A navíc se cítí být poškozeni a znevýhodněni před pachateli trestné činnosti i lidmi, kterým mají pomáhat.
„Začalo to tím, že od státního zastupitelství přišla instrukce, abychom nepoužívali slzný sprej. Ale to je blbost. Slzák je k lidem mnohem šetrnější než nějaké hmaty a chvaty. Člověk si vypláchne oči, které má zarudlé, ale je v pořádku. Není tam riziko zranění, jako při použití obušku,“ vysvětluje policista Ondřej Bína.
Tomu hrozí až pětiletý trest vězení i propuštění ze služebního poměru za to, že spolu s dalším policistou při noční silniční kontrole tvrdě zasáhli proti řidiči dodávky s prasklou žárovkou. Řidič se podle nich odmítal podrobit kontrole a zásah skončil mimo jiné nasazenými pouty a slzným plynem v obličeji (o soudním projednávání tohoto případu jsme psali více zde).
Prvním, jehož případ se už dočkal prvoinstančního rozsudku, je Michal Duda, bývalý policista z Nového Boru. Za nepřiměřený zákrok při zajištění pachatele dostal tříleté vězení se čtyřletou podmínkou. Teď čeká na jednání Krajského soudu v Liberci, který bude řešit jeho odvolání (o jeho kauze jsme psali zde).
I v dalších kauzách se objevují například zlomená žebra nebo kopance při zásazích. Policisté jsou obviněni za zneužití pravomoci úřední osoby a omezování osobní svobody. Protože většina z nich nebyla propuštěna ze služebního poměru a v jejich kauzách nepadly konečné rozsudky, redakce se rozhodla neuvádět jejich jména.
„Magoři, co se neumějí ovládat?“
„Kolega, jehož jméno se v tisku už objevilo, měl u svého domu na vozidle ukopnuté zrcátko a na autě nápis FÍZL,“ vysvětluje důvody policista s desetiletou praxí, který se rozhodl promluvit jako bezejmenný.
„Všichni už dlouho pociťujeme tlak na minimální používání donucovacích prostředků. Pro nás, kteří jsme se za jejich použití dostali až před soud, byla dokonce zřízena speciální skupina, kde máme za přítomnosti psychologa a vedoucích zvládat modelové situace. Celý tento podnik je pro zúčastněné policisty dehonestující, jsme zkoušeni jako školáci i přesto, že jsme vesměs zkušení policisté s dlouholetou praxí. Připadáme si jako vyvrženci,“ popisuje jeden z mužů zákona.
Už se bojíme zakročit, říká souzený policistaPolicista Ondřej Bína z Doks souzený za v článku zmíněnou silniční kontrolu se bojí, že kvůli délce řízení bude roky žít v nejistotě s nálepkou kriminálníka. „Je to jako by mi říkali ‚My vás vyhodíme, ale ještě nevíme kdy‘,“ popisuje situaci. Pokoušeli jste se s nadřízenými nebo státními zástupci o nějaký kontakt a vysvětlení situace? Měl tlak, aby nepoužívali tolik donucovacích prostředků, nějaký vliv na ostatní policisty? Bojí se tedy zakročit? Dostal jste se už sám do situace, kdy jste se bál zakročit |
Potvrzují to i další stíhaní policisté. Od okamžiku, kdy jim bylo sděleno obvinění, jsou prý na indexu.
„Chodíme na takzvanou pracovní skupinu. Prezentovali to tak, že je to za odměnu, abychom se přiučili něčemu novému. Realita je ale taková, že se na nás pohlíží jako na magory, co se neumějí ovládat,“ povzdechl si další souzený policista.
Použití donucovacích prostředků ubylo. Otázkou je, proč
Krajské ředitelství Policie ČR však oponuje, že pracovní skupiny, kde se policisté učí zvládat krizové situace, mají smysl.
„Ve druhém pololetí roku 2016 došlo k poklesu počtu případů použití donucovacích prostředků s následným zraněním osoby,“ argumentuje krajský policejní ředitel Vladislav Husák s tím, že dále kauzu stíhaných policistů nechce komentovat.
