V snoezelenu mohou klienti Jedličkova ústavu čichat vůně a k tomu třeba...

V snoezelenu mohou klienti Jedličkova ústavu čichat vůně a k tomu třeba polehávat v posteli plné míčků. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Čichat a podřimovat. V Jedličkově ústavu v Liberci je teď vše povoleno

  • 0
Snuffelen a doezelen neboli Čichat a podřimovat. Spojením těchto dvou holandských slov vznikne složenina Snoezelen. Označuje podivuhodnou relaxační místnost, kterou se nyní nově pyšní liberecký Jedličkův ústav.

„Nejrůznějšího technického vybavení se tu využívá ke stimulaci smyslů. K tomu účelu se hodí aromalampy, vodní sloupce, projektory s výměnnými či olejovými kotoučky, různé polohovací vaky, bublinkové válce a tak dále,“ poznamenala speciální pedagožka Jedličkova ústavu v Liberci Kateřina Millerová.

Popravdě řečeno, v takové místnosti by chtěl odpočívat každý. Modré stěny, nevtíravá ezoterická hudba, tlumené světlo, lůžko tvořené stovkami malých plastových míčků, barevná projekce, na zdi fototapeta s motivem lesních vodopádů a libá vůně šířící se z aromalampy.

Koncept takzvaných snoezelenů, který se zrodil v Nizozemí, funguje v celé České republice od devadesátých let minulého století.

„Nejvíce se využívá ve školách a v nemocnicích. Je vhodný pro všechny věkové kategorie, nejen pro děti, ale i pro seniory,“ dodává Kateřina Milerová.

Lze si tu vyzkoušet spoustu věcí, které by asi jinak klienti Jedličkova ústavu kvůli svému handicapu okusit nemohli. „Člověk si tu něco sám zažije, takže jde v podstatě o učení formou zkušeností,“ objasnila pedagožka.

Pobyt ve snoezelenu by měl mít jistý řád. „Hodina by měla už na začátku mít určený cíl - to, proč sem vlastně terapeut s klientem jde. Měl by mít tu hodinu rozvrženou do časových etap a na konci by měl vyplynout nějaký závěr: co se povedlo, co nepovedlo, vytýčené cíle do příště. Stejně tak je ale možné místnost využít k obyčejné relaxaci nebo odpočinku,“ poznamenala Milerová.

Není přitom vyloženě nikde popsáno, jaké vybavení by takováto místnost měla mít. „Při jejím zařizování jsme čerpali z knížek, z internetu, dívali jsme se na stránky zařízení, kde už snoezeleny mají. Vždycky je třeba místnost uzpůsobit těm, pro které je vytvořena. Jiné pomůcky budou v kojeneckém ústavu, jiné u nás a odlišné zase u starých lidí,“ řekla pedagožka.

Klientům Jedličkova ústavu se jejich nový snoezelen zamlouvá. „Moc se jim tady líbí, je to dobré. Každému se líbí něco jiného: někdo má rád relaxační hudbu, jiný si zase z domova přinese svoji muziku. Platí tu zásada, že je vše dovoleno,“ uzavřela Milerová.