Výsledky ankety v Libereckém kraji jsou velmi vyrovnané. Objekt jablonecké odnože spolku Schlaraffie dostal 412 hlasů, těsně za ním se s 398 hlasy umístil areál bývalého železničního depa v Kořenově. Třetí místo obsadil vodní mlýn v Košťálově, který obdržel o 41 bodů méně.
Vyberte z 13 finalistů památku, která stojí za záchranu |
Národní památkový ústav eviduje na území Libereckého kraje 35 ohrožených památek. Podle ředitele libereckého muzea Jiřího Křížka je však jejich počet mnohem vyšší. "Jde o ty, které jsou zapsané na Ústředním seznamu kulturních památek, kde je ale jen zlomek všech dochovaných historických a uměleckých památek," podotkl.
Výsledky krajského kola najdete zde |
"Českolipský region byl na cenné stavby ohromně bohatý. Zlom přišel v roce 1945, kdy odešla velká část obyvatelstva. Odsunem Němců se vazba na stavby zpřetrhala a lidem, kteří sem přišli po nich, byly lhostejné," vypráví Křížek o momentu, kdy začal řadu objektů postupně nahlodávat zub času.
Naopak na záchraně lidové architektury v Libereckém kraji se významně podílel fenomén chalupaření. Únik z měst zejména v 70. letech minulého století nahrál záchraně vesnických domů v Lužických horách nebo Českém ráji. "Chalupaření nám stavebně zachránilo venkov," míní Křížek.
Vodní mlýn v Košťálově
To ovšem neznamená, že by lidové stavby měly na růžích ustláno. Křížek je přesvědčený, že každá stavba je latentně ohrožená - například kvůli špatné údržbě. "Příkladem toho, že zdravá stavba se během krátké doby může dostat do havarijního stavu, je mlýn v Košťálově na Semilsku. V 90. letech byl na obálce brožury ministerstva kultury jako vzor a po asi patnácti letech byl v havarijním stavu," říká Křížek.
Vodní mlýn pochází z počátku 18. století a tehdy šlo o nejvýznamnější stavbu v rámci fungování Košťálova. "Ve vrcholném baroku se jednalo o důležitý prvek obce," popisuje památkář Miloš Krčmář.
Pokud jde o historické materiály, mlýn zůstal dobře zachovaný. "Není přestavovaný, z velké části se zachovalo technické zařízení mlýna," říká Krčmář.
Objekt je v rukou soukromníka, nedávno se opravila střecha a podezdily se obvodové stěny. Aby se destrukce stavení neprohlubovala, bude podle památkářů zapotřebí rozsáhlejší investice.
Kapucínský klášter v Zákupech
Důkazem, že za tristní stav památek mohou i neuspořádané majetkové poměry, je i kapucínský klášter s kostelem sv. Františka Serafinského v Zákupech na Českolipsku. Objekt patří soukromé majitelce, pozemky pod ním náleží státu.
"Raně barokní stavba z konce 17. století je jako celek velmi dobře dochovaná, je však bohužel v havarijním stavu," říká Krčmář.
Střechy jsou bez krytiny, většina stropů je propadlá, stav se blíží stavu zříceniny. Majitelka měla podle Krčmáře provést zabezpečovací práce, to se ale dosud nestalo.
Křížek je toho názoru, že u areálu zákupského kláštera se toho už moc zachránit nedá. "Respektive u některých staveb nelze dosáhnout obnovou kompletní podoby," doplňuje. Ale i jejich torzovitost má stále kulturní, architektonickou a třeba i krajinotvornou hodnotu," myslí si Křížek.
Zámek v Zahrádkách
Dvoupatrový čtyřkřídlý zámek se od jeho vzniku v 16. století průběžně stavebně upravoval. Klasicistní adaptace přišla ve 20. letech 19. století, vnější vzhled zámku zůstal barokní. V novodobé historii sídlil v budově Ústav jazykové a odborné přípravy zahraničních studentů Univerzity Karlovy v Praze, která je vlastníkem celého zámku.