Obžalovaní policisté za viníka označují krajské státní zastupitelství, které podle nich chce stíháním dosáhnout toho, aby policisté používali donucovacích prostředků méně.
„Samozřejmě, že ‚donucováky’ ustupují. Policisté si nechávají spoustu věcí líbit. Já sám jsem při zákroku, kdy pachatel jednal už silně za hranicí, takzvaně zamrzl. Donucovací prostředek použil kolega a já mu pak jen pomohl. Prostě každý se teď bojí, tak raději nic nedělá,“ říká další ze skupiny stíhaných policistů.
Že muži zákona se bojí zakročit, aby se nedostali také před soud, potvrzuje anonymně další policista.
„Vidím u kolegů velkou zdrženlivost při zákrocích. Můžete si sám domyslet, jak se asi cítí občan, když mu ten, kdo je ze zákona zmocněn mu pomoci, nic nedělá,“ míní. „Celé zákroky se prodlužují a jednou to někdo natáhne moc, až dojde k něčemu moc špatnému,“ varuje.
Postupují tvrdě u banalit, říká státní zástupce
Státní zástupce Martin Tvrdík, jenž má výše popsané případy na stole, argumentuje, že všechny případy spojuje nepřiměřené užití donucovacích prostředků. Policisté prý způsobili podstatně větší škody, než hrozilo jednáním „pacifikovaných“ osob.
Tvrdík argumentuje tím, že je jeho povinností podat obžalobu. „Jsem placen za to, abych prokazoval vinu. Za to se těžko mohu stydět. Není v tom nic osobního,“ reaguje státní zástupce na tvrzení souzených policistů, že si na ně zasedl.
Podle policisty Bíny totiž u soudu skončily i případy, které Generální inspekce bezpečnostních sborů, jež se zabývá prohřešky policistů, odložila.
„K nám se už loni v lednu dostala informace, že státní zástupce chce odnaučit policajty používat donucovací prostředky tím, že každý razantnější zákrok bude trestně stíhat. To se potvrdilo,“ míní Bína.
Státní zástupce to odmítá. Pochvaluje si přitom, že kdy se používání donucovacích prostředků začalo stíhat, policisté je omezili.
„Počet objasněných trestných činů a přestupků přitom zůstal stejný, což svědčí o tom, že to jde i bez toho. Užívání donucovacích prostředků zkrátka nemá vůbec vliv na objasněnost kriminality,“ vysvětluje státní zástupce.
Při doznání je možné stíhání zastavit
Navíc upozornil, že pokud by se policisté k přílišné brutalitě doznali, mohli se stíhání vyhnout.
„Ani jeden z policistů v projednávaných případech ‚policejní brutality‘ se nepřiznal. V zákonem stanovených případech by šlo využít odstavce trestního řádu, kdy státní zástupce věc odloží nebo zastaví, jestliže pachatel učinil opatření, aby vůči poškozeným škodu odčinil. Zároveň je podmínkou doznání,“ argumentuje státní zástupce.
Nejenže by se tím policisté vyhnuli soudnímu stíhání, ale nehrozilo by jim ani automatické propuštění ze služebního poměru.
„Nyní, pokud by byli pravomocně odsouzeni, nebo by nabylo právní moci usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání pro úmyslný trestný čin, tak to pro ně znamená automaticky zánik služebního poměru. Z policistů stíhaných pro ‚policejní brutalitu‘ se však nikdo nedoznává a raději riskují soud,“ podivuje se žalobce.
I kolegové stíhaných policistů to však vidí jinak. Jejich parťáci prý jen patřili mezi ty akčnější, kteří se nebáli konfliktů.
„Jde o chlapy, na které se dalo spolehnout, kteří v noci nespali, ale poctivě hlídkovali. Místo ocenění jsou teď na trestné lavici, což je pro ně a jejich rodiny potupné. A přitom šlo jen o to, že byli ve své práci důkladní,“ posteskl si policista, který je s případy obeznámen.
