Dodnes vidím toho vojáka, vzpomíná muž, kterého okupanti málem rozstříleli

  16:01
Čtrnáctiletému klukovi v Liberci na náměstí utrhla sprška ze samopalu kus ruky, prorvala plíce a zmasakrovala koleno. Sovětský „hrdina“ do něj našil ze čtyř metrů celkem osm projektilů. Tím zmasakrovaným hochem byl Miroslav Bernard a po prázdninách měl jít do deváté třídy. Místo toho ale 21. srpna 1968 skončil v nemocnici.

Srpnová invaze pěti armád Varšavské smlouvy v Liberci. Na snímku vjíždí sovětský tank na dnešní Benešovo náměstí. | foto: Miroslav Procházka

Tady týden bojoval o život. Neudělal nic víc, než že se nevěřícně díval na čoudící tanky okupantů.

Zavilý antikomunista a disident letos oslavil šedesátiny a na současné dění v Česku se z Velké Británie, kde žije, dívá stále se smutkem.

Dnes je tomu čtyřicet šest let, co vás v Liberci okupanti málem zabili. Vzpomenete si na detaily?
Samozřejmě, zavřu oči a vidím Rusáka, co do mě střílel. Vidím Jindru Kuliše, kterýho zabili.

Co jste dělal ráno, když už bylo jasné, co se děje?
Zapískal jsem na kamaráda a šli jsme na bolševický okupanty. Bydlel jsem na Horské, šli jsme do centra. V Sokolské ulici už byla kolona tanků. Házeli jsme na ně dlažební kostky. Kolona přijížděla a odjížděla v intervalech. Vedla je černá volha.

Uvědomoval jste si, že jde o život?
Ano, celý národní výbor byl rozstřílený. Už ve čtyři ráno zastřelili kluka, když šel z vinárny Gastronomu. Nezaútočili jsme první, bránili jsme zemi. Co ale zmůžou dlažební kostky proti tankům?

Miroslav Bernard

Když se začalo na náměstí u radnice střílet, kde jste zrovna stál?
Stál jsem ze strany, jak byl vchod do Sklípku. Vojáci tam ze čtyř metrů začali masakrovat lidi. Když začali střílet, udělala se u těch dveří tlačenice. V té době jsem dělal kulturistiku, svého kamaráda jsem přikryl tělem a on vyvázl bez škrábnutí. Já jsem to tam ale schytal. Nejdřív jsem to dostal do plic. Začaly se mi dělat velké krvavé bubliny, musel jsem si tam vrazit palec. Vedle mě stál kamarád Jindra Kuliš, a viděl jsem, jak se z něj rozstříkla krev. Dostal to do plic a do břicha. Pamatuji si, jak jel se mnou později výtahem na operační sál a nemocniční zřízenci mi řekli, že je na tom hůř než já.

Jaké to je, když člověka zasáhnou projektily ze samopalu?
Nejdřív to s člověkem cukne, jako když kopne kůň. Střela je horká. Teprve pak to začne bolet. Chytil jsem celkem osm kulek. Moc lidí, co přežili osm kulek ze samopalu od Rusáků, asi v zemi není. Kromě plic mi zasáhli i ruku. Ustřelili mi triceps, a pažní kost byla napadrť. Pustil jsem proto díru v plicích a chytil jsem si ruku. Pak jsem se otočil a viděl jsem šikmookého bolševika, jak střílí. Ještě mě potom střelil do kolena, viděl jsem, jak vylétla kost.

To jste neomdlel?
Celou dobu, co střílel, jsem byl při vědomí. Stříleli do davu jak vyšinutí. Vnímal jsem zběsilý obraz krve a bzučících kulek.

Jak jste se dostal do bezpečí?
Přiběhli dva kluci, hasiči, a mezi tanky mě přetáhli přes ulici. Do budovy vedle Knihy na rohu. Položili mě tam na schody, podvázali mi ruku, abych nevykrvácel, zacpali mi díru v plicích.

Pořád jste vnímal?
Ještě jo. Sanitka mě pak převezla do libereckého špitálu, kde jsem na ambulanci chvíli ztratil vědomí. Probral jsem se ve výtahu, kde byl ten Jindra Kuliš. Hrozně chrčel. Bohužel nepřežil. Převezli mě na sál. Vím, že jsem ještě před tím řekl své jméno, datum narození i telefonní číslo matky. Ještě než mě operovali, byla už ve špitále. Pak jsem byl týden v kómatu. Probudil jsem se do úplně jiného, okupovaného státu.

V nemocnici vás muselo být víc zraněných, ne?
Spousta. Plný špitál. Na pokoj, kde jsem byl, přivezli třeba studenta ze Slovenska, kterému tank přejel obě nohy. Nebo tam ležel boxer Karel Špecián, prostříleli mu dlaně. Potkávali jsme se denně. Ve špitále jsem byl skoro rok. Nebylo to tam nic příjemného. Ruku mi chtěli amputovat, dala se mi do ní sněť, musel jsem podepsat reverz, že to beru na vlastní triko. Když mi tehdy odškrabovali to shnilé maso, zažil jsem opravdovou bolest. Na druhou stranu neznám lepší lidi, než co se o nás starali. Dodnes jsem s některými v kontaktu. Na libereckou nemocnici nedám dopustit.

Vrací se vám traumatický zážitek?
Zdá se mi o tom často. Bolševici mě pořád střílejí. Toho těžkého posttraumatického stresu se už nikdy nezbavím. Nikomu bych to nepřál.

