„Je to pro nás velkou ctí,“ říká Vávra, který zároveň nabízí podíl v pivovaru, aby mohl nadále rozvíjet areál.
Jak se pivovaru v době pandemie daří?
Pandemie poznamenala obor i náš pivovar. Hospody jsou zavřené, takže prodej sudového piva je téměř nulový. Přesto nějaké sudy dodáváme, protože hospody pak stáčí pivo do PET lahví, které prodávají z okénka.
Vaříte teď méně piva?
Já jsem se tak vehementně vrhnul do prodeje piva v lahvích, že jsme dokonce výstav zvýšili. Vyrostli jsme z 8 500 hektolitrů na 9 143 hektolitrů. Ale klesl nám obrat o zhruba čtyři miliony korun, protože jsme museli naše pivo cenově přiblížit průmyslovým pivovarům. S přechodem na lahvové pivo také stouply náklady. Koupili jsme etiketovací linku nebo větší lahvovací linku. Na ní teď děláme 180 tisíc lahví měsíčně.
Jaký objem mají vaše lahve? Frýdlantský pivovar mám spojený s elegantními sedmičkami...
Jeden z důsledků covidu je, že jsme museli přejít na půllitry, abychom se přiblížili zákazníkům v nápojkách. Hodně nás podržely malé prodejny v regionu, jako jsou třeba vietnamské večerky. Ale v nabídce máme i třetinky a sedmičky.
Proč zrovna večerky?
Naše pivo tam stojí od nějakých šestnácti do dvaceti korun, což je příjemná cena, kterou se blížíme ceně Rohozce, Svijan a podobných pivovarů. Učíme pít naše pivo i lidi, kteří se k němu dřív nedostali.
V nabídce máte i plechovky. Jaký je o ně zájem?
Zájem o plechovky roste, zvlášť o ty z řemeslných pivovarů. Jsme kousek od polských hranic a tam zájem o plechovky roste výrazněji. Rádi bychom tak v letošním roce pořídili plechovkovací linku.
Expandujete do zahraničí?
Během covidu jsme se za běhu učili dvě věci. První byla dostat pivo v co největším množství do lahví a ty pak dostat mezi lidi. A druhá byla poohlédnout se po jiných trzích. Český trh je totiž dost poznamenaný covidem.
U toho se na chvíli zastavme. Jak to myslíte?
Otevřené jsou především supermarkety, kam se piva z malých pivovarů špatně dostávají. Na českém trhu se tak zastavila distribuce menších pivovarů. Snažíme se proto přesvědčit supermarkety, ale jde to hůř, protože české supermarkety nevlastní povětšinou Češi.
Co nějaké on-line supermarkety?
Jednáme s Rohlíkem, oslovili jsme i Košík. Zatím jsme se tam nedostali. Já strašně rád nakupuji na Rohlíku a rád bych tam měl naše pivo. Nestálo by tolik jako ta stávající řemeslná piva, bylo by lidem blíž a pomohlo by jim to koupit český produkt bez cukru, bez tetrahopu (vylepšovač pěny, pozn. red.), ale za cenu, která je podobná průmyslovým pivovarům.
Vraťme se k té expanzi.
Dodáváme třeba na Slovensko nebo do Polska. Teď se nám navíc podařilo získat velkou zakázku do Londýna, kam už nějakou chvíli dodáváme. Ta nám v době covidu hodně pomohla. Je to téměř 300 tisíc lahví.
Kdo si ji objednal?
Je to jeden z anglických e-shopů, který distribuuje pivo. Poslední dobou rostou prodeje piva přes internet. U nás jsou tyto projekty malé, protože jsme malý trh, ale v Anglii to jsou poměrně velké společnosti, které distribuují pivo nejen po Anglii, ale do celého světa. Naší snahou je prorazit s českým pivem ven. Protože naše pivo venku moc neznají.
Přibližte mi ta piva, po kterých v Anglii prahnou.
V českém balíčku budou tři piva. Jedno je samozřejmě ležák, který ale dodá jiný pivovar. Od nás tam bude stout a ALE. Onen ALE ani nebyl původně součástí poptávky. Poslali jsme jim jen vzorek na ukázku tak, jak ho mají rádi Češi. To znamená nižší hořkost, vyšší říz, vysoká pitelnost a vyšší pěnivost, na Angličany možná až příliš velká. Použili jsme i české chmely. Je to takové zajímavé pití. Člověk si jich může dát i pět nebo klidně deset. A oni si ho objednali také!
A ten stout je jaký? Tuším, že stout jako takový je tmavý a silný.
Ten je spíš na večer, je to sedmnáctka. Má velký podíl tmavých sladů. Někdo si ho může dát ráno místo kafe. Ale pro nás je velkou ctí, že stout, který reprezentuje Anglii, si objednali u nás. To je jako kdyby Angličani uvařili český ležák a vozili ho sem.
Zpátky do českých luhů a hájů. Na webu píšete, že prodáváte pivo za náklady. Přibližte mi to.
