K paličkování se dostala za pomoci matky ve dvanácti letech a nyní je specialistkou na vláčkovou krajku, se kterou vyhrála mezinárodní soutěž. O této speciální technice napsala velmi úspěšnou knihu a jak sama říká, paličkování se bez technické zdatnosti a trpělivosti neobejde. Přesto v minulosti paličkovaly už čtyřleté děti a paličkovat umí i muži.
„Vždy jsem měla blízko k ručním pracím, mamka kdysi paličkovala, a když mi bylo dvanáct, ukázala mi hotovou krajku,“ vzpomíná Romana Zmrzlá Galuszková. „Měly jsme s mamkou štěstí, protože kurz paličkování byl v Liberci, tak jsme jezdily tam,“ dodává s tím, že se postupně stala specialistkou na takzvanou vláčkovou krajku, kterou spolu s matkou, Zuzanou Galuszkovou, jezdila učit až do Vsetína. „Nakonec jsem kurz v Liberci převzala a tenhle typ krajky zde učila.“
Od té doby si na své konto připsala několik úspěchů. Nejvýraznějším byla výhra na mezinárodní soutěži v paličkování ve Vamberku v roce 2017. Město tehdy její vítězný počin odkoupilo a dodnes je k vidění v místním muzeu.
Vláčková krajka je používána především na krojích a jak umělkyně přiznává, kroje sice už dávno nejsou „in“, ale po krajkách je velká poptávka.
„Je poměrně těžké odhadnout, jak dlouho trvá výroba i menší krajky. Vše záleží na složitosti a také na tom, jak máte zvládnutou techniku. Ale dvacet hodin na jedné menší krajce je u mne základ,“ odpovídá na dotaz, jak dlouho trvá výroba. „Stejně to platí o ceně. Vždycky říkám, že stačí spočítat celkový čas a každý by si měl odpovědět, na kolik si cení svého času za jednu hodinu,“ dodává Zmrzlá Galuszková.
V současnosti spolupracuje s Preciosou, společností, která se specializuje na originální šperky a bižuterii. „Preciosa mne oslovila, když jsme na různých akcích s mamkou předváděly paličkování, a nyní pro ni vymýšlíme nové typy šperků v kombinaci s krajkou,“ vysvětluje.
O své práci napsala knihu s názvem „Paličkování. Variace vláčkové krajky“, která se stala naprostým trhákem. „Knihu jsem napsala, když jsem byla na mateřské. Tušila jsem, že bude mít úspěch, protože je úzce zaměřená na konkrétní komunitu, ale určitě jsem nečekala, že bude tak velký,“ líčí Zmrzlá Galuszková a dodává, že její druhá kniha vyjde v listopadu letošního roku.
Paličkování trénuje tělo i mozek
Technika paličkování se vyvinula zhruba v šestnáctém století a nejvíce se uchytila v Itálii, ve Španělsku i v Nizozemsku. U nás se do dnešních dnů udržela především v okolí Vamberku, plošně spíše v Sudetech.
„Samozřejmě že to vypadá složitě a lehké to není, ale jen do té chvíle, než si každý najde svůj systém. Na kurzy se hlásí především ženy, které jsou technicky zdatné, třeba kantorky, které vyučují technické obory,“ prozrazuje Zmrzlá Galuszková, jež vystudovala obor technologie skla, ale v současnosti pracuje jako asistentka pedagoga.
„Jedna známá paličkářka, kterou raději nebudu jmenovat, řekla, že je paličkování pro chytré ženy. Něco na tom bude, ale úplně si to nemyslím. Techniku paličkování se naučily i čtyřleté děti. A i když je jich málo, na kurzy chodí i muži,“ usmívá se umělkyně. Současně připouští, že paličkování je sice parádní na odreagování a potrápí i mozkové závity, ale zároveň i tělo. „Maminka si musí od paličkování dávat i několik týdnů pauzu. Bohužel trpí záda, ruce nebo karpální tunely,“ uzavírá Romana Zmrzlá Galuszková.
