Můžete přiblížit činnost libereckého Toxi týmu? Proč vůbec vznikl?
Toxi tým v Libereckém kraji začínal v březnu 2014, byli jsme jeden z prvních krajů v Česku, kde byl zřízen. Nyní má kolem tří desítek lidí. Jeho hlavním úkolem bylo sladit všechny územní odbory, specialisty na krajské kriminálce a spojit je do jedné specializované skupiny, která týmově pracuje na odhalování drogové trestné činnosti. Předáváme si mezi sebou poznatky, a když se na konkrétním místě vyskytne zajímavý případ, tak se síly a prostředky lidských zdrojů usměrní na jedno místo. Co vím, tak většina krajů už Toxi tým má, mnoho z nich vzniklo na základě zkušeností v Libereckém kraji. S tou myšlenkou přišel před deseti lety náš bývalý ředitel Vladislav Husák.
Myslíte, že je pro policisty práce v Toxi týmu atraktivní?
Policista, který chce dělat tuto práci, musí být velmi aktivní, protože drogová trestná činnost je latentní, tedy skrytá. Málokdy se stane, že někdo oznámí nějakou výrobu drog nebo distribuci. Takže ti operativci musejí trestnou činnost sami vyhledávat. Mnohé závisí na jejich aktivitě. Když to porovnám s jinými druhy trestné činnosti, třeba s krádeží, tak tam policisté nastupují, až když se něco stane. My tu práci musíme vyhledávat. Pokud chceme přistihnout nějakou velkou zločineckou skupinu, tak to stojí velké úsilí.
Jaké konkrétní činnosti to obnáší?
Musíme pronikat do závadového prostředí mezi uživatele, distributory a výrobce drog a sbírat poznatky. Další metody bohužel nemohu zveřejňovat. Jsem v čele libereckého Toxi týmu od úplného začátku v roce 2014, mým úkolem je řídit krajský tým, shánět jim například ochranné pomůcky a přeskupovat lidi tam, kde jsou potřeba.
Změnila se za ty roky zdejší drogová scéna?
Myslím si, že je stále stejná. Hlavním problémem mezi psychoaktivními látkami je metamfetamin zvaný pervitin, který se tu vyrábí poměrně dost. Je to způsobeno hlavně tím, že Liberecký kraj sousedí s Polskem, odkud jsou dováženy prekurzory na výrobu drog.
Vzpomenete na největší případy?
Úkol krajských členů Toxi týmu je zaměřit se na tu chobotnici úplně nahoře. Uříznout ji úplně u hlavy, zaměřit se na velké zločinecké skupiny, které vaří ve velkém, popřípadě spolupracují i s pachateli z jiných států. Poměrně velký a zajímavý byl srpnový případ s krycím názvem Orta, po kterém jsme zaznamenali, že se v drogovém prostředí výrazně snížila dostupnost drog. V jeden moment jsme zadrželi a zavřeli několik výrobců najednou. Plus samozřejmě hlavního organizátora, který si tady ty výrobce v Libereckém kraji najímal a zaměstnával. Při domovní prohlídce jsme našli stovky gramů pervitinu, ale hlavně třicet kilo prekurzorů. Byly to tablety z Polska, ze kterých se dalo vyrobit asi pět až šest kilo metamfetaminu. Také se nám podařilo zajistit asi tři miliony v hotovosti a další psychoaktivní látky a velkou domácí laboratoř.
Skryli varnu pervitinu v panelákovém bytě, policii pomohl pronikavý zápach |
Jak vůbec vznikají originální a leckdy humorné krycí názvy akcí? Kromě Orty zmíním třeba případy Grinch, Krone, Rapyd…
To je dost individuální (směje se). Není v tom žádná metodika, jak nás to napadá, ale každý název má svůj příběh. Zrovna akce Orta vznikla z názvu kyseliny ortofosforečné, která je potřeba na poslední fázi výroby metamfetaminu. A zase to má nějaký svůj příběh.
A odhalíte ho?
Ne, ne (odmítá s úsměvem). Měli jsme ale třeba akci Brt, Max… To byl zajímavý případ, trochu jiný než klasická výroba a distribuce metamfetaminu. To byli dva Poláci, kteří jezdili po celé republice a na falešné recepty vykupovali farmaceutické výrobky, zejména Xanax. Byl to poněkud složitější případ především v tom, že jsme nejprve museli odhalit totožnost obou mužů. Případ začal oznámením lékárnice z Jablonecka. Prověřováním a analytickou činností jsme zjistili, že ti Poláci vždy jezdí na takové dvoudenní akce. Vybrali si kraj a tam během dvou dnů objeli třicet až čtyřicet lékáren. Měli fiktivní razítka, fiktivní jména lékařů z Polska. Tento případ skončil pravomocným rozhodnutím, kdy byli uznáni vinnými. Tuším, že jeden dostal nepodmíněný trest osm a druhý šest let. Přistihli jsme je přímo po jednom nákupu v lékárně v Ústeckém kraji.
Snažíte se aktéry přistihnout při činu? Při zásahu Orta jste překvapili pachatele přímo při vaření drog…
Kvůli dokazování je to samozřejmě nejlepší. Akorát je to pro nás logisticky velmi náročné, protože na některé případy čekáme třeba i týdny. Snažíme se je dokumentovat, abychom na tuhle věc nespoléhali. To znamená, že když jedeme pachatele zadržet, tak už máme nabito, jak se říká (směje se). Je to náročné, protože sofistikovaní pachatelé znají naše vyšetřovací metody, vědí, co umíme. Samozřejmě se snažíme být o krok dál a vymýšlet nové a nové způsoby.
