Všechna tato zvířata spadají do mezinárodně koordinovaných chovů EEP (Evropský záchovný program).
Orly východní chová liberecká zahrada již od roku 1988 a mezi lety 2002 až 2018 je i úspěšně pravidelně rozmnožovala. V posledních letech se ale odchovy všeobecně v evropských zoologických zahradách příliš nedaří. „Chovné páry tohoto druhu, který se kdysi v zoo množil celkem běžně, v posledních letech zestárly a nová mláďata přichází na svět poměrně zřídka. V letošním roce jsme pouze jednou ze šesti zoo v Evropě, kde se ptáče vylíhlo,“ vysvětlil zoolog a kurátor chovu ptáků Jan Hanel.
Mládě přišlo na svět ve speciální líhni a po několika dnech ho chovatelé dali k rodičům „Ti o něj zpočátku nejevili moc velký zájem, ale v momentě, když už jsme se rozhodli malého orla raději odebrat a odchovat uměle, se začali vzorně starat a krmit. Mládě v jejich péči od té doby prosperuje, a tak je šance na úspěšný odchov veliká,“ dodal Hanel.
Ježíšova ještěrka i ohrožený gekon. Zoo Liberec láká na tropické unikáty |
Mezi jedny z nejohroženějších velkých savců na Zemi patří urial bucharský. Ve volné přírodě, kde obývá horské oblasti Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu, se jeho populace odhaduje na posledních tisíc zvířat. Situace v chovech v zoologických zahradách ale není o moc příznivější.
„Zoo Liberec je jednou z pouhých pěti zahrad na světě, které tento druh chovají. Dle aktuálních údajů máme dohromady v chovech celkem 39 jedinců, z toho sedm žije u nás. Urialové neboli ovce kruhorohé tak patří mezi ta nejcennější a nejvzácnější zvířata, která může návštěvník v Liberci spatřit,“ řekl hlavní zoolog Luboš Melichar.
Poslední přírůstek přišel v Liberci na svět 22. května a jedná se již o druhé letošní a celkově sedmnácté mládě, které se tu od počátku chovu v roce 2011 narodilo.
Na pokraji vyhynutí
Na konci května přivítali chovatelé z úseku kopytníků na světě mládě kozy šrouborohé a první rychlá zdravotní prohlídka potvrdila, že se jedná o samičku. Zoo Liberec chová tento druh již od roku 1976 a úspěšné odchovy se daří pravidelně. Za téměř padesát let prošlo zahradou celkem 199 jedinců tohoto sudokopytníka.
Koza šrouborohá neboli markhur obývá horské oblasti Afghánistánu a Kašmíru, a přestože je považována za národní symbol Pákistánu, kvůli neřízenému lovu se zde v 90. letech minulého století dostala až na pokraj vyhynutí. Své jméno získala díky šroubovitým rohům, které u samců dosahují až 160 centimetrů.
Všechna mláďata kopytníků v Liberci obývají od prvních dní výběh společně s celou skupinou, a tak je návštěvníci mohou při troše štěstí pozorovat.
