„Půjde o pilotní projekt a rádi bychom ho rozšířili do celého Česka,“ řekla Lydie Charouzová, manažerka liberecké pobočky Agentury pro neslyšící. „Pro strážníky připravíme deset lekcí. Začneme s nimi letos na podzim. Nejde nám samozřejmě o to, aby uměli odznakovat Jiráskův román F. L. Věk, ale seznámíme je s nejdůležitějšími základy znakového jazyka.“
V Česku žije podle odhadů kolem patnácti tisíc neslyšících, z nichž asi polovina umí znakový jazyk.
Městští policisté v Liberci se s nimi zatím v naléhavých případech domlouvají s pomocí SMS zpráv, odesílaných na tísňový mobil. Stejná praxe je i v ostatních tuzemských městech.
„Ne každý neslyšící ale umí dobře psát,“ upozornila liberecká primátorka Martina Rosenbergová. „Znakový jazyk nezná předložky a spojky. Neslyšící neskloňují ani nečasují a do jedné věty dají třeba tři čtyři infinitivy za sebou.“
Strážníci se hlásili dobrovolně
Sama primátorka má neslyšící dceru. „Tlumočníků do znakového jazyka je u nás málo a čím více lidí ho bude umět, tím lépe,“ prohlásila . „Sama chodím s dcerou k lékařce a vidím, jak je pro ni degradující, když se dorozumívají skrze mě.“
Primátorku překvapilo, kolik strážníků projevilo o lekce znakového jazyka zájem. „Nic jsme jim nepřikazovali, přihlásili se dobrovolně,“ dodala Rosenbergová.
Zástupce ředitele městské policie Pavel Finkous považuje za důležité, aby strážníci dokázali poradit neslyšícím podobně jako cizincům.
„Znakový jazyk chtějí umět i proto, aby si nepřipadali hloupě, pokud od nich neslyšící potřebuje pomoc,“ konstatoval Finkous. „Měli by jim dokázat říci například Jak se jmenujete, Kde bydlíte nebo Co se vám stalo? Případně neslyšícím poradit, jak se dostanou na Ještěd nebo do nemocnice.“
Bolí vás hlava? Máte alergii? A kam jdete?
Právě liberecká krajská nemocnice se letos stane místem, kde se neslyšící alespoň trochu domluví.
„Na lekce znakového jazyka se přihlásilo deset zdravotních sester,“ prozradila Charouzová. „Po jejich ukončení se dokážou neslyšících zeptat, jestli je bolí hlava, jestli mají na něco alergii nebo kam v nemocnici jdou.“
Agentura připraví pro liberecké strážníky a zdravotnice deset lekcí znakového jazyka. Budou na ně chodit odděleně pravděpodobně jednou týdně.
Do liberecké nemocnice si nemusí neslyšící brát tlumočníka již nyní. Nachází se v ní totiž tablet s videokamerou a neslyšící se přes něj mohou spojit s tlumočníky do znakového jazyka. Na celostátním dispečinku jsou jim k ruce dvacet čtyři hodin denně.
„Další takový tablet má nemocnice v Jablonci nad Nisou, “ poznamenala Charouzová. „Na konci srpna ho obdrží nemocnice v České Lípě a počítáme také s tabletem pro semilskou nemocnici.“
Charouzová doufá, že znakový jazyk se jednou dostane i do školních osnov. „Měli jsme nedávno v Liberci příměstský tábor pro neslyšící i slyšící děti,“ podotkla Charouzová. „Jedna slyšící dívka uměla znakový jazyk a učila ho ostatní slyšící děti. Ohromně je to bavilo a dokonce si s neslyšícími vymýšlely svůj vlastní znakový jazyk, abychom jim nerozuměli.“
