Na výjimečnost rašeliniště na Horní Jizeře teď poukazuje i čerstvě zřízená bezzásahová zóna, která zabírá plochu 102 hektarů. Jde v pořadí o třináctou bezzásahovou zónu v ČR.
„Znamená to, že do této oblasti už nebudeme nijak zasahovat. Necháme toto území vědcům, aby sledovali, jak si tu příroda poradí sama bez pomoci člověka. Jde o extrémně klimaticky exponované místo. Mrazy pod nulou tu nejsou výjimkou ani v červenci a srpnu a v zimě jdou často k minus třiceti,“ řekl generální ředitel Lesů ČR Josef Vojáček.
Nechat část lesů bez jakýchkoliv lidských zásahů je dnes podle odborníků důležitější než jindy. Klimatická změna má totiž dopady i na hospodaření v lese.
„Dřív se horské smrčiny vyskytovaly od osmi set až devíti set metrů nad mořem. Jenže už si všímáme, že kvůli vyšším teplotám v posledních letech mají tyto smrčiny problém kolem osmi set metrů nad mořem přežít, jdou výš až k tisíci metrům. Proto je důležité vědět, jak si příroda sama s klimatickou změnou poradí. Můžeme se tu inspirovat a některé věci přenést i do lesů, kde se běžně hospodaří,“ sdělil ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) František Pelc.
Strach z úbytku srážek zatím lesníci nemají
Obavy, že by to lesy kolem rašeliniště Jizery nemusely zvládnout kvůli kůrovci, jsou zatím u odborníků minimální.
„Zdejší lesy už si kůrovcovou kalamitou prošly. Bylo to v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy Jizerky zničily kyselé deště a imise z elektráren z Polska a Německa. Vysázely se tu proto náhradní smrky, které ale kůrovce moc nelákají. Ti mají rádi stromy osmdesát až sto let staré, zdejší smrky jsou podstatně mladší a ne tak silné. Takže v souvislosti s kůrovcem jsme na rašeliništích Jizery káceli ročně tak pět smrků, víc ne,“ sdělil ředitel regionální pobočky AOPK Jiří Hušek.
Strach zatím lesníci nemají ani z deficitu srážek. Za poslední dva roky napršelo na Jizerce o dvacet centimetrů vody za rok méně než dřív, ale tamní rašeliniště to prý zatím neohrožuje.
„Je pravda, že v létě byla horní vrstva rašeliníku suchá jako troud, chybělo tam půl metru vody. Ale to je jen ta horní vrstva. V té spodní stále voda je asi tak čtyři až šest metrů hluboko, takže v normálu,“ sdělil revírník Pavel Lánský, který na Jizerce působí už 50 let.
Jedinou věcí, kterou ještě lesníci v nově vyznačené bezzásahové zóně provedou, je vykácení nepůvodní kleče.
„Ta se sem nasázela v době, kdy tu lesy po kůrovcové a imisní kalamitě zmizely. Byla veliká skepse k tomu, že tu vůbec kdy ještě něco poroste. Jen spad síry tu byl 500 kilogramů na hektar. Tak se na rašeliniště nasázela nepůvodní kleč, aby tam aspoň něco rostlo. A přišel zázrak. Les se tu sám vzpamatoval a obnovuje se. Proto nepůvodní kleč musí pryč, aby nezadusila ty malé smrčky,“ řekl krajský ředitel Lesů ČR Ludvík Řičář.
