Rozhovor vznikl v kině Androvna na Malé Skále na Jablonecku, kam oba producenti v pátek večer přivezli sošku Oscara, kterou obdrželi v polovině března, ale také Filmovou cenu Britské akademie (BAFTA).
Před měsícem jste vyhráli Oscara. Jaký ten měsíc pro vás byl?
Alžběta Karásková: Já mám pocit, že to nebyl měsíc, ale minimálně rok. Byl podobně náročný jako období před Oscary. Samozřejmě teď už to bylo o něco šťastnější a radostnější, protože už tam byla soška.
Radovan Síbrt: Všichni jsme se těšili, že si po Oscarech konečně odpočineme, protože jsme měli za sebou asi osm měsíců dost náročné kampaně, kdy jsme se pohybovali v několika časových pásmech. Na jednu stranu jsme sháněli peníze, na druhou je utráceli. Do toho jsme spolupracovali s lidmi z různých národností a kultur, se kterými jsme nikdy nepracovali. A každý měl navíc jinou představu o tom, jak vypadá pracovní proces. Stres a tlak byl obrovský. Už jsme si říkali, že si odpočineme, ale jakmile jsme tu cenu dostali, rozjel se další kolotoč rozhovorů a focení.
Karásková: Zároveň tím film získal druhý život, s čímž jsme úplně nepočítali. Je spousta nových projekcí, v Česku má v tuto chvíli třicet tisíc diváků a jenom od Oscarů doteď je to deset tisíc nových. Je kolem toho spousta další práce.
Samostatná kapitola je vnímání filmu ze strany Ukrajinců. Pro velkou část vysokých představitelů v kulturních oblastech je film opravdu problematický. Setkali jsme se například s velkým bojkotem na festivalech. Dostávaly se k nám historky, jakým způsobem jdou proti filmu.
