Tři z nich zemřeli po zhroucení podloubí domu č. 314 na náměstí, do kterého najel sovětský tank, čtyři po střelbě do davu. Další dva později podlehli svým zraněním.
Není překvapením, že první člověk, který na našem území zahynul po střetu s okupačními vojsky, byl právě z Liberce. Vojenské jednotky, které do Liberce dorazily, byly z Polska a z NDR a mířily skrz město směrem na Prahu.
Proč ruský tank narazil do domu v Liberci, už se nedozvíme. Zabil dva lidi |
Jejich cesta vedla kolem Divadla F. X. Šaldy, hlavní pošty a radnice na dnešním náměstí Dr. Edvarda Beneše, které se v té době paradoxně jmenovalo Bojovníků za mír. Nad ránem pak liberecké ulice zaplnily stovky lidí, kteří na přítomnost cizích vojsk reagovali velmi bouřlivě.
„U radnice byla spousta lidí. Křičeli, nadávali, hrozili pěstmi. Několik lidí házelo z lešení radnice na projíždějící tanky rajčata. Nikdo se ale nechoval násilně,“ vzpomínala pro Paměť národa Eva Erbanová.
Rekonstrukce okupace: unikátní dokument o srpnové invazi 1968 zdarma |
Výbuch cisterny zabil vnučku s babičkou
Při střetech zahynulo jenom v Liberci devět lidí, další dvě oběti na Liberecku měl výbuch havarované cisterny s benzinem v Desné v Jizerských horách. Oběťmi se staly osmiletá školačka Dagmar Škavová a její čtyřiasedmdesátiletá babička Marie Vodáková.
V srpnu 1968 přežil v Desné ohnivé peklo a zachránil hořící ženu |
Na příjezd sovětských vojsk si dodnes pamatují i obyvatelé Turnova. „Byly mi asi čtyři roky, maminka mě vedla do školky. Dodnes si pamatuju, jak nám nad hlavou létala ruská letadla,“ vzpomíná dnes devětapadesátiletý M. S.
Podobnou vzpomínku má i další z turnovských pamětnic. „Šla jsem se synem Hlubokou ulicí směrem na náměstí. Po silnici jezdily ruské tanky a vojenská technika a můj malý syn se na mě podíval a zeptal se: Maminko, vždyť nás přece osvobodili, tak proč tady teď jezdí v tancích? Uvědomila jsem si, jak i to malé dítě dokázalo vnímat, že je něco špatně. Když jsme tu první noc stáli na balkóně a pozorovali velká vojenská letadla, která nám přelétala nad hlavou, tak jsme vůbec nevěděli, co se stalo,“ dodala.
Namířené hlavně houfnic
Turnov byl přitom jediným městem v republice, které nebylo 21. srpna 1968 obsazeno. Údajně si ho vojáci spletli s Trutnovem. Polská vojenská technika se na Hruštici objevila až následující den a až 23. srpna se polští vojáci postavili před turnovské kasárny. Místní posádka je ale dovnitř nepustila. V branách tak na okupanty čekaly namířené hlavně houfnic a polská jednotka musela tábořit potupně za městem.
Zapomenutý příběh odporu v srpnu 1968. Češi mířili na okupanty houfnicemi |
Bojovou náladu tenkrát doslova zmrazil projev Dubčeka a prezidenta Svobody v rádiu poté, co se vrátili z Moskvy. 28. září se lidé z Turnova přišli rozloučit s československým dělostřeleckým plukem, který přesunuli do Uherského Hradiště.
V Liberci se mezitím do dění zapojili i pozdější prezident Václav Havel a herec Jan Tříska, kteří ve městě pobývali. Havel psal prohlášení a Tříska je posluchačům libereckého rozhlasu četl. Studio libereckého rozhlasu patřilo mezi hlavní zdroj informací pro obyvatele Československa v prvních dnech a týdnech okupace. Ve městě se také spojili budoucí disidenti s kádry tehdejší KSČ.
12. srpna 2018 |
