Jezdili jsme s tanky sem a tam, úplně beze smyslu. Sami jsme nevěděli, kde vlastně jsme. Šlo ale o to, zastrašit lidi.
Tak vzpomíná na okupaci Československa v srpnu 1968 Polák Henryk Wrona. Jako příslušník 11. tankové divize Slezského vojenského okruhu byl v tanku, který jako první překročil polsko - československé hranice v Lubawce o půlnoci z 20. na 21. srpna před 53 lety. Jeho vzpomínky na polskou účast na okupaci Československa teď přibližuje nový dokument, který natočila pobočka Paměti národa v Libereckém kraji. Kromě Wrony v něm vystupují i další polští pamětníci a přímí účastníci okupace.
„Když jsme odjížděli, neměli jsme žádné pořádné rozkazy. Ale doma se s námi loučili vesele. Napekli koláče, dostali jsme kompoty. Nechápal jsem to. Sám jsem se styděl, cítil jsem, že se účastním něčeho odporného. Ale na většinu Poláků zapůsobila propaganda, že jdeme potlačit kontrarevoluci,“ líčí další Polák Zdzislaw Bykowski.
Sám byl pak mezi několika desítkami polských vojáků, kteří byli z Československa předčasně staženi za to, že s Čechy diskutovali a snažili se chovat přátelsky.
Největší zkušenost s pobytem polských vojsk v kraji měl Turnov. „Kolem Turnova se dva dny valily tisíce tanků od Liberce na Prahu, ale do Turnova žádný z nich nezajel. Vypukla panika, že Turnov chtějí vybombardovat, protože tu bylo aktivní centrum obrody. Po dvou dnech přijeli Poláci. Turnovská vojenská posádka se jim ale postavila. Kolem kasáren rozestavila houfnice a Polákům oznámila, že když vjedou do Turnova, klidně je rozstřílí i s půlkou města. Poláci se lekli a stáhli se na Hruštici, kde rozbili tábor,“ vzpomíná turnovský patriot Milan Brunclík.
„Strašné bylo, když Češi sehnali někde velké ampliony a pouštěli z nich na nás štěkot psa. Chvíli se to dá vydržet, ale když to trvá 24 hodin, tak je to peklo,“ vzpomíná v dokumentu Henryk Wrona.
Přesto byl podle pamětníků postoj československé veřejnosti vůči Polákům lepší než k Rusům. V Liberci na projíždějící polské tanky lidé volali: Vzpomeňte si na Katyň! v reakci na vyvraždění tisíců polských vojáků a příslušníků polské inteligence Rudou armádou v roce 1940. Dokument Paměti národa ale ukazuje, jak sami Poláci vnímali okupaci Československa.
„Ten vztah byl malinko pohrdlivý, říkalo se vám hanlivě Pepíci. Řada lidí brala naši účast na okupaci škodolibě. Polsko totiž bylo Ruskem okupováno od roku 1945, tak se to bralo stylem, když my trpíme, proč ne ostatní. Proč by se měli mít líp než my? Ta míra nezájmu byla děsivá,“ líčí novinář Eugeniusz Smolar. Přesto ve Varšavě k menším protestům došlo.
Protiokupační letáky se dostaly i do Sopot, kde zrovna probíhal mezinárodní hudební festival. Poprvé ho měla přenášet i Eurovize. Přenos byl ale kvůli strachu z protestů zrušen.
„O polské účasti na okupaci Československa v roce 1968 se příliš nemluví. I proto je dokument důležitý. Odhaluje, jaká situace tehdy v Polsku byla, měli svoje starosti, než aby řešili Československo. Líp se pak pochopí to, co nastalo,“ říká vedoucí pobočky Paměti národa v Libereckém kraji Michaela Pavlátová.
Dokument bude ke zhlédnutí od září na webových stránkách Paměti národa. Teď čeká po liberecké premiéře na uvedení v polské Wroclawi a Boleslawci. „Zájemci si budou moci poslechnout i nesestříhané nahrávky s polskými i českými pamětníky událostí. Do dokumentu se jich vešla jen malá část,“ dodala Pavlátová.
