„Dřív jsem vodil Vindobona Express. Když jsem přišel do Liberce, měl jsem pocit, že jsem v c. k. Rakousku. Z Pardubic to bylo nádherné svezení se zabezpečovacím zařízením, do Liberce jste už museli na trati všechno hlídat,“ zavzpomínal dvaasedmdesátiletý strojvedoucí ve výslužbě Oldřich Filip.
Velkým problémem tratě bývaly podle něj vždy stromy, které v zimě nebo za větru ohrožovaly vlak. „Stromů tam byla spousta a občas padaly do trati. Jízda byla kolikrát dobrodružná. Foukal vítr, místo abych jel osmdesát, jel jsem šedesát a stejně jsem to neubrzdil,“ vzpomněl Filip.
Lituje toho, že železnice potřebuje stále méně lidí. „Nejhezčí ježdění tu bývalo, když tu byli výpravčí. Bývali jsme kamarádi, zdravili jsme se, hulákali. Teď jedete z Malé Skály až do Jaroměře a nikdo tam není. Z tohoto pohledu je to takové smutné,“ připojil bývalý strojvedoucí svůj dnešní pohled cestujícího.
V sobotu předváděl rodinám s dětmi i milovníkům drážní dopravy s fotoaparáty na hrudi například interiér motorového vlaku řady 743. „Vlaky máme rádi. Jezdíme ale kratší vzdálenosti než do Pardubic. Třeba do Turnova,“ řekla Jana Patočková z Liberce.
Vlaky v sobotu vozily zvědavce, kteří přišli kvůli výročí na liberecké nádraží, jen sporadicky využívanou vlečkou kolem Zábavního centra Babylon v Nitranské ulici do vozovny libereckého dopravního podniku. Vlaky jezdily také do železničního depa, kde lidé mohli obdivovat jedno z největších modelových kolejišť v České republice. Jen výhybek je tu 128, koleje měří 287 metrů. Na modelovém kolejišti téměř třicet let pracují členové Klubu železničních modelářů LD Liberec.
VIDEO: Na co zírá mašinfíra. Neobvyklá cesta Českým rájem k Ještědu |
Kolejiště bývá volně přístupné většinou jen během oslav 28. října. „Hotové asi nebude nikdy. Pořád něco předěláváme, vyměňujeme koleje, doplňujeme krajinu. Naposledy jsme předělávali vrchní stanici,“ přiblížil za klub Petr David.
Lidé si mohli prohlédnout i moderní vybavení drážních hasičů. Přestože však jde o významné výročí, připomínka vyznívala spíš rozpačitě. Nepřijel žádný protokolární vlak se zástupci krajů Pardubického a Královéhradeckého, který by přivítal liberecký hejtman a primátor. Na nádraží nebyla slyšet hudba, chybělo i slavnostní vyzdobení. Mnozí lidé marně očekávali i parní lokomotivu.
Paradoxně se příjezd prvního vlaku do Liberce 1. května 1859 podle drážního specialisty Jindřicha Berounského neslavil vůbec. „Úsek Turnov - Liberec byl ve skutečnosti hotov už v lednu 1859, začaly jezdit stavební vlaky, potom nákladní. Pořád ale nebyl ještě provoz úředně povolen. Povolení přišlo až 30. dubna. Vídeň byla tehdy zaměstnána italskou válkou. Když pak 1. května přijel první vlak, nešlo už takto narychlo svolat nějaké oslavy,“ řekl drážní specialista Jindřich Berounský.
O výstavbu trati se významně zasloužil liberecký průmyslník Johann Liebieg, kterému už doprava formanskými vozy nestačila. Tak zvaná Jiho-severoněmecká spojovací dráha z Pardubic do Liberce je včetně odbočky do Svatoňovic dlouhá přes 196 kilometrů. Vede náročným terénem. Například mezi Semily a Železným Brodem projíždí vlak skalnatou soutěskou. Na několika místech chrání vlaky před pády kamení ze skal zbudovaná galerie. I přes náročnost stačily ke stavbě jen tři roky. Na stavbě pracovalo v letech 1857 až 1859 na 17 tisíc dělníků.
Nejvyšším místem na trati je železniční stanice Jeřmanice ve výšce 498 m n. m. Nejdelší tunel v Sychrově měří 635 m. K zajímavostem patří i 120 m dlouhý a 32 m vysoký sychrovský viadukt.
