Když za Lenkou Ševčíkovou přišel kolega, že se ve věznici dusí dvouleté dítě, měla zrovna službu u vstupu do věznice. Bylo po poledni a do Silvestra zbývaly dva dny.
Chlapce, kterého vzala s sebou jeho matka na návštěvu odsouzeného, byl v té době již v bezvědomí. Ševčíková vyběhla ze svého stanoviště a dítě našla u výdejních automatů, kde návštěvy odsouzeným kupují jídlo a pití.
„Matka mi předávala malého chlapečka a já se ho ujala. Zjistila jsem, že je v bezvědomí, měl oči v sloup. Ptala jsem se, co se stalo. Říkali mi, že se dusí a že má zapadlý jazyk,“ vzpomíná příslušnice. Dítě si přehodila přes ruku a protipohybem a údery do zad se z něj snažila dostat cokoliv, co mu mohlo uváznout v ústech.
Ostatní návštěvníci věznice na ni pokřikovali a prosili ji, aby chlapci zachránila život. Nevšímala si jich a soustředěně položila bezvládné dítě na zem. Zaklonila mu hlavu, aby se mu uvolnila čelist. Zjišťovala, jestli dýchá. Přiložila mu dva prsty ke krku, aby nahmatala tep.
„Byla jsem pod vlivem adrenalinu, takže jsem cítila jen svůj tep. Okamžitě jsem mu přiložila ucho k puse a zjistila, že dýchá. Dýchal špatně, chrčel,“ popisuje. V nezateplených prostorách bylo velmi chladno, kolegové jí proto přinášeli deky, do kterých chlapce zabalili. Pak jej odnesla do izolované místnosti, kde pokračovala v oživování.
Pomohlo štípnutí
Mezitím byl další kolega ve spojení se záchrannou službu, se kterou si přes telefon předávali potřebné informace. Chlapec sice dýchal, ale stále nebyl při vědomí. Poprvé se trochu zmátořil, když jej štípli do ucha.
„Podíval se na mě a na svou matku. Pak opět upadl do bezvědomí,“ pokračuje Ševčíková. Napodruhé zkusila štípnout chlapce silněji. Opět se rozhlédl kolem sebe a začal brečet. „Byla jsem tak ráda, když začal brečet,“ líčí žena pocity euforie. Ty však netrvaly dlouho.
Pravou ruku ponechala na drobné hrudi, aby mohla kontrolovat, jestli se zvedá, a druhou udržovala dítěti záklon hlavy, aby zajistila průchodnost dýchacích cest. Vynervovaná matka mezitím začala přítomné upozorňovat, že její syn hoří.
Ospalý, ale při vědomí
„Kolegové přinesli studený obklad. Dali jsme mu ho na čelo a druhý za krk. V tu chvíli nám opět upadl do bezvědomí,“ konstatuje příslušnice. Se záchrannou službou se radili, jestli mají dítě zkoušet probouzet. Dostalo se jim ale ujištění, že pomoc už je za rohem. „V ten moment už jsem slyšela sirény a hned nato přišli záchranáři. Chlapce vzali do sanitky a tam mu pomohli,“ dodává.
Zčernaly mu oči, začal chroptět. Deváťáci zachránili muže na Ještědu |
Nakonec ho ale do nemocnice neodvezli. „Bylo mi řečeno, že jeho matka nesouhlasila s odvozem a podepsala revers,“ říká Ševčíková. Unaveného chlapce, tentokrát již při vědomí, svěřila žena babičce. „Babička s ním čekala v čekárně, když matka šla na návštěvu za odsouzeným. Byl při vědomí, ale hrozně ospalý,“ vzpomíná Ševčíková, která na pozici strážné v místní věznici pracuje tři a půl roku.
Za svou pohotovou reakci, rozhodnost a vysokou míru profesionality, kterou 29. prosince 2024 prokázala, obdržela medaili za statečnost. Tu si 14. ledna převzala v Praze za přítomnosti ministra spravedlnosti Pavla Blažka.
V kritické situaci nebyla poprvé
„Podpraporčík Lenka Ševčíková, která v té době vykonávala službu na vstupu do věznice, se spontánně nabídla k poskytnutí pomoci. Svým rozhodným a odborným přístupem obnovila chlapci dýchání. Až do příjezdu záchranářů zůstala u dítěte a pokračovala v monitorování jeho stavu. Svým zásahem předešla možným trvalým následkům na zdraví chlapce, v horším případě přímo úmrtí dítěte,“ vyzdvihl generální ředitel vězeňské služby Simon Michailidis.
Studenti oživili muže, jehož ostatní míjeli. Od záchranářů dostali cenu |
V obdobně vypjatých situacích byla Ševčíková i v minulosti, byť ne takto závažných. Pomáhala u autonehody nebo při úrazu seniorky, která si po pádu na chodníku odřela hlavu.
„Speciální kurz nemám, první pomoc jsem samozřejmě měla při školení na trenérku florbalu a také v rámci práce. Ale je pravda, že to není školení zaměřené na pomoc dětem, ale dospělým mužům. Jelikož jsme věznice pro muže,“ říká oceněná žena. S důležitými informacemi ji průběžně zásobuje také její matka, která je držitelkou certifikátu první pomoci. „Vždycky mi říkala, co a jak mám dělat, kdyby se něco přihodilo,“ uzavírá.