Památku ovšem v roce 2003 zpustošil rozsáhlý požár. Střecha objektu - krytá velkoformátovými deskami - je po požáru pouze provizorní. Podle památkářů potřebuje areál komplexní obnovu. "Zámek v Zahrádkách je bez obrovské investice v bezvýchodné situaci," neskrývá obavy Křížek (reportáž ze Zahrádek zde).
Bývalé železniční depo v Kořenově
Depo (výtopna, dílny a točna) je součástí železniční trati z Tanvaldu do Harrachova. "Vzniklo pro domov ozubnicových parních lokomotiv, které sloužily od počátku provozu v roce 1902," říká Pavel Šturm z Železniční společnosti Tanvald, která na nejstrmější trati v Česku jezdí.
V zimě 1987 však započalo depo chátrat. Na střechu výtopny napadlo hodně sněhu, ta se prolomila a zasypala i několik parních i dieselových lokomotiv. Do té doby bylo depo plně v provozu.
Vlastníkem je Správa železniční a dopravní cesty (SŽDC). Dopravce chce vrátit výtopně původní tvar, kde by opět umístil své historické lokomotivy. Objekt dílen v podstatě už zanikl, na budovu výtopny se ovšem zpracoval projekt celkové obnovy.
"Loni proběhla rekonstrukce obvodových zdí výtopny a opravovala se i kolejová točna," popisuje Krčmář. Nové možnosti využití zchátralého depa hledali v soutěži také mladí architekti (o vítězném návrhu čtěte zde).
Zámeček Schlaraffie v Jablonci
Jabloneckému zámečku pánské organizace Schlaraffia hrozí bezprostřední zánik. Současným majitelem chátrající stavby je firma Malina Safety, která původně chtěla objekt začlenit do komplexu své továrny. Nyní ovšem leží na stavebním úřadu žádost o demolici.
Do záchrany zámečku se vložil sám Krčmář, který podal na ministerstvo kultury návrh, aby se objekt stal kulturní památkou. To by srovnání se zemí zabránilo. Problémem nicméně zůstává využití stavby evokující rytířský hrad.
Zámeček byl vybudován kolem roku 1910 jako sídlo celosvětového spolku Schlaraffia fungujícího na způsob pánského klubu. "Zámeček je významný tím, že jde o poslední celistvě dochovaný objekt spolku na českém území," vysvětluje památkář.
V organizaci se scházeli společensky vážení lidé, činnost spolku měla podle Krčmáře oddychový charakter a mezi zakázaná témata proto patřila politika, náboženství či finance. Činnost spolku zakázali nacisté v roce 1939.
"Objekt pak patřil Liazu, který zde měl školící středisko. Od devadesátých let chátrá. Konstrukce je v havarijním stavu, bude potřeba velká investice do zachování zdiva," uvádí Krčmář. O osudu zámečku v brzké době rozhodne ministerstvo.
Starý hřbitov v Liberci
Počátky libereckého hřbitova, jenž se nachází mezi nynější Ruprechtickou a Budyšínskou ulicí, sahají do roku 1832. Hřbitov se v 70. a 80. letech přeměnil na park, ale celá řada hrobek zde zůstala.
Součástí bývalého hřbitova jsou kromě náhrobků i dvě barokní sochy svatého Petra a Pavla z roku 1761. "Náhrobky náleží významným libereckým rodinám Liebiegů, Stiepelů a Hübnerů," upřesňuje Krčmář.
Hrobky se v minulosti opakovaně staly terčem vandalů. Střecha hrobky Liebegů je už opravená, město Liberec loni v listopadu dokončilo první fázi rekonstrukce parku, který nese jméno Zahrada vzpomínek. Památkáři si do budoucna přejí větší zabezpečení místa či provedení dalších stavebních prací. Park čekají další dvě etapy rekonstrukce, tou nejbližší má být podle zástupců města renovace hrobek a obvodové zdi.
