„Jedná se o vlčí jámu o hloubce 2,4 metrů. Uprostřed jámy byl zaražen zahrocený dřevěný kůl, který měl lapané zvíře usmrtit,“ upřesňuje mluvčí Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD) Kamila Zahálková.
„Výskyt a stavba pastí na vlky jsou zaznamenány již ve 13. století, kdy český král Přemysl Otakar II. nařizuje u každé vesnice zřídit alespoň jednu vlčí jámu,“ dodává vedoucí archeologického výzkumu Jan Košťál.
Někdy se podle něj jednalo o pouhé jámy, které lidé překryli chvojím, jindy do nich umisťovali masitou návnadu. V některých případech byly pasti zpevněné dřevem, mohly být také čtvercové nebo kamenné kruhové, jako je ta ve Svoru.
Dřevěný kůl s hrotem měřil téměř jeden metr. Archeologové smrtící nástroj vyňali, aby jej podrobili dendrodatování. Tato metoda by mohla odhalit, jak je jáma, respektive kůl starý.
„Jáma se nachází v takovém drobném údolíčku při vodoteči mezi obcí a pastvinami, což může předpokládat, že to byl nějaký migrační koridor, kde si původní obyvatelé obce někdy 16. či 17. století mohli tuto past vyhloubit, aby chránili svá stáda před dravou zvěří,“ zamýšlí se Košťál.
„Zánik vlčích jam můžeme aspoň v této oblasti spojovat někdy s obdobím po roce 1756, kdy zde, na pomezí Českosaského Švýcarska, byl historicky zastřelen poslední vlk,“ uzavírá. Podle něj jde o jednu z mála vlčích jam, kterou se podařilo archeologicky prozkoumat.
Spodní část jámy ve Svoru byla kolem středového kůlu při likvidaci zaházena hnojem a horní část nad kůlem zasypána jílem a kamením. V horních vrstvách našli archeologové několik fragmentů keramiky, které datovali do období 18. století.
