Byla u kostela, kde umírali Gabčík a Kubiš. Zažila i Pražské povstání

  7:55aktualizováno  7:55
Patnáctileté studentce Miroslavě Matoušové zněly v uších 18. června 1942 úplně jiné zvuky než skřípání křídy po tabuli. Odborná škola pro ženská povolání, kam Miroslava chodila, stála v Resslově ulici v Praze. Nacházela se jen pár desítek metrů od kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde se ukrývali parašutisté, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Pamětnice Miroslava Chmelíková chodila do školy kousek od kostela, kde se v červnu 1942 ukrývali parašutisté, kteří spáchali atentát na Reinharda Heydricha. Tehdy jí bylo patnáct let. | foto: archiv M. Chmelíkové, Miloslav Lubas,  MF DNES

„Slyšely jsme střelbu ze samopalů a výbuchy granátů,“ vzpomíná po 76 letech Miroslava, jež po svatbě získala příjmení Chmelíková. Nyní žije v Domě s pečovatelskou službou v Lomnici nad Popelkou. „Jely jsme tehdy do školy jako vždycky s kamarádkou. Vystoupily jsme ale už Na Moráni, do Resslovy ulice jsme se nedostaly. Všude byly zátarasy a vojenské hlídky. Vzduchem vířil prach, zdvíhal se při přestřelce mezi parašutisty a Němci.“

Pravoslavný chrám v Resslově ulici obklíčilo 18. června 1942 po čtvrté hodině ráno 800 příslušníků útočných oddílů SS a gestapa – svou krutostí neblaze proslavené nacistické tajné policie.

V kostele sv. Cyrila a Metoděje zahynuli po dlouhotrvajících přestřelkách s nacisty parašutisté Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Adolf Opálka, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc.

„Němci Resslovu ulici neprodyšně uzavřeli a nějací civilisté nám oznámili, že se do školy určitě nedostaneme,“ říká Miroslava Chmelíková, dnes jednadevadesátiletá stále svěží dáma.

„Další lidé nám říkali - Děvčata, nechoďte tam, jinak přijdete o život. My jsme ale nebyly moc zvědavé a nechtěly jsme za každou cenu zažít senzaci. Co se kousek od naší školy dělo, jsme se dozvěděly z rádia. Druhý den jsme už do školy i s kamarádkou mohly. V Resslově ulici jsme viděly ještě čerstvé stopy po hrdinném boji parašutistů s německou přesilou.“

Otec pamětnice se zapojil do odbojové skupiny

Miroslava Chmelíková si pamatuje dopodrobna také další válečné události z chmurného období druhé světové války. Její otec Josef Matouš pracoval v elektrických podnicích, které zajišťovaly v Praze tramvajovou dopravu.

„Zapojil se tam do odbojové skupiny. Řídil také záškodnické akce jako vyhazování železničních kolejí do vzduchu. Tatínka jednou zatklo gestapo a vyslýchalo ho v Petschkově paláci,“ podotýká Chmelíková. „Nic ale neprozradil. Němci proti němu neměli žádné důkazy a nakonec ho pustili domů.“

Josefu Matoušovi pomáhala také dcera Miroslava. Roznášela potraviny rodinám odbojářů uvězněných v koncentračních táborech nebo v káznicích. Kdyby se o tom dozvěděli Němci, potrestali by otce i dceru.

„Odbojáři měli spojení na mlékárnu v Michli. Jeden zaměstnanec z ní tajně bral sýr a já ho pak roznášela do rodin vězněných mužů,“ prozrazuje Chmelíková. „Chodila jsem po Praze se šaty přes ruku, abych nebyla nápadná a vyvolávala dojem, že jdu na zkoušku ke švadleně. Jména rodin, jimž jsem potraviny nosila, jsem vůbec neznala. Balíček jsem jim vždycky položila před dveře a rychle jsem zmizela.“

Josef Matouš předával zprávy jiným odbojovým skupinám po Čechách. Aby nevyvolával podezření nacistů, bral s sebou dceru Miroslavu. Společně budili dojem jakoby jezdili na výlety. „Poznala jsem tak hodně pěkných míst, třeba hrad Potštejn,“ dodává Miroslava Chmelíková. K 55. výročí ukončení druhé světové války od německé okupace obdržela Pamětní medaili za účast v boji za národní osvobození.

Zažila i Pražské povstání v květnu 1945

V paměti si Miroslava Chmelíková stále uchovává rovněž květnové Pražské povstání proti nacistům v roce 1945.

