Dlouhá léta byl tak trochu podceňován a kritika zdůrazňovala především jeho krajinářskou tvorbu. Aktuální výstava v liberecké Oblastní galerii Lázně ovšem dokazuje, že malíř František Kaván nepatří pouze do zlatého fondu české krajinomalby, ale že byl také významným symbolistou, jedním ze zakladatelů moderní české poezie a ovlivnil řadu následovatelů.
Expozice nazvaná Podmrak je v Bazénové hale k vidění v rok, kdy si připomínáme 155 let od narození a 80 let od smrti tohoto všestranného umělce.
Podle kurátora výstavy, emeritního ředitele Krkonošského muzea v Jilemnici Jana Luštince, chce přehlídka malířova díla nabídnout vůbec poprvé celistvý pohled na něj. Vedle „klasických“ krajinek tak na ní nechybí ukázky z Kavánova symbolistického období, část jeho korespondence či úryvky z jeho básní.
„Chceme Kavána ukázat v celistvosti, ze všech možných úhlů a je to první výstava, která se o to pokouší. Kaván byl nesmírně složitá osobnost a ačkoliv sám sebe označoval za pantátu z Víchovské Lhoty a býval tak často prezentován, byl to na druhou stranu nesmírně kultivovaný člověk, bedlivě sledoval dění kolem sebe a byť žil v ústraní, do toho dění zasahoval. To je velmi důležité a je potřeba to zdůrazňovat,“ svěřil se Luštinec.
Mezi zajímavými „standardními“ Kavánovými obrazy zájemci na výstavě spatří i jeho největší dílo.
Obraz Kotel v Krkonoších namaloval uznávaný krajinář jako oponu pro křížlické ochotníky. Jeho rozměr činí 480 krát 200 centimetrů. Od roku 1955, kdy byl obraz nalezen na půdě jednoho horského hostince, zdobí vstupní halu jilemnického zámku. Před dvěma lety prošel velkou restaurací.
Jan Luštinec říká, že František Kaván patří mezi klasiky české krajinomalby a k tomu nejlepšímu, co Mařákova krajinářská škola vydala.
„Vývoj pohledu na Kavána se velice mění. Pamatuji si, že když jsem chystal jeho výstavu v osmdesátých letech a do katalogu napsal, že byl také vynikající symbolista a že tato perioda má v jeho tvorbě velký význam, tak mě kdosi napadl, že to nebyla perioda. Ale my víme, že ano a že byla velmi významná. Pokusili jsme se proto vytvořit expozici, která by nejen přilákala návštěvníka, ale ukázala mu věci, které dosud nemohl vidět, ale pouze tušit. Je členěna podle jednotlivých období - na realistické, symbolistní a impresivněrealistické. Nevycházíme ovšem jen z vyšlapaných cest, ale ukazujeme obrazy, jež nebyly doposud vystavovány a to vedle těch klasických děl české krajinomalby,“ pokračuje kurátor.
„Dále jsme se snažili Kavána ukázat nejenom jako malíře, který ovlivnil řadu dalších umělců, ale zároveň jako vynikajícího básníka. Básník a divadelní kritik Jiří Mahen ho dokonce považuje za jednoho ze zakladatelů moderní české poezie. A pak je tu Kaván jako znamenitý znalec českého jazyka, což ukazuje jeho zajímavá korespondence, ve které si počíst je pro milovníka dobré literatury zážitek. To vše je ale doplňková linie výstavy, která by neměla přesáhnout jeho obrazy.“
Exponáty na výstavu, kterou bude Liberec hostit do 3. října, pocházejí nejen z depozitáře galerie, ale například také z Galerie hlavního města Prahy, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Krkonošského muzea v Jilemnici, Západočeské galerie v Plzni či ze Správy Pražského hradu.
Podmrak ocenili i v Paříži
František Kaván studoval od roku 1889 na Akademii výtvarných umění, tedy v době, kdy byla vedena Juliem Mařákem. V tomto období se v českém umění výrazně projevuje realismus – v krajinářství je vůdčí osobností Antonín Chittussi, z jehož díla Kaván dychtivě přijímá nové podněty. Během studií prochází Kaván strmým uměleckým vzestupem a ovlivňuje i své četné spolužáky, mezi které patřili například Antonín Slavíček nebo Otakar Lebeda.
O jeho uměleckých kvalitách svědčí i fakt, že v roce 1900 získal diplom a plaketu na Světové výstavě v Paříži za obraz Podmrak, který vytvořil v době studií - roku 1894 - ve své rodné vsi.
Na samém počátku nového století odchází Kaván do ústraní a dostává se mu toho, po čem asi bytostně toužil – úzkého kontaktu s krajinou a možnosti jejího dalšího nerušeného poznávání. Střídavě pobývá v rodném kraji (Nová Ves nad Popelkou, Dolní Kalná), Českém ráji (Železnice, Libuň) a zejména na Českomoravské vrchovině (Vítanov, Svobodné Hamry), jež mu připomínala rodné Podkrkonoší.
Na své malování v krajině nejvyšších českých hor na výstavě přeneseně vzpomíná. Na jednom z výstavních panelů stojí Kavánova slova z knihy Krajinářova životní zpověď:
„Doma jsem maloval někdy o prázdninách až na vysokých Krkonoších. Chodil i od tří hodin ráno tři hodiny pěšky a v noci o desáté domů se vracel. Anebo na Labskou boudu pro studie klečí, tůní labských i vyhlídek, kam dříve rád jsem putoval. U naší chalupy jsem se pustil do velkého obrazu jednoduché travnaté cesty, kterou jsme jezdili na kole, se křovím a vysokým vzduchem. Později to koupil pan stavitel Hlávka a poslal na výstavu světovou v Paříži a obdržel diplom.“