Kvůli výrobě pervitinu podpálil dům, teď ho policie chytila přímo při vaření |
V případě Orta si hlavní organizátor výrobnu drog přesunul do horního patra paneláku. Jak mohou například Liberečané poznat, že se v bytě nad nimi nachází ilegální varna pervitinu?
Dá se to poznat. Stává se, že nám lidé volají, protože zápach po těch chemikáliích je velmi specifický. Cítíte toluen, rozpouštědla – připomíná to zápach, jako když něco malujete nebo když používáte ředidlo. K tomu se přidává ještě specifický odér, který my poznáme. Můj nos je tak vycvičený, že varnu cítím na dálku (směje se). Pachatelé používají různá filtrační zařízení, třeba stelivo pro kočky, ale to pohltí pach jen částečně a v domě je to cítit opravdu hodně.
Jak taková výrobna drog vypadá?
Varna není jen čisté laboratorní sklo, jak si každý myslí. Většinou je to soubor nepořádku, PET lahve, kanystry a jediné laboratorní sklo, které tam bývá, je vlastně ta trojhrdlá baňka, kde dochází k reakci hotového produktu. Pak tam bývá ještě teploměr, různé dělicí nálevky a chladiče. Na odpařování používají pachatelé mísy z varného skla, které jsou běžně dostupné. Metamfetamin nebo efedrin odpařují třeba v klasickém pekáči na pečení kuřete (krčí rameny).
Jaká droga je typická pro Liberecký kraj?
Metamfetamin zvaný pervitin. Největší počty problémových uživatelů jsou samozřejmě ve velkých městech, kdybych to měl seřadit, tak určitě Liberec, Jablonec nad Nisou a pak Česká Lípa. Na ústupu jsou naopak velké vnitřní pěstírny konopí. Když náš tým v roce 2014 začínal, tak jsme minimálně každý rok řešili opravdu velké indoor pěstírny obsahující tisíce rostlin. Ty už skoro nejsou. Největší pěstírna tento rok měla asi sto rostlin. Tento fenomén je po celé republice stejný.
Jak je na tom Liberecký kraj s ilegálními drogami v porovnání s ostatními regiony?
Jezdím na schůzky se svými protějšky z jednotlivých krajů, takže máme srovnání. Co se týče například Ústeckého kraje, tam je drogová scéna dost podobná, plus tam mají ještě problém s opiáty samozřejmě, jako je heroin. My jsme rádi, že ty opiátové drogy tady skoro nemáme. Naopak směrem na východ – Hradecký a Pardubický kraj, tam k výrobě nedochází tak často. Pro pervitin si jezdí do Prahy nebo k nám.
Připadají vám tresty za drogovou činnost adekvátní? Leckdy připomínají sazby odnětí svobody za vraždu.
Pokud se jedná o organizovanou skupinu působící ve více státech, pak si myslím, že je to v pořádku. Všichni – nejen my policisté – vnímáme, že užívání drog a nedovolené nakládání s nimi má velké společenské, sociální a zdravotní důsledky. Za svou kariéru jsem vyslýchal spoustu svědků i uživatelů a třeba i mladistvých, kterým to zkazilo celý život. Takže si myslím, že tresty jsou adekvátní.
Změnila se za těch devět let kvalita zdejších drog?
Myslím si, že kvalita je stejná. Když si seženete dobrého výrobce, který vám prodá neředěný produkt, tak je kvalita dobrá. Samozřejmě koncoví dealeři, kteří jsou tady ve městě na ulici, se snaží na droze vydělat co nejvíce peněz a ředí ji různými preparáty.
Kdo dneska vaří, můžete popsat profil vařiče?
Devadesát devět procent výrobců jsou samotní uživatelé. Na dlouholetém výrobci je typické, že mu padají zuby. Takzvaným vařičům může být od osmnácti do sedmdesáti let. Je tu skupina výrobců, kteří se tím zabývají od devadesátých let. Tenkrát v Libereckém kraji drogovou scénu zakládali a od nich se učí další a další mladí výrobci.
Kolik si vařič vydělá?
Záleží, jaké množství a jak často drogy vyrábí. Nejtěžší je pro ně zajistit, komu to prodají. Je rozdíl, když drogu prodají po gramech na ulici, nebo když se jí dokážou zbavit najednou. Náklady na výrobu kila metamfetaminu jsou kolem tří set tisíc korun. Pokud by to prodal ve velkém, tak je běžná cena tisíc korun za gram.
Kolik dáte dohromady názvů a označení pro pervitin?
Těch názvů je hodně, liší se podle lokalit. Peří, piko, párno, matro... (říká pobaveně). Je spousta dealerů, kteří mají svůj krycí název. Někdo prodává „cédéčka“. Měli jsme pachatele, který vozil „kubíky dřeva z Polska“. Když dokumentujeme jejich trestnou činnost, tak se někdy hodně bavíme. Nejlepší je, když se dva lidé spolu domlouvají a každý používá jiný krycí název a mezi sebou si nerozumí.
Jedna varna zanikne, skupinu dealerů dopadnete a o kus dál se mezitím etabluje další. Nepřijde vám to jako boj s větrnými mlýny?
Nepřijde, vážně. Jsem rád, že odhalování drogové trestné činnosti je i nadále jednou z hlavních priorit Krajského ředitelství Libereckého kraje. Kdybychom to nedělali, nebo dělali tu práci třeba jen napůl, tak by situace v kraji byla o dost horší. V ulicích by bylo víc drog, víc závislých lidí a víc nešťastných rodin.
Policie řeší jeden z největších drogových případů na Liberecku (12. září 2023)
12. září 2023 |