„Moje tetička Antonie Brabcová dělala telefonistku v Českém rozhlase, o který se během povstání bojovalo,“ prohlašuje Chmelíková. „Nacisté ji chtěli využít k útoku na české povstalce. Tetička jim ale dala z okna signál, že něco není v pořádku a Němci neuspěli. Tetičku ale srazili z okna do místnosti a zranili ji. Dům, kde v Praze bydlela, nacisté během povstání zničili. Tetička nakonec získala byt po sekretářce K. H. Franka, nejmocnějšího nacisty v Protektorátu Čechy a Morava.“

Matoušovi žili v Praze – Krči, kde během povstání nacisté masakrovali civilní obyvatelstvo, nevyjímaje děti, ženy a staré lidi. „Sedmého května dopoledne vysílal rozhlas varování, že Němci vyhnali na Pankráci lidi z domů a ženou je před svými tanky proti našim barikádám,“ připomíná nacistická zvěrstva Miroslava Chmelíková. „Oknem na chodbě k nám prolétla střela a jen těsně minula tatínka. Střepina se zasekla do dveří maminčiny skříně.“

Po osvobození Prahy šli Chmelíkovi na návštěvu za rodinou Wollnerovou. Za války ji podporovali, poněvadž pana Wollnera nacisté za odboj uvěznili v Drážďanech. „Dům, kde Wollnerovi bydleli, vypadal hrůzostrašně. Očazené zdi, seškvařený lak na zárubních dveří, saze se mísily se sutí,“ vybavuje si Chmelíková.

„Nacistické svině házely do komínů granáty a zapalovaly benzinem politý nábytek uschovaný lidmi ve sklepích domů. Ale pro Wollnerovy bylo hlavní, že se jim vrátil táta z Drážďan. Potkali jsme ho, jak klopýtá domů s rancem na zádech. Vyhublý, znavený, ale šťastný, že jeho rodina válku přežila.“

Miroslava Chmelíková nezapomene nikdy ještě na jednu věc. „Můj dědeček jel ve svých sedmdesáti dvou letech na kole šedesát kilometrů z Brodců do Prahy, aby se přesvědčil, jestli žijeme,“ poznamenává Miroslava. „Pak se náš statečný dědeček s dobrou zprávou vrátil ke své rodině domů.“

Volby do EP proběhnou v České republice 24. a 25. května. Volební místnosti budou otevřeny v pátek od 14:00 do 22:00 a v sobotu od 8:00 do 14:00. Do Evropského parlamentu kandiduje 39 uskupení.

Nejčtenější

Žena zemřela poté, co jí omylem nařízli tepnu. Manžel žaluje nemocnici

I když nepůjde o stavbu nové nemocnice, spolyká projekt i v této okleštěné...

Půl milionu korun žádá jako odškodnění manžel ženy, která zemřela v liberecké nemocnici. Když těžce zraněná pacientka...

Dvacet dolarů v kapse a sen o NHL. Nedvěd vzpomíná na svou emigraci

Petr Nedvěd

O té lize věděl jako kluk pramálo. „Ve Sportu vycházel se zpožděním přehled zápasů. Koukali jsme na Kanadský pohár, v...

Poničený tahač brázdil Jablonec, řidič se v pomačkané kabině krčil

Značně poničený tahač jel Jabloncem nad Nisou (17. 5. 2019).

Značně poničený tahač projížděl v pátek v podvečer Jabloncem nad Nisou. Vycházely z něj oblaka dýmu a kabina byla...

Kvůli pádu dívky z lanovky půjde k soudu babička. Za ublížení z nedbalosti

Ilustrační snímek

Státní zastupitelství v Semilech podalo obžalobu na babičku šestileté dívky, která v lednu spadla ze sedačkové lanovky...

Půta si předraženou zakázkou financoval nemanželský poměr, míní Korytář

Liberecký hejtman Martin Půta u soudu (4. prosinec 2018)

Za předraženou a zmanipulovanou pokládá bývalý liberecký primátor Jan Korytář zakázku na rekonstrukci kostela sv. Máří...

Další z rubriky

Zedníci si z jídelních stolů udělali lešení, oprava školy je ve skluzu

Základní školu Míru v Liberci – Ruprechticích čeká rekonstrukce.

Zřejmě nám už nezbývá nic jiného, než se modlit. Tak komentuje situaci kolem přestavby budovy základní školy na náměstí...

Čtenáři plení libereckou knihovnu, před velkou opravou zbývá jen Jirásek

Liberecká knihovna se na několik měsíců uzavře a čtenáři využívají toho, že si...

Pokud si lidé chtějí ještě něco půjčit před tříměsíčním uzavřením liberecké knihovny, musí si pospíšit. Čtenáři totiž...

Pijte kohoutkovou vodu, nabádají karafy. Navrhli je novoborští studenti

Karafy vyrábí ve školní huti sklářské školy v Novém Boru.

Kroucená, broušená nebo s úzkým hrdlem. Hned tři různé karafy vyrábí ve školní huti sklářské školy v Novém Boru pro...

Najdete na iDNES.cz