Senioři museli například při štafetovém závodě absolvovat slalom, jako hasiči při požárním útoku sestřelit terč či přeskákat nízké překážky. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Důchodce „vrací do trenek“ netradiční letní tábor. Bojují tam s živly

  • 13
Jako malá byla na letním táboře jen dvakrát a moc se jí tam nelíbilo. Jako penzistka je Jiřina Šebestová s letním táborem tak spokojená, že si ho užívá už počtvrté. V harrachovské chatě Preciosy tráví čas s dalšími asi čtyřiceti důchodkyněmi a důchodci.

„Dětské tábory jsem zažila v sedmi a v osmi letech. Stýskalo se mi po rodičích a brečela jsem,“ svěřuje se Jiřina Šebestová z Jablonce-Horní Proseče. „Taky mi tam nechutnalo jídlo.“

Zato teď se paní Jiřina s ostatními seniory královsky baví při táborové hře Lovci pokladů 2018. Bojují se čtyřmi živly.

V týdnu proti nim stála jako soupeř Voda. Proudem vody z hasicího přístroje sráželi plastové kelímky, k nimž museli přiběhnout slalomovou dráhou.
Ruční pumpu „hasičáku“ ovládal jeden z táborových vedoucích, frýdlantský starosta Dan Ramzer. Jako hlavní táborový vedoucí působí v Harrachově Michael Dufek, ředitel libereckého Komunitního centra Kontakt, které týdenní pobyt v Harrachově seniorům zařídilo.

„Naši šéfové jsou šílení experti. Samozřejmě v dobrém,“ říká účastník tábora Zdeněk Zikl. „Třeba Dan má velký smysl pro humor, nenudíme se a pořád je tady zábava.“

Zikl se jako bývalý sportovec pořád udržuje ve slušné formě. „Hrál jsem hlavně fotbal, třeba za Duklu Tábor,“ podotýká Zdeněk Zikl. „Moje babička vypadala v mém věku už opravdu jako babička, já se cítím v sedmdesáti devíti letech pořád ještě fit. Na táboře pro seniory jsem už podruhé.“

Starší lidé si prý umí udělat legraci sami ze sebe

Jiřina Šebestová odešla na penzi před osmi lety, stále však jezdí hodně na kole a běhá na lyžích. V zimě jezdí Jizerskou pětadvacítku. „Na našem táboře v Harrachově se pořád něco děje. Starší lidé umějí na rozdíl od dnešních mladých vtipkovat a dělat si legraci i sami ze sebe,“ tvrdí Šebestová. „Tábor pro mě znamená pohodu a relax.“

Chata Preciosy, jež poskytla důchodcům útočiště, sice už brzy oslaví padesátku, ale stále patří mezi nejzajímavější rekreační stavby v Krkonoších. Časy, kdy vznikala, si dobře pamatuje Libuše Jónová, jež na tábor do Krkonoš rovněž dorazila.

„Pracovala jsem na ředitelství Preciosy. Chata se kolaudovala v roce 1970. Naši projektanti odcestovali o několik let dříve do Švýcarska, aby tam našli inspiraci,“ uvádí Libuše Jónová. „Zespoda od Harrachova chata opravdu vypadá jako někde z Alp.“

Týdenní pobyt vyjde účastníky tábora na 4 500 korun. „Jde o snesitelnou částku,“ poznamenává Dufek. „Dříve jsme jezdili do rekreačního zařízení v Českém ráji, ale teď tam zvedli ceny o více než sto procent a senioři by zaplatili asi osm tisíc korun, což je opravdu moc.

Tábory oživují zážitky z dětství

Podle Dufka tábor oživí seniorům zážitky z dětství. „Někteří si ale tábor zkusili poprvé až s námi a splnili si tak celoživotní sen,“ dodává Dufek.

K dětským táborům patří neodmyslitelně zdravotnice, totéž platí také o seniorském táboře v Harrachově. „Jezdila jsem také na pionýrské tábory, kde jsem ošetřovala hlavně odřeniny nebo vytahovala dětem klíšťata,“ konstatuje Ivona Bejblová, instruktorka Červeného kříže.

„Seniory trápí spíše pohybové ústrojí. Například špatně došlápnou a vyvrtnou si kotník. Tady v Harrachově jsou ale většinou v pohodě, protože se dostanou z každodenního stereotypu ve svých domovech. Zkušenější účastníci táborů mezi sebou okamžitě přijmou nováčky.“

Ivona Bejblová jako zdravotnice dokazovala, že na táboře není nouze o humor. „Opovažte se, aby se vám něco stalo,“ varovala důchodce před včerejším soupeřením s živlem Vodou. „Všechno hned amputuju. Pilku mám za rohem.“

Při soutěžení bylo vůbec veselo. Když přišla řeč na erotiku, zeptala se jedna z penzistek se smíchem: „Erotika? Co to je? To se maže na chleba?“
Mezi účastníky tábora převažovaly ženy. Na jednoho muže jich vycházelo přibližně pět. „Chlapi se nechtějí tolik družit. Jsou větší individualisté a neradi mění svoje návyky,“ vysvětluje Dufek.