Během víkendu vyrostly v dolní části obce jarmareční stánky, návštěvníci si mohou zařádit na pouťových atrakcích, ochutnat nějakou tu pečenou dobrotu a k tomu všemu vyhrávají kapely. Členové sdružení už teď přemýšlejí, co bude s touto akcí do budoucna.
„Jsme paradoxně omezeni prostorem. Svatopankrácká pouť se na svém místě koná letos nejspíš naposled, protože to nejsou naše pozemky. Budeme se muset někam přemístit. Vlastníme travnatý pozemek v dolní části obce, na kterém kdysi bývávalo fotbalové hřiště. Tam si chceme vytvořit takové zázemí s vodou, elektřinou a podobně. Už tam je postavené pódium,“ naznačil kulturní referent Jítravy Roman Prokop.
Krom pouti pořádají nadšenci z občanského sdružení řadu dalších událostí. Jen namátkou: turnaje v nohejbalu, občasná divadelní představení, slaměný festival, cyklistické závody Zákopčácká duše, drakiády, sáňkiády a o masopustu prochází vsí průvod.
„Chtěl bych upozornit na dvě události, které pořádáme vždycky ob rok. Jednou je to divadelní představení u Sloních kamenů a jindy zase festival Jítravský slamník. Závisí to vždycky na tom, co se zrovna ten který rok na polích pěstuje – pokud je sláma, pořádáme Slamník. Ze spřízněné firmy nám vyjdou vstříc, přivezou balíky slámy a z nich se vytváří různé figury. Je to rodinná akce, otočí se tady tak tři sta, čtyři sta lidí. A letos zase bude divadlo, bude v září a jestli to dobře dopadne, měl by se tam odehrávat příběh o Odysseovi,“ upozornil Prokop.
Nadšenci zvládají organizaci
Organizaci už mají nadšenci po letech zvládnutou. „Funguje nám to hezky, ale pamatuju na to, co mi řekl kamarád Jirka Vydra, zkušený pořadatel různých akcí na Grabštejně i jinde: „Po pěti letech si dej bacha, to už má každý pocit, že umí všechno.“ A je to pravda. Naštěstí my si zachováváme určitou dělbu práce, každý dělá jen to svoje,“ říká Prokop.
Libor Koucký a Eva Strapková tak mají na starosti propagaci, oslovují stánkaře a udržují web, Pavel a Markéta Žatečkovi se starají o veškerou organizaci, Prokop je kulturní referent a předseda sdružení Petr Šlesinger zajišťuje komunikaci se sponzory, s krajem a podobně.
„Vždycky se u příprav akcí pohádáme. Pokaždé. Ale zjistili jsme, že každé takové pohádání nás dostane dál. Jsou to takové tvůrčí hádky. Naštěstí Míra Lednický, který je nejstarší z nás, urovnává vyhrocené situace,“ poznamenal s úsměvem Prokop.
V leckterých vesnicích nemají obyvatelé podobné aktivisty příliš v lásce, raději by svůj klid. Jak je to v Jítravě? „Můžu říct, že když místní oslovíme, tak jsou rádi a spolupracují. Pomáhají nám i chalupáři. Lidi jsou u nás zkrátka vděční, když se pro ně něco udělá. To v obcích málokdy funguje, protože lidi bývají často rozhádaní. Tady zaplaťpánbu táhneme za jeden provaz. Jítrava je malá a všichni se tady nějak domluvíme. Nemůžeme si stěžovat,“ raduje se Prokop.
