Skláře Petra Adamovského zaujalo, že je práce se sklem při výrobě očních protéz úplně jiná, než jakou do té doby znal. Nakonec se jí rozhodl věnovat celý život. Sám si přitom neumí představit, že by si měl nasadit kontaktní čočky, natož protézu.
Vzpomenete si ještě na své začátky?
Bylo to zvláštní, protože už jsem dřív se sklem pracoval, ale tohle je tak jiné. A šlo mi to nejprve děsně. Občas to bylo hrozně frustrující, když mi to nešlo. Nevím, kolik protéz se mi ze začátku nepovedlo, ale trvalo mi asi tři roky, než jsem se to naučil. A to se tenkrát ještě dělaly takzvané skladové protézy, které se posílaly do optik, takže šlo asi jen o tři tvary. Teď už je každá protéza unikátní.
S výrobou začali Němci v roce 1835. Postup výroby je od té doby pořád stejný, není na něm co vylepšovat.
