Fotbalové hřiště bez milosti odhalí, kdo jaký je. Na víkendovém libereckém turnaji politických stran se třeba ukázalo, že Roman Šotola (Liberec ještě žije) má dobrý tah na branku a rád střílí góly.
Zatímco Kamil Jan Svoboda (KDU-ČSL) je mnohem víc týmový hráč a zápas odjezdí takzvaně „po zadku“, čímž nahradí jisté technické nedostatky.
Především však klobouk dolů před Amazonkami ze Strany otevřené společnosti (SOS). Na kandidátce pro volby v Liberci nemají ani jednoho chlapa, přesto vytáhly do boje s týmy složenými z bývalých i současných závodních fotbalistů.
„Daly jsme i nějaké góly, čtyři nebo pět,“ prozradila jednička SOS Lenka Halamová. „Hrály jsme ve skupině s Úsvitem a KDU-ČSL. Zdálo se mi, že nás soupeři moc nešetřili, zvlášť jeden takový hodně vyběhaný kluk.“
Amazonky nemyslely jen na své mužstvo, pardon, družstvo. Přinesly s sebou mávátka s barevnými třásněmi a dodávaly ochozům hustou fanouškovskou šťávu. „Zelená tráva, naše zem. Fotbal bude vítězem,“ skandovaly.
Mezi politiky zabrousil i slavný útočník Obajdin
Liberec ještě žije oblékl do dresu Josefa Obajdina, legendu Slovanu Liberec i Sparty Praha, útočníka, který mnohokrát okusil přeslavnou Ligu mistrů.
Turnaj politických stran v Liberci-Růžodole pojal jako rozcvičku před odpoledním mistrákem v Albrechticích v Jizerských horách.
Hájil tam barvy béčka Hodkovic, jejich dres navléká rovněž jeho partajní capo di tutti capi, muž se sicilsky osmahlou pletí Roman Šotola. „Byla to taková příjemná procházka s míčem na čerstvém vzduchu,“ prohlásil Obajdin.
„Hlavně, že se nikomu nic nestalo. Myslím, že nejlepším hráčem byl náš Děkys (Jakub Děkan). Má dobrou techniku i cit pro hru.“
Svobodova klička bezpochyby rozezněla andělský chór
Stoprocentní souhlas. Více než metrákový Děkan navíc vyniká překvapivou mrštností. Když však nastoupil do útoku ve dvojici se Šotolou, připomínali těžkotonážní, úděsně přesné samohybné houfnice.
Liberec ještě žije přijel s nejpočetnějším týmem, zatímco KDU-ČSL i SOS odehrály turnaj bez střídání.
„Jednoho chlapce mezi nás nepustila přítelkyně, chodil celý týden na odpolední směny, tak si ho chtěla užít alespoň v sobotu,“ vysvětlil kádrovou nouzi křesťanských demokratů Svoboda, přezdívaný mezi známými Kej Džej Frýdom.
Chvíli hrál libera, chvíli štítového záložníka, občas se vyloupnul i na křídle, kde učinil jednu opravdu elegantní, ďábelsky rychlou kličku. Andělé v nebi museli v onu posvěcenou chvíli volat hlasité „Hosana!“
Šotola zanedlouho ocenil Svobodovu střelu-jedovku slovy: „Kamil Zabiják.“ Turnaj, jehož vítězem se stalo očekávaně hnutí Liberec ještě žije, pořádala ČSSD, tentokrát na čele s hasičem Janem Čmuchálkem.
Smysl turnaje? Uznat prohru, podat si ruce
„Viděli se lidi z různých politických stran, lépe se poznali, uznali svou prohru a podali si ruce,“ vysvětlil smysl klání Čmuchálek.
„Ale při fotbale se samozřejmě vkrádá adrenalin do žil, prestiž nejde úplně stranou, a tak se tady objevilo pár nesportovních momentů.“ Korektní Čmuchálek však nebyl konkrétní.
Rozhodčí netrestali hříšníky klasickými kartami, provinilci místo nich pili vaječný likér a griotku. „Mně dali červené dvě, prý za řeči,“ dodal Čmuchálek.
Turnaj přilákal 11 politických stran z 15, jež se v Liberci ucházejí o hlasy voličů. Scházel mimo jiné hlavní favorit voleb, Korytářova Změna.
„Třeba Zuzka Kocumová na turnaj chtěla, ale pět lidí ochotných hrát jsme bohužel nenašli, uvedla mluvčí Změny Zuzana Tachovská.
Magik z Nového směru čaroval i v bráně
Mnohé strany nastoupily ve svérázných dresech. V nejhezčích se dostavilo ANO, ozdobilo je potiskem Liberec, Fair city. New game.
TOP 09 nesla na hrudi hrdě portrét svého šéfa s nápisem Můžu za všechno, Miroslav Kalousek. ODS pak propagovala na dresech volební Osmero lídra Ondřeje Červinky.
Bývalý náměstek Červinka se v přestávce mezi zápasy sešel se současným náměstkem Svobodou na takzvané kouřové. Za rohem, drahný kus od hřiště, aby nešli špatným příkladem dětem.
Ale stejně, kdyby přijela antidopingová laboratoř... Nikotin je přece, pánové, s odpuštěním, droga jako hrom.
Kdyby vás viděl nějaký zlomyslný novinář, mohl by parafrázovat Šimka a Grossmanna a napsat: „Cigareta patří k mladému náměstkovi jak k velbloudovi hrb.“
Skončeme však mile a oceňme, že na fotbal se odvážně vydaly rovněž typy, do nichž by člověk nic takového nikdy neřekl.
Každý, kdo někdy byl fotbalovým brankářem, musel zvednout palec nahoru směrem k Petru Černému z Nového směru.
V bráně stál jak dubisko v černých brýlích a v botách připomínajících více vycházkové semišky než kopačky. Při několika zákrocích však předvedl, že ne nadarmo jsou jeho velkými koníčky čarování a magie.
