Takové Vánoce zde nezažili. Stojíme uprostřed poštovního depa v Liberci, kde v těchto dnech zpracují kolem dvanácti tisíc balíků denně. Podle zdejšího vedoucího Michala Balouna je to o devadesát procent více než běžně. V takovém zápřahu jsou zde už ale několik měsíců.
„U nás Vánoce začaly už v polovině října,“ směje se Baloun, který u pošty pracuje už více než dvacet let a něco takového nepamatuje. Koronavirus a svátky jsou podle něj pekelná kombinace.
„Nabírali jsme brigádníky, agenturní zaměstnance, externí přepravce a samozřejmě máme hodně přesčasových hodin,“ líčí.
Nacházíme se v hale, kde se jednotlivé zásilky třídí. Je kolem osmé ráno, což znamená, že si mohli všichni na chvíli oddechnout. Nejhorší část směny mají za sebou. Největší „šrumec“ zde začíná v deset večer a trvá celou noc.
„Zásilky se k nám vozí ze sběrného dopravního uzlu v Malešicích, tady se zpracují a připraví na dodání pro obvod Liberec, Jablonec nad Nisou, Frýdlant, Tanvald, Rokytnice a naším nejvzdálenějším místem je Harrachov,“ vypočítává vedoucí.
Stovky balíků za jednu směnu
Všechny zásilky projdou lidskýma rukama. To znamená stovky a stovky balíků za jednu směnu. Přesto se zde pohybuje řada žen. „Ano, zhruba čtyřicet procent zaměstnanců jsou ženy. A práce je opravdu fyzicky náročná,“ říká Baloun.
Ukazuje přitom fotografii, kterou pořídil před několika dny. Hala, která je teď poloprázdná, na snímku zcela zmizela pod záplavou balíků všech možných tvarů. „Trochu se nám to tady občas ucpává,“ konstatuje vedoucí.
Liberecké depo zásilky nejen dodává, ale také se sem sváží balíky z celého kraje, které pak pokračují do zmiňovaných Malešic. V tom případě je nutné je co nejrychleji vyexpedovat, aby se depo zcela nezahltilo.
Trendem je uhlí, dřevo a brikety
Depo se přitom musí vypořádat i s objemnými zásilkami až do 750 kilogramů. „Zvláště v tomto období je trend nechat si posílat uhlí, palivové dřevo, brikety,“ vyjmenovává vedoucí.
Výjimkou nejsou ani pneumatiky, cihly, opodál jsou připraveny rozměrné válce nějaké textilie nebo palety se žvýkačkami. Palivové dřevo si podle vedoucího nechávají posílat hlavně chalupáři. Objemné zásilky tak nejenže zaberou značnou část dodávky, ale také je mnohdy obtížné je vůbec doručit kvůli špatné dostupnosti místa.
„Zrovna nedávno jsme museli řešit zapadlé auto. Nakonec jsme zásilku doručili. I když s pomocí vyprošťovací techniky,“ vzpomíná vedoucí.
Při takovém množství zásilek se samozřejmě potýkají i s řadou reklamací. „Může dojít ke zpoždění kvůli přepravovanému množství,“ přiznává. Při řadě reklamací se ale podle něj může ukázat, že je překážka na straně adresáta. Stačí špatně označený zvonek nebo dům.
O tom, že by se doručovatelé dopouštěli toho, že pouze hází upozornění a nesnaží se adresáta kontaktovat, pochybuje.
„Nemá to logiku, jsou motivováni k tomu, aby balíkové zásilky doručili adresátovi, a nedává mi smysl, že by přijeli k domu a pak jen hodili lístek,“ vysvětluje.
Stejně jako jinde, i zde se museli potýkat s problémy, které způsobila pandemie. Nejhorší situace byla podle Balouna v říjnu. Momentálně mají pozitivních zaměstnanců v řádu jednotek. Důležité je ale podle vedoucího dodržovat nařízení, tedy dezinfekce a roušky.
„I tak už jsou ale lidé unavení. Odpočítávají dny do svátků, kdy si budou moci odpočinout,“ dodává Baloun. V depu se jede 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Největší nápor skončí až 23. prosince.
