Claudi byl v České Lípě lékařskou celebritou. Díky své přátelské a veselé povaze si jej mnohé matky výslovně žádaly u porodu a nelibě nesly, pokud neměl zrovna službu.
„Některé chtěly porod pozdržet o den, jen aby je rodil on, jak byl oblíbený,“ vylíčila porodníkovu popularitu jedna ze sester.
O to větší šok všichni zažili, když Lewete zemřel. S rakovinou zápolil rok a půl, přesto o své nemoci nikdy nemluvil a dokud mu síly dovolovaly, chodil do práce.
Mnohé děti tedy přivedl na svět s jistotou, že sám zemře. I proto se pak zvedla obří vlna solidarity a soucitu. Lewete po sobě totiž nechal partnerku a dva a půl roku starého syna Samuela.
„Převoz těla do Tanzánie, což si těsně před smrtí výslovně přál, bych nikdy nemohla zaplatit. O to víc mě překvapilo, že lidé v České Lípě celou potřebnou částku vybrali mezi sebou,“ poznamenala dojatá Gabriela Tůmová, Leweteho přítelkyně a matka jeho syna.
Sbírku organizovaly sestry z gynekologickoporodnického oddělení, ale penězi do ní přispívala celá Česká Lípa. I díky matkám, jejichž děti přivedl na svět, se potřebných 140 tisíc korun podařilo shromáždit včas a rakev s lékařovým tělem mohla odletět domů.
„Já jim všem chci velmi poděkovat. Ti lidé mají srdce na správném místě a jestli to Claudi tam nahoře někde vidí, určitě je na všechny moc pyšný,“ komentovala mladá maminka.
Jak vysvětlit synovi, že už se táta nevrátí?
Tu po zařizování pohřbu čeká ještě jedna nepříjemná věc, a sice vysvětlit svému synovi, že jeho otec se již nevrátí. A s tím už jí nikdo nepomůže. Samuel je tak malý, že pojem smrt zatím nezná.
„Občas žmoulá v rukou jeho fotografii. Čeká, že se táta vrátí, myslí si, že je v práci,“ podělila se o těžké okamžiky Gabriela Tůmová.
Přiblížila rovněž poslední dny svého partnera, které trávil doma na lůžku. Jako by jeho tělo již nechtělo zakoušet další náročné léčebné procedury, den před další návštěvou onkologie boj vzdalo.
„Byl s námi doma. Ten poslední den, kdy se mu přitížilo, musel být hospitalizován, ale jsem ráda, že do poslední chvíle jsme ho mohli mít u sebe,“ vzpomíná partnerka.
Na převoz těla přispěla také českolipská radnice
Na převoz lékařova těla do vlasti přispěla dvaceti tisíci i českolipská radnice. „Bez váhání jsme se chtěli přidat k vlně solidarity, pomoci darem a zároveň i touto formou vyjádřit zemřelému vděk za výbornou péči o českolipské pacientky,“ uvedla starostka Romana Žatecká.
Na oblíbeného lékaře vzpomínají i na oddělení, kde sloužil. „Měl dar být nesmírně oblíbený u personálu i u pacientů, ne každý touto vlastností vládne,“ poznamenal primář Miloš Volek.
Potvrzuje to i mluvčí českolipské radnice Petr Pokorný, který byl mnoho let v minulosti Leweteho kolega. „Za těch osm let, co v nemocnici sloužil, na něj nepřišla žádná písemná nebo ústní stížnost. Což je v době, kdy si stěžují všichni na všechno, nevídané,“ doložil Pokorný.
