„Místní si o tom povídali, věděli přibližně, v kterých místech a to, že jeden z letců zahynul, ale nic přesnějšího, jako třeba souřadnice, datum nebo co to bylo za letadlo,“ vzpomíná Lacina.
A tak začal oslovovat historiky v Česku, Německu i Spojených státech. Tam navštívil City of Savannah, kde letadla B-17 vyráběli. Pátral v dokumentech, hlášeních, dobových novinách, sháněl pamětníky.
A jako puzzle dával dohromady příběh devítičlenné posádky bombardéru, který se v pondělí 5. března před sedmdesáti lety zřítil do pole mezi osadami Višňové-Minkovice a Víska.
Tehdy se posádka bojového letounu B-17G City of Savannah, přezdívaného létající pevnost, vedená kapitánem a pilotem Ralfem Wadem Kittelem, vydala na svou třináctou misi do Německa.
Od země se „pevnost“ odlepila z anglického Knettishallu a s nákladem bomb mířila na německá města Chemnitz a Plavno. Jenže u druhého z měst dostal zásah německou protiletadlovou střelou. Ta vyřadila dva ze čtyř motorů. Bylo jasné, že zpátky do Anglie už se nedostane.
Vědí, jak to vypadalo v kabině před pádem
„Od syna kapitána Kittela jsem se dozvěděl, jak to vypadalo v kabině těsně před pádem. Bylo to velké drama - poškozené letadlo, nepřátelské území a navíc nevěděli, kam se řítí. Zkusili jedinou možnost: dostat se co nejdál za frontu, která byla asi 30 kilometrů od polských hranic,“ vypráví Lacina.
„Jejich poslední hláška byla: Máme dva poškozené motory a letíme do Polska.“ Nad Frýdlantskem jim ale selhal i třetí motor a posádka se katapultovala. „Stroj šel k zemi nejspíš rychle, protože poslední člen posádky střelec R. H. Warren už nestačil otevřít padák,“ poznamenal Lacina.
Co se dělo pak? Celý příběh donedávna halilo tajemství. Nikdo neměl chuť je odhalovat - svědkové buď už nežili, nebo byli po válce odsunutí do Německa. Za totality nebyli američtí letci v kurzu už vůbec.
„Moc mi pomohl historik Michal Plavec z Národního technického muzea. Díky jemu se povedlo identifikovat letadlo a přesné místo pádu. Pak už se dalo něčeho chytnout,“ říká Lacina.
Mrtvého vojáka pohřbili ve Višňové. „Našel jsem syna hrobníka, který ve svých asi deseti letech se se svým otcem mrtvého Američana pohřbil. Dodnes žije v Německu. Ostatní členy posádky postupně pochytali a zavřeli do zajateckých lágrů. Němci je vyslýchali a mučili, ale všichni přežili a po válce se dostali domů,“ popsal Lacina.
Trosky letadla rozmontovali
Trosky letadla vojáci wehrmachtu a místní četníci rozmontovali, naložili ve Višňové na vlak a odvezli do Liberce. Skončily v některé z jam u letiště v Liberci-Růžodole.
„Máme vytipovaná místa, kde byly, na konci války tam Němci zasypali součásti asi patnácti letadel. Chtěli bychom je během letoška zmapovat a odkrýt a zahrnout objev do výstavy o letectví, kterou chystáme v muzeu na příští rok,“ říká dokumentarista ze Severočeského muzea Ivan Rous.
Pro ostatky mrtvého střelce si přijeli po válce Američané. „Jeden z místních mi vyprávěl, že pro vesnici to byla událost. Byl sice kluk, ale moc dobře si to pamatoval, protože voják v americké uniformě byl černoch a on viděl černocha poprvé v životě,“ říká exstarostka Višňové Vladimíra Erbanová.
Fandí nadšení Vladimíra Laciny i lidí z místního sdružení Víska, kteří se postarali o to, aby zapomenutá událost ožila a nikdy nezapadla.
O uplynulém víkendu ve Vísce odhalili pomník, který ji připomíná. „Má půdorys ve tvaru letícího bombardéru. Cesta k němu se zužuje jako trup stroje a ležící hranoly kolmo k němu znázorňují křídla. Osm vysázených tisů připomíná letce, kteří pád přežili, a prostřední trojúhelníkový blok z liberecké žuly zase střelce, který zahynul,“ popisuje předseda sdružení František Tuhý. Na pomník za zhruba sto tisíc se složili dárci a dvě místní firmy.