Kostel sv. Máří Magdaleny v Liberci
Krajské město také zastupuje architektonicky zajímavý kostel sv. Máří Magdaleny. Stavba je poměrně mladá, vyrostla v letech 1908 až 1911. Pseudobarokní kostel se secesními prvky doplňovala vznosná kapucínská rezidence, schodiště s balustrádou, velká zahrada, ohradní zeď a brána.
Památkáři si cení především unikátního ocelového krovu. "Zajímavá je i kompozice stavby spolu s farou a terasy," míní Krčmář. Kostel uchránila za komunistického režimu před zkázou železobetonová konstrukce typická spíše pro průmyslové objekty.
Po druhé světové válce z kostela odešli nedobrovolně kapucíni a stalo se z něj skladiště národního podniku Kniha a později depozitář. Z vybavení přežily pouze zbytky hlavního oltáře a zcela zmizela bohatá sochařská výzdoba.
Římskokatolická církev památku později prodala soukromým investorům a stavba nadále chátrala. Objekt, který je nyní v dezolátním stavu a jejž obývali bezdomovci a narkomani, se dočká záchrany. Po plánované rekonstrukci, financované z velké části Evropskou unií, kostel poslouží neziskovým organizacím a stane se centrem podpory geotermálního využití energie (více zde).
Vzorkovna vitráží v Okrouhlé
Netradičně řešenou technickou památkou je i bývalá vzorkovna skla s novogotickou věží v obci Okrouhlá nedaleko Nového Boru. Stavba z roku 1893 patřila firmě Meltzer, která zde vyráběla vitrážová okna, a to především do sakrálních staveb.
"Firma měla tehdy celoevropskou působnost. Věž vysoká 24 metrů byla reprezentativním doplňkem stavby, na níž se prezentovaly výrobky firmy. V budově se mimo jiné vyrobila okna pro libereckou radnici nebo synagogy v Karlových Varech a Lounech," vypráví Krčmář. Společnost ve věži také zřídila a i vysvětila kapli.
Vitráže se v Okrouhlé přestaly vyrábět v roce 1900. "Část věže se dochovala. Sochařská výzdoba se odvezla neznámo kam," uvádí památkář. Stavba je nyní rozdělená na dvě části, přičemž obě patří někomu jinému.
Kvůli tomu, že se věž neobnovuje, dostal její majitel od odboru památkové péče v Novém Boru padesátitisícovou pokutu. "Vlastník ji splácí. Majitel druhé poloviny budovy v ní zčásti bydlí a má v ní dílnu," líčí přítomnost Krčmář. Věž zůstává v havarijním stavu - skleněné výplně chybí a stavba vyžaduje celkovou obnovu.
Alainova věž u Chlumu
Poslední stavbou z výčtu vybraných ohrožených památek je Alainova věž u Chlumu na Semilsku. Romantická stavba situovaná do lesů na jižním svahu hory Tábora sloužila jako zastávka na výletech stejně jako lovecký posed. Vznikla po vzoru anglických komponovaných krajin, postavit ji nechal v letech 1858-62 kníže Kamil Rohan.
"Autorem je Josef Pruvot, který se podílel na přestavbách zámku Sychrov a přilehlého parku," přibližuje Krčmář. Věž získala své jméno po knížeti Alainu Rohanovi, který tragicky zemřel v roce 1914.
Posed je v žalostném stavu, prorůstají ho dřeviny a místy z něj vypadávají kamenné kvádry. Památka loni prošla dílčí opravou - stavitelé podezdili nejvíce poškozený stěnový pilíř a zaspárovali část vnějšího líce.
Vlastníkem Alainovy věže, který patří městu Lomnice nad Popelkou, zůstává v havarijním stavu. Využití by stavba mohla nalézt jako vhodná zastávka pro výletníky, turistická trasa totiž leží nedaleko.
