„Děti jsou nadšené. Pokud se pavouků bojí, můžeme pomoci je tomu odnaučit. Se staršími lidmi je to těžší, ti mají různé fobie zažité. Neuplyne den, aby mi vrátný nevyprávěl, jak tu někoho museli křísit, protože byl v šoku,“ komentuje reakce návštěvníků autor expozice, entomolog Lukáš Blažej.
„Defibrilátory tu ovšem nemáme, musíme si vystačit se studenou vodou,“ směje se v nadsázce.
Největší i nejjedovatější sklípkani
V pavoukáriu se nachází nejen největší, ale i nejjedovatější či nejvzácnější sklípkani tropů. Mezi ty obří patří třeba Theraphosa blondi, se svými 30 centimetry považovaný za největšího sklípkana na světě.
Poecilotheria metallica je sice menší pavouk, ale díky modrému nádechu se řadí k nejkrásnějším druhům. Nejvzácnějším je pak sklípkan druhu Ceratogyrus. Má podivný výběžek z hlavohrudi, který vypadá jako roh.
Lidé tu ale spatří i živé sklípkany. A přesvědčí se i o jejich nebezpečnosti.
„Pavouk vás může kousnout, ale dovede se bránit i když se ho nedotýkáte - takzvaným vyčesáváním, tedy uvolňováním žahavých chloupků ze zadečku. Ještě jsem zásah nedostal, ale všem zájemcům o chov těchto zvířat radím obezřetnost,“ přibližuje Blažej.
Pokoutník zachytí škůdce ve sklepě
Kdo by snad odcházel z výstavy uklidněn faktem, že sklípkany v české přírodě nepotká, měl by zpozornět. Několik druhů tu žije. Jsou však menší a žijí skrytě, navíc jde o vzácné druhy. Mnohem častěji narazíme na pokoutníka nebo třesavku. Člověka doprovázejí od nepaměti.
„Pokoutník je skvělý faktor pro zachycení škůdců ve sklepě, kde máme ovoce. Kontrolou pavučiny zase můžeme zjistit, co za škůdce u nás žije. Třesavky žijící za skříněmi a v rozích místností sice nejsou známkou čisté domácnosti, ale zdravé domácnosti ano. Vychytají bodavý hmyz, muchničky, komáry. Já sám mám třesavek doma asi 300 a jsem spokojen,“ dodal entomolog.
