„Je to pro mě obrovská čest a pocta. Moc si toho vážím,“ neskrýval dojetí liberecký rodák, když přebíral medaili a následně se podepisoval do památeční knihy.
Společně s ním obdržel medaili in memoriam i jeho otec Jaroslav, který v Liberci působil jako hráč a později jako asistent trenéra.
„Můj tatínek měl lví podíl na mojí kariéře. Poslal mě z Liberce do Litvínova, kam jsem nechtěl, protože jsem tady měl bráchu a byl jsem naprosto spokojený. Ale s odstupem času jsem si uvědomil, že to bylo moudré rozhodnutí, protože Litvínov byl v té době hokejová bašta. Hokejově mě to posunulo,“ vzpomínala na otce čtyřiapadesátiletá legenda, která odehrála patnáct sezon v NHL.
 |
Nedvědova pouť za oceánem ale nebyla jednoduchá. Jako sedmnáctiletý emigroval v roce 1989 do Kanady po mezinárodním mládežnickém turnaji v Calgary.
„Pro mě to byla cesta ze snem, vždycky jsem si chtěl zahrát NHL. V kapse jsem měl dvacet kanadských dolarů... Zároveň jsem si nebyl jistý, jestli a případně kdy uvidím zase svoje rodiče. Můj nejtěžší hovor byl druhý den, kdy jsem volal rodičům, že se nevrátím. Ale nakonec to dopadlo,“ přiblížil na liberecké radnici Nedvěd, který se na sklonku kariéry vrátil přes Spartu do rodného Liberce.
„Byl jsem hrozně rád, že mi majitel Bílých Tygrů Petr Syrovátko zavolal, když jsem skončil v NHL. Chtěl jsem už končit kariéru, ale dostal jsem šanci v Liberci. Myslel jsem si, že to bude na jednu sezonu. Nakonec z toho bylo šest let. Bílí Tygři jsou pro mě srdcová záležitost.“
Střetnutí s Jágrem
Po konci kariéry přesto ještě jednou naskočil do ostrého zápasu. V roce 2018 se postavil Jaromíru Jágrovi, který se po konci v NHL vrátil do Kladna a čekal ho zápas s Benátkami, které byly libereckou farmou. Zápas se tehdy odehrál v liberecké Home Credit aréně.
„Měl jsem obrovský strach, protože jsem dlouhodobě nehrál. Přiletěl jsem z Miami a měl jsem ještě v botách písek. Noc předtím jsem vůbec nespal Takhle nervózní jsem nebyl ani ve finále na olympiádě. Nakonec to dopadlo dobře, dal jsem gól a přihrávku. Asi za to mohl adrenalin.“
Jágr a Nedvěd darovali Kubíkovi se Žajdlíkem životní zážitek |
Zatímco Nedvěd následně působil jako generální manažer české reprezentace, Jágr je pořád aktivním hráčem.
„Ale moc mu to nejde, ne? (smích) Ale teď vážně, klobouk dolů před Jardou. Měl jsem možnost hrát s ním tři roky v Pittsburghu, když opravdu dominoval. Je to takový výkřik přírody, není úplně normální hrát v jeho letech hokej,“ zamyslel se Nedvěd.
Šance na olympiádě
Jak vidí šance současného českého týmu, který už ve čtvrtek čeká právě Kanada, která byla Nedvědovi dlouhá léta domovem?
„Byl by obrovský úspěch, kdybychom si zahráli o medaili. Doufám, že první zápas je pro nás výhoda, protože Kanaďané se budou teprve sehrávat. Svoji roli může sehrát i jet lag. Když nám dobře zachytá brankář, tak můžeme i s nimi sehrát rovnocennou partii,“ dodal Nedvěd a prozradil, komu bude fandit.
„Já nemůžu prohrát! Dělám si srandu, samozřejmě, že budu fandit nám. Sice mám i kanadské občanství, ale srdcem a duší jsem Čech. Stejně tak to mám s Libercem. Srdce mi buší za Liberec.“