Na jaře, při první vlně, jsme pivo vylévali. Bylo to asi 200 hektolitrů. V zimě se pak situace málem opakovala - před Vánoci, když se rozvolňovalo, jsme navařili pět tanků desítky pro pražské hospody. Jenže přišel další lockdown a nám zbylo pivo. A já už jsem si řekl, že nechci pivo likvidovat. Tak jsme nabídli pivo za výrobní cenu. Prodávali jsme litr piva v PET lahvi za dvacet korun. A Liberečané opravdu dokázali vypít pět tanků desítky.
Myslel jsem, že PET lahve jste už v nabídce neměli?
Zrušil jsem je v roce 2015, protože plast při dlouhodobém uskladnění pouští vzduch. Až teď v době covidu jsme se k nim museli vrátit. Pořád je po nich poptávka a lidé si je velmi oblíbili. Stává se, že si někdo místo sudu vezme třeba 50 PET lahví. Je ale samozřejmě potřeba to vypít hned, nemůže to někde ležet.
Na Facebooku píšete, že stát se na malé pivovary absolutně vykašlal. Jak to myslíte?
Zkusím to říct aspoň ve zkratce. Pivovary propadly sítem podpor. Kdo se snažil a zachoval výstav pivovaru či obraty, tak nedostane podporu. Obrat mu neklesne o třicet procent v daném mezidobí a tím pádem je potrestán za to, že se snažil udržet pracovní místa nebo investoval do nových technologií. Technicky bylo jednodušší se na všechno vykašlat a nic nedělat. Ale to se mi nechtělo, proto ta poznámka. Na druhou stranu tady v historii byly války a člověk si musí umět poradit. Zatli jsme zuby, udrželi jsme hlavu nad vodou a hledali cestu, jak to pivo prodávat a jak si pomoci sami.
Takže jste nemuseli propouštět?
Máme 24 zaměstnanců a všechny jsme udrželi v práci. Nebereme na nikoho podporu. Jenom jsme stát požádali, zda je schopný nám odložit odvody, abychom byli schopní použít peníze na nákup etiketovací linky. V tom nám vyšel stát vstříc.
Také jste rozjeli crowdfundingovou kampaň, tedy že lidem nabízíte za peníze různé dárky. Série piv, půllitry, certifikáty... Nejzajímavější je ale bezpochyby položka Vojevůdce Albrecht, a tedy spoluvlastnictví pivovaru. Uvádíte částku jeden milion korun. Když vám dám milion, stanu se spolumajitelem pivovaru?
Když před nějakými dvanácti lety vznikal pivovar, myslel jsem si, že za deset let bude celý opravený. Cesta je ale opravdu delší. Strašně rád bych tak k sobě přibral drobné investory, kteří mi pomůžou dodělat hospodu, ubytování a doopravit střechy a zbytek budovy. Rozhodl jsem se, že vezmu polovinu firmy a společně se svým srdcem ji na dlani dám lidem. Chtěl bych, aby se všechno doopravilo v rámci několika málo let. Protože mám strach, že areál bude neopravený ještě dalších deset, patnáct let a v té době mi už bude šedesát, a to dílo nedokončím. Tak se o něj radši podělím.
Když se vrátím k původní otázce – co se stane, když vám dám milion?
Když mi dáte milion, spojím vás s naší advokátní kanceláří, která to celé zaštiťuje. Na konci celého procesu pak bude akciová společnost, kdy každý z investorů bude mít kousek pivovaru.
Nedá se tedy říct, jestli za jeden milion bude jedno procento, nebo třeba procent pět?
To teď nejde říct. Musí to být adekvátní. Tržní hodnota pivovaru před dvěma lety, kdy nás chtěla koupit jedna společnost, byla 150 milionů. Od té doby jsme ušli kus cesty, získali trhy, zvýšili výstav, takže nedokážu odhadnout, jaká bude hodnota spočítaná právní kanceláří, ale adekvátní k ní to bude. Myšlenka je najít lidi, kteří jsou bohatí, něčeho v životě dosáhli, takže nedávají celý svůj majetek, a mají rádi český industriál, české kulturní dědictví a budou se spolupodílet. Není to jen o tom, že dají peníze. A pořád platí, že rakev nemá kapsy. V tuhle chvíli je sice pivovar stoprocentně můj, ale do hrobu si ho nevezmu.
Kolik očekáváte, že se vám podaří sehnat peněz?
To uvidíme. Když toho bude míň, uděláme jenom hospodu a posezení nad řekou. Když se přidá někdo, kdo má zkušenosti s pečením chleba, tak tu může být pekárna. Půjdeme postupně podle toho, co ti lidé budou chtít podpořit a co sami umí přinést.
Pivovar jste před časem přejmenovali. Už nejste Zámecký pivovar Frýdlant, ale Pivovar Albrecht, tedy podle piva. Ostatně, všichni mu tak beztak říkali, že?
Je to tak, všichni tomu říkali Pivovar Albrecht. Zámeckých pivovarů je navíc v Česku už hodně. Albrecht tak nakonec převážil.
Narovná se po pandemii situace na trhu? Bude všechno jako dřív?
Já si myslím, že se to změní už navždy. Strašně držím palce všem hospodským, fakt na ně myslím, protože to mají těžké. Ale už máme informace, že třeba některé největší podniky v Praze, které od nás odebíraly pivo, už neotevřou. Odhaduji, že 30 procent hospod neotevře. Ale zase otevřou jiné a třeba budou chtít naše pivo.
