„Propagační texty žijí často svým vlastním životem bez ohledu na pravidla českého pravopisu,“ říká Václav Lábus, pedagog z katedry českého jazyka na Technické univerzitě Liberec. „Špatně psaná velká nebo malá písmena jsem našel i na uličních tabulkách a na autobusech dopravní společnosti BusLine.“
Lábus narazil v Liberci například na směrovou tabulku s označením ulice České Mládeže. „Správně se píše ulice České mládeže. Velké M v jejím názvu patří mezi nejčastější chyby při psaní velkých a malých písmen v místních názvech v Liberci,“ dodává Lábus.
Chyby se rodí při psaní názvů po předložkách
Spousta chyb se rodí, nicméně v opačném gardu, při psaní názvů ulic, náměstí nebo restaurací po předložkách. V Liberci užívají lidé, úředníky nevyjímaje, špatná písmena třeba pro náměstí Pod Branou. Sahají totiž pro malé b.
Stejně tak se pletou u ulic Na Bojišti, U Vysílačky nebo Na Rybníčku, když píšou malé b,v a malé r. Firma BusLine vozí na svých linkových autobusech chybu v adrese svého sídla - Na rovinkách. Správná verze zní Na Rovinkách. Na svém webu má přitom Busline velké R. Na autobusech hřeší také proti anglickému pravopisu. Jako zemi svého působení uvádí BusLine Czech republic. Anglický pravopis ovšem vyžaduje velké R - viz The United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland.
Lábusova slova, že řada lidí pravidla o psaní velkých a malých písmen nechápe nebo je vůbec nezná, potvrzuje Ivan Langr, náměstek libereckého primátora a vystudovaný učitel českého jazyka.
Nová pravidla platí od roku 1993
„Nová pravidla pro psaní velkých a malých písmen platí od roku 1993, hodně lidí si je ale ještě neosvojilo. V hlavách jim zůstávají stará pravidla,“ upozorňuje Langr. Pravopisných chyb si při své práci i v soukromém životě všímá nejen u velkých a malých písmen. „Řada lidí, zejména mladších, nepíše vůbec čárky,“ dodává.
Podle pravidel platných před rokem 1993 se žáci ve školách učili psát v místních názvech po předložkách malá písmena (tedy kupříkladu užívali dnes chybné Na bojišti), což v nich zakořenilo navěky. Třeba i takový hostinský Stanislav Voldřich, živnostník v češtině neobyčejně zběhlý, uvádí na webu pro svou restauraci jméno Na kopečku. Starosvětsky, a proto chybně.
Názvy hostinců a pivnic se vůbec hrubkami jen hemží a vyvolávají zmatek v hlavách čtenářů. Jako důkaz slouží internetové vyhledávače. U jedné a téže restaurace v Jablonném v Podještědí stojí hned několik názvů s různými chybami: U Českého Lva, u Českého Lva nebo U českého lva. Správná verze je pouze restaurace U Českého lva. Občas se objevují i Restaurace U ..., přičemž správné je malé r, podobně jako malé u v případě ulic a n v případě náměstí.
Zatímco populární liberecká hospůdka V Ráji má na svém webu správně všechna písmena velká, cizí web ji uvádí jako restauraci v Ráji. Podle internetu se nalézá v Hrádku nad Nisou restaurace na Jihu, ve Svijanském Újezdu V chaloupkách, v Jablonci nad Nisou Pod lampu a v Rynolticích - Jítravě u Podkovy.
Velké písmeno jen u prvního slova, kromě výjimek
Chyby se vyskytují rovněž v názvech bez předložek, kde pravidla diktují psát velká písmena pouze u prvního slova - tedy s některými výjimkami. Ale o nich až později.
Liberecká hospoda Tatáž pakáž sice svým pěkným webem upoutá, ale název Tatáž Pakáž tam bohemistu nepotěší. Také noblesní restaurace s penzionem Bílý mlýn u harcovské přehrady přátele pravopisu zklame velkým M na svém webu. Navíc zve k návštěvě Botanické a Zoologické zahrady se dvěma hrubkami v jedné větě.
A v Pražské ulici uhodí do očí vývěsní štít s názvem restaurace Mlsnej Kocour.
„Velikášstvím“ trpí rovněž populární Radniční sklípek na náměstí Dr. Edvarda Beneše. Na svém webu volí správně malé s, ovšem v textu o svých partnerech zmiňuje manufakturu Rodnou Hroudu a v textu o své historii Krušovický pivovar. Správné je malé h a k.
„Za chybně psanými jmény typu Rodná Hrouda, Mlsnej Kocour nebo Tatáž Pakáž může často stát vliv angličtiny, kde se velká písmena píší ve víceslovných názvech u každého slova,“ podotýká Lábus.
V krušovickém pivovaru nemá velké K co dělat. Nejedná se totiž o oficiální název firmy, který je Královský pivovar Krušovice.
Liberecké čtvrtě plné chyb
A nyní zpátky k výjimkám v českém pravopise, k jevu, který vyvolává v myslích žáků nepokoj. Oblíbená liberecká hospoda pojmenovává samu sebe na webu jako Na Starém městě. Což o to, pokud by byla řeč o restauraci Na Starém bělidle, malé b by sedělo jak ušité.
Jenomže v případě hospody Na Starém Městě se musí psát s velkým písmenem na začátku všechna tři slova. Jelikož Staré Město je název liberecké čtvrti.
„Právě v názvech libereckých čtvrtí nebo sídlišť najdeme mnoho chyb,“ tvrdí Lábus. „V územně identifikačním registru České republiky pro Liberec jsou třeba následující názvy - Králův háj, Nová Ruda, Zelené údolí. Až na Novou Rudu nejsou pravopisně správné. Myslím, že by Rada města Liberec měla vybrat lokality, jež bude závazně považovat za sídliště, rezidenční celky či čtvrti. V oficiálních tiskovinách by pak pro ně používala jednotný pravopis,“ poznamenává Lábus. „Mohla by také navrhnout, aby se jejich správné tvary zanesly do Základní mapy České republiky.“
Spoustu lidí plete, že v Liberci i v jiných městech a obcích se označují stejnými názvy na straně jedné ulice, budovy, lesní pozemky nebo údolí a na straně druhé sídliště, čtvrti nebo části měst a obcí.
V prvním případě se píše Králův háj, Zelené údolí, Lidové sady, Zámecký vrch nebo Stříbrný kopec. V druhém případě pak Králův Háj, Zelené Údolí, Lidové Sady, Zámecký Vrch nebo Stříbrný Kopec.
Chyták? Náměstí Dr. Edvarda Beneše
Vraťme se k náměstí Dr. Edvarda Beneše. Nabízí krásnou příležitost k jazykovému chytáku. Jednou totiž můžete v náměstí napsat velké N. Pokud si k nástupu do autobusu vyberete zastávku se jménem Náměstí Dr. Edvarda Beneše.
Lábus považuje pravopisně správně místní názvy za důležité kromě jiného ve smlouvách. „Je otázkou, jestli by chyba ve velkých nebo malých písmenech neohrozila platnost smlouvy,“ říká Lábus. „Například ulice na Bojišti úředně vlastně neexistuje. Ale nejsem právník, abych dokázal říci, jak hodně by taková chyba vadila.“
Lábus považuje mluvený i psaný jazyk nejen za nástroj dorozumívání se, ale i za něco, co vypovídá o člověku, firmě či úřadu. „Pokud chceme působit důvěryhodně, měli bychom se ve veřejných projevech řídit pravidly spisovné češtiny,“ vysvětluje pedagog.
