„Příčinou je jednotvárná a namáhavá práce u montážních linek, ale i na jiných místech,“ říká předseda Asociace samostatných odborů v Libereckém kraji Milan Šubrt. „Firmy často nechtějí nemoci z povolání svým zaměstnancům přiznávat. Musely by jim pak platit vysoké odstupné.“
Nejčastější nemocí z povolání je otok karpálního tunelu na ruce, jímž prochází středový nerv.
„Pramení z jednostranné zátěže. Představte si, kdybyste celou směnu prováděli stále stejný pohyb s něčím, co váží pět nebo více kilogramů,“ uvádí Šubrt. „Pro některé manažery ale znamená co nejvyšší výroba víc než zdraví zaměstnanců. Narážíme na případy, kdy se ve firmách kvůli splnění norem nedělají povinné bezpečnostní přestávky.“
Podle Šubrta se nemoci z povolání nedají nikdy vyloučit, ale firmy by je mohly hodně omezit.
„Když se někde objeví šest nebo sedm nemocí z povolání za sebou a všechny mají stejnou diagnózu, tak není s prevencí určitě všechno v pořádku,“ upozorňuje Šubrt. „Některé nemoci z povolání nepramení pouze z těžké dřiny, ale také ze špatného prostředí v továrnách. Existuje dokonce jedna, jež poškozuje zdraví svých zaměstnanců každodenně. Počet nemocí z povolání tam narůstá, ale vedení společnosti zůstává v klidu. Hlavně, že vyrobí, kolik potřebuje. Ochrana zdraví přitom patří k základním povinnostem zaměstnavatelů.“
Nemoci z povolání posuzuje oddělení pracovního lékařství, jež patří pod libereckou nemocnici.
Působí v něm dva lékaři a ročně se u nich vystřídá 350 až 400 pacientů. „Asi u třiceti z nich zjistíme nemoci z povolání,“ říká Dana Čermáková.
Pracovnímu lékařství se věnuje už čtyřicet let. „Často se stává, že se firmy chtějí zaměstnanců s nemocí z povolání zbavit, aniž by jim vyplatili odstupné,“ tvrdí Šubrt. „Snaží se, aby ukončili pracovní poměr dohodou a odešli na úřad práce. Podle zákona však mají zaměstnanci s nemocí z povolání nárok na dvanáct platů odstupného. Při těžkých jednáních s vedením firem jim pomáháme.“
Někdy se firmy s rozhodnutím o nemoci z povolání nesmíří. „V poslední době se šestkrát odvolaly ke krajskému úřadu,“ prohlašuje odborový předák. „Ale ani jednou tam neuspěly.“
Těm, které nemoc vyřadí z práce, vyplatí pojišťovna rentu
Pokud nemoc z povolání někoho úplně vyřadí z práce, vyplácí mu pojišťovna rentu až do odchodu do odchodu do důchodu - maximálně do věku 65 let.
Pojištění se nevztahuje na dvanáct platů odstupného. Pokrývá však doplatek k bývalému platu v okamžiku, kdy firma zaměstnance kvůli nemoci z povolání přeřadí na jinou, lehčí práci - například jako ostrahu na vrátnici.
Šubrt se domnívá, že většina lidí zdravotní problémy před svými šéfy tají, pokud navzdory svému handicapu i bolestem práci jakžtakž zvládají.
„Jestliže se zaměstnavatelé dozví, že někomu hrozí nemoc z povolání, hledají většinou záminku, jak se s ním co nejrychleji rozloučit,“ vysvětluje Šubrt. „Takový člověk pak kvůli svému onemocnění jen těžko dostane práci jinde.“