A ještě máte fyzické následky ...
Měl jsem třikrát prostřelené plíce, pravou plíci mi museli uříznout. Měl jsem rozlámaná žebra, kus lopatky ven. Pravá ruka je ustřelená, o sedm centimetrů kratší. Je zkroucená, takže s ní nic nemůžu dělat, měl jsem prostřelené koleno. Zmrzačili mě. Nikdy jsem od nich neslyšel žádnou omluvu, nedostal jsem rehabilitaci, satisfakci. Bojoval jsem i o invalidní důchod, i když jsem jako samoživitel vychovával syna. Když jsem si později dal žádost o studium na lesnické fakultě, napsali mi, že technicko hospodářské kádry mého politického ražení nepotřebují. Estébáci a komunisti mi pak vlastně uškodili ještě víc než Rusové. Jsou to vlastizrádci a měli být odsouzeni pro vlastizradu. Nikdy se jim nemělo odpouštět. Paradoxně si dnes žijí dobře. I proto jsem potom musel odejít do Británie.

Udělám střih a skočím do revoluční doby devětaosmdesátého. Spoluzakládal jste Občanské fórum v Liberci, jste autorem nápadu na zřízení památníku obětem okupace.
Občanské fórum jsme zakládali v bunkru vedle Pastýřské, pak jsme se přestěhovali do 5. května. Tehdy jsem měl pocit, že je nejvyšší čas vytvořit památník mrtvým. Předchozí pamětní desky estébáci sundali. Tehdy jsme vyhlásili sbírku bronzu a mědi. Lidi mi to nosili do Občanského fóra. Jedna paní dokonce donesla bronzovou Jánského plaketu. Říkal jsem, ať si to nechá, když to má za krev. Ona říkala: „Ne, pane Bernarde, to je krev za krev.“ Sám jsem dárcem krve. Proto, že mi tenkrát dávali krev ve špitále, když jsem umíral.

Čí to byl nápad udělat pomník jako tankový pás se jmény?
Rozmlouvali jsme o tom s Jirkou Gdovínem (akademický sochař, autor památníku pozn. autora) a spolu jsme se na téhle desce shodli. Já jsem měl původně jiný návrh, Jirka ale řekl, že tankový pás bude lepší. Jen jsem si vymínil, že poslední článek pásu bude za mě. Je tam jedenáct jmen, poslední destička je bez jména.

Nemáte pocit, že jsou události srpna 68 lidem už jedno, že je to vzdálená minulost?
Lidi bohužel zapomínají. Mrzí mě i, že to není dostatečně v historických učebnicích. Pouze krátká zmínka o Praze a nazdar. Co se dělo v Liberci možná ani děti nevědí.

Zvláštní je, že jste ve Velké Británii požádal o azyl až v roce 2000? Proč?
S bývalými estébáky jsem bojoval i po revoluci, poukazoval jsem na ně. Syn mi chodil zmlácený domů, na dveřích jsem jednou našel nápis Žide, táhni domů. Kamaráda zabili. Začalo mi být nevolno i z politiky. Jak se každý snaží krást, jak se vytratily ideály, jaké vyznával třeba můj přítel Václav Havel. Dnes žiju na hranicích Skotska, učím studenty architektury krajiny a jsem spokojený. Politická kultura je tam úplně jiná.

Jak teď s odstupem vnímáš Českou republiku?
Řeknu to takto - je mi líto národa toho státu a bolí mě, co se s vlastí děje, protože ji mám rád. Když jsem viděl, co dělal Klaus a dělali a dělají jemu podobní, je mi špatně. Ale věřím, že se to jednou změní.

Autor:
  • Nejčtenější

Kriminalisté vyšetřují údajné zneužití dětí, podezřelým se jejich rodiny mstí

25. března 2024  17:10

Kriminalisté vyšetřují údajné zneužití dvou dětí v Mimoni na Českolipsku. Podle zjištění portálu...

Spory dědiček ohrožují oblíbenou samoobsluhu, zaměstnanci se bojí o výplaty

21. března 2024  9:38,  aktualizováno  15:18

Budoucnost prodejny potravin Kendik v libereckém paláci Dunaj je nejistá. Dlouhodobé rodinné spory...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Všichni se snaží šetřit, pro nás je to cesta do pekla, říkají malovýrobci

22. března 2024  15:48

Ruční a bio výrobou mohou jen těžko konkurovat cenám v supermarketech. Kromě prodeje na svých...

Soukalová zrušila účast v charitativní show, nahradí ji šéfkuchař Pohlreich

27. března 2024  10:32

Ještě před týdnem se z plakátů zvoucích na charitativní M. K. Show smála někdejší biatlonová hvězda...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Syn nechal matku ležet ve výkalech, sousedka zalarmovala policii

25. března 2024  13:27,  aktualizováno  15:01

Z nelidských podmínek nevědomky vysvobodila postarší ženu z České Lípy její sousedka. Přes dveře ji...

Šperky z Turnova učarovaly i Obamovi. Teď Český granát míří do Japonska

28. března 2024  16:17

Jeho barva, rudá jako holubí krev, upoutala pozornost člověka již v době stěhování národů. Obchodní...

Soda mezi sklo i pečení na 860 stupňů. Medaile pro MS se tvořily měsíce

28. března 2024  12:19

Medaile pro květnový hokejový šampionát už spatřily světlo světa. Jsou z tradičního tuzemského...

V jablonecké nemocnici hořela kuchyně, hasiči zachránili dva lidi

27. března 2024  12:20,  aktualizováno  15:50

V nemocnici v Jablonci nad Nisou hořela dnes kolem poledne kuchyně. Několik desítek lidí se před...

Naprosto likvidační, zhodnotil soud zbití známého. Muži zpřísnil vězení na 12 let

27. března 2024  15:45

Odvolací soud dnes poslal osmačtyřicetiletého Jana Holického za pokus o vraždu na dvanáct let do...

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...