Dalibor Novák a jeho firma jsou členy sdružení regionálních sklářů Křišťálové údolí. Novák se ale vydal jiným směrem než ostatní umělci a rozhodl se své řemeslo uplatnit v pohřebnictví. Úspěch sklízí díky svým inovativním nápadům. V minulosti ale pracoval třeba i na výrobě svítidel pro americký řetězec restaurací.
Co by se dalo považovat za zlomový moment ve vaší kariéře?
Občas mě potkalo i štěstí. Když jsme začínali, myslím, že to bylo v roce 2010, dostali jsme zakázku na výrobu svítidel pro řetězec restaurací Chili’s v Americe. Jsou jich tam zhruba dva tisíce a my jsme svítidla dělali do všech. Tenkrát jsme měli dílničku v garáži u tchána, kolem se pásly krávy. Vyráběli jsme to asi čtyři roky v kuse. To nás ziskově katapultovalo, takže jsem mohl koupit dům a postavit v něm novou sklárnu.
Když jsem pohřebním službám řekl, že jsem zatavil popel do skla, řekli mi, ať ani nejezdím, že to je strašný a že jsem se zbláznil.
