„Ve všech předchozích publikacích k výročí protržení přehrady se uvádělo šedesát dva obětí,“ říká Nývltová, bývalá učitelka češtiny a dějepisu.
„Podle tehdejšího soudního spisu jich ale bylo 65. Zjistila jsem také, že další dva lidé podlehli svým těžkým zraněním v tanvaldské nemocnici 20. září a 24. října 1916.“
Na hromadném hrobě, kde spočívá 24 obětí neštěstí, se nicméně v den protržení přehrady zatím zapaluje 62 svíček a do Bílé Desné vhazují lidé stejný počet bílých květů.
„Bez ohledu na to, jestli zůstaneme u tradičního čísla šedesát dva obětí, nebo se změní, je velmi pozitivní, že se na nezapomnělo,“ píše v knížce desenská kronikářka.
Na publikaci s názvem „Protržená přehrada na Bílé Desné 1916–2016“ pracovala skoro dva roky a probírala se dvěma bednami historických materiálů.
Kronikářka se dostala k dosud nezveřejněným údajům
„Dobové dokumenty jsem hledala na farnosti v Desné, v soudním archivu a hodně mně pomohli v jabloneckém státním archivu,“ podotýká Nývltová.
K padesáti šesti bezprostředním obětem tragédie přiřadily rakouskouherské úřady jména a příjmení, stejně jako ke dvěma lidem zesnulým v nemocnici. U devíti těl nebo jejich částí se nikdy nepodařilo určit totožnost.
Nývltová se dostala k dosud nezveřejněným údajům o původním německém textu na balvanu v Desné, který odvalila do údolí voda a stal se památníkem katastrofy. Deska s textem se na něm objevila krátce před druhou světovou válkou, kdy v Desné žila drtivá většina sudetských Němců.
„Skutečnost, že byl původní nápis v němčině, dosud nikdo nezdůrazňoval,“ dodává autorka knihy.
„V roce 1946 nahradila německou desku deska z bílého mramoru s českým textem. Mramor však postupně zvětrával a nápis na desce se nedal přečíst. V roce 1986 vystřídala mramorovou desku černá skleněná deska od výtvarníka Jaroslava Melicha, kterou ale zničili vandalové. Od roku 1991 je na balvanu její kopie z tmavošedého mramoru.“
Původní text na balvanu byl z deseti tisíc kamínků
Památník z balvanu učinil v roce 1937 akademický malíř a sochař Adolf Schnabel, jemuž voda zpustošila dům i s ateliérem, kde schraňoval své obrazy a sochy.
Původní text na balvanu od desenského učitele Hugo Simma vytvořil z 10 tisíc kamínků právě Schnabel a jeho paní. Stálo je to 240 hodin práce.
V knížce, jež vyšla v nákladu tisíc kusů díky městu Desná a obci Albrechtice, najdou čtenáři rovněž současný nápis na balvanu.
Na rozdíl od prvního překladu se v něm mluví o „soudném dnu“ místo „neblahém dnu“, což mnohem více vypovídá o katastrofě, zaviněné protržením chybně vyprojektované přehrady.
Nývltová poskytuje svědectví pamětníků o výšce vlny, jež se valila z hřebenů Jizerských hor na Desnou.
Třicet metrů vysoká vodní stěna
Očití svědci ji označovali jako třicet metrů vysokou stěnu, jako obrovskou stěnu z kamení a větví, převyšující smrky či jako putující horu o výšce dvoupatrového domu, skládající se z tisíců kmenů, klád, trámů, prken, obrovských balvanů, písku a bahna.
V knížce se nachází i vzpomínka desenského vikáře Eduarda Gnendigera: „Strašná zvěst o protržení přehrady otřásla poklidným ovzduším desenského údolí okolo 16. hodiny... Nikoho ani nenapadlo, že se v následujících 20 minutách promění krásné desenské údolí v písečnou a bahnitou spoušť pokrytou hromadami sutin... Nikdo však netušil, jaké nebezpečí z protržené hráze hrozí. Obyvatelé Desné zažili v uplynulých letech řadu povodní. Znali hukot rozbouřených vod v korytě říčky... Do značné míry uklidnění, vyměňovali si názory na stávající situaci, když v tom okamžiku to přišlo. Strašné, ohromující, zničující...“
Knížka Protržená přehrada na Bílé Desné 1916–2016 nabízí kromě jiného unikátní dvojice fotografií, na nichž mohou čtenáři porovnat, jak vypadala stejná místa a domy v Desné bezprostředně po tragédii a jaký pohled je na ně po sto letech.
Nývltová se věnuje i nynějšímu osudu Protržené přehrady, z níž se snaží obce, Lesy České republiky a Povodí Labe udělat turistický magnet. Na obnažené hrázi přehrady a v jejím okolí například vyrostly informační panely a také turistická útulna s občerstvením.
Dnes je přehrada turistickou atrakcí
„Jako vodní dílo přehrada selhala, ale její turistický význam díky současným úpravám vzrostl. Přehrada by měla desenskému údolí aspoň zčásti vrátit, co mu kdysi vzala,“ vepsala Nývltová do knížky.
Po protržení přehrady přišlo o práci přes tisíc lidí, střechu nad hlavou jich ztratilo více než tři sta. Voda zničila školu, brusírny i hasičská zbrojnice.
Albrechtický starosta Jaroslav Zeman, na jehož popud se Protržená přehrada v uplynulých třech letech změnila, přispěl do knížky přáním: „Chceme, aby turisté přijeli cíleně za Protrženou přehradou a díky tomu navštívili Jizerské hory. Dosud tomu bylo naopak - přijeli do Jizerských hor a při té příležitosti se někteří podívali na Protrženou přehradu. To se musí změnit, naše kulturní památka za to stojí.“
