„Pejsek šel dobře, nějaká chybička tam byla, ale to se stává. V autobusu měl najít k sezení prázdné místečko bez plyšáka a on šel raději k plyšákovi, ale nakonec se zadařilo,“ vyprávěl jeden z účastníků závodu Stanislav Poloprutský, který se se svým psem zúčastnil všech deseti ročníků.

Autor: Ota Bartovský, MAFRA

„Je to nádherný, návštěvníci i soutěžící jsou spokojení a všechno jde podle plánu. Včera opravdu hodně pršelo a dnes ráno, když jsme jeli na Liberec, tak vylezlo sluníčko,“ pochvaloval si Roman Vaněk, organizátor a zakladatel spolku pro nevidomé Život jde dál. Trasu závodu připravilo v okolí Liebigova paláce celkem šest rozhodčích, kteří na soutěžící celý den dohlíželi a hodnotili preciznost provedení zadaného úkolu.

Autor: Ota Bartovský, MAFRA

Za každý úkol mohli soutěžící získat maximálně deset bodů, za chyby rozhodčí body ubírali. „Na trase se posuzuje, jak je člověk se svým psem sehraný, jak pes reaguje na jednotlivé pokyny, jak ho dovede třeba na schody, přechod, jak reaguje na semafor nebo třeba nerovnost povrchu,“ přiblížila Vladislava Hermanová ze spolku Život jde dál.

Autor: Ota Bartovský, MAFRA

Trasa se skládala ze dvou částí, takzvaných frekvencí. Každá trvala zhruba deset minut. „Následuje ještě poslušnost, to znamená udržení psa na místě nebo přivolání na povel,“ objasnil Vaněk s tím, že někteří závodníci ještě dostávají klapky na oči. „Někteří třeba trošku vidí, tak aby to bylo férové vůči těm, kteří nevidí vůbec.“

Autor: Ota Bartovský, MAFRA

Závodu se zúčastnil také třeba Pavel Diblík se svým psem Brunem. „Myslím si, že to proběhlo příjemně. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Jsem hlavně rád, že mě můj Bruno dovede tam, kam potřebuji. Mám ze závodu dobrý pocit a Bruník taky,“ pověděl.

Autor: Ota Bartovský, MAFRA

Do Liebiegova paláce se během dne přišla podívat spousta návštěvníků. „Lidi třeba baví sledovat, jak si psi vedou na trase a chodí s nimi, jiní sledují doprovodný program. Je to o setkávání a propojování, protože je tu spousta nevidomých, spousta psů i spousta vidících a všichni si spolu povídají a krásně to propojuje společnost,“ těší moderátorku a spolupořadatelku Lucii Fürstovou.

Autor: Ota Bartovský, MAFRA

Pro první tři umístěné si organizátoři připravili ocenění ve formě skleněné plastiky, kterou vytvořil umělec Filip Lukavec z Nového Boru. „Na každé z nich je obtisk tlapky a uvnitř jsou bubliny, které vznikají při tavení. Vypadá to jako galaxie ve skle,“ popsal Lukavec, kterému výroba trofejí trvala několik měsíců. Vítězům je na mistrovství osobně předal.

Autor: Ota Bartovský, MAFRA

Regionální skláři podporují Mistrovství vodicích psů dlouhodobě, první skleněnou trofej vytvořil Jiří Pačinek z Kunratic u Cvikova v roce 2020. Šlo o pejska s křídly, který odkazoval na nevidomou dívku Simonu Karlovcovou, která se chtěla závodu zúčastnit v roce 2019. Kvůli zdravotním problémům se ale startu nedožila. Organizátoři ji od té doby symbolicky udělují startovní číslo 1.

Autor: Ota Bartovský, MAFRA

Po Pačinkovi pokračoval s výrobou cen umělec Zdeněk Kunc. „Vytvořil takovou abstraktní haptickou trofej. Pak dělala trofej Střední uměleckoprůmyslová škola v Kamenickém Šenově. Následoval Lukáš Červený, který vytvořil skleněnou ruku, která měla v dlani psí tlapku,“ vylíčila Fürstová a dodala, že v loňském roce vytvořil ocenění sklář Ricardo Hoineff.

Autor: Ota Bartovský, MAFRA

Hlavní organizátor Vaněk je taky nevidomý. Když přišel o zrak, trvalo mu asi rok, než se z toho vzpamatoval. Na nohy ho postavil jeho vodicí pejsek Nabu. Dnes Vaněk tvrdí, že už by ani vidět nechtěl. „Třicet let jsem život viděl a teď si ho užívám takhle. Po oslepnutí jsem začal žít víc.“

Autor: Ota Bartovský, MAFRA

Vítězem letošního jubilejního ročníku mistrovství se stal Tomáš Pompa se svým psem Cluzem. Na druhém místě skončil jeho bratr David Pompa a pes Chevy a jako poslední si skleněnou trofej odnesla Zuzana Duchoňová s Vampem.

Autor: Ota Bartovský, MAFRA

Nevidomí a jejich psi soutěžili v Liberci. Autobus byl oříšek