Operu složil v roce 1940 Emil František Burian podle stejnojmenného dramatu Aloise a Viléma Mrštíků.
„Jsem velmi rád, že jsme se rozhodli tuto operu uvést. Je nesmírně zajímavá, dramatická a hlavně náročná. Je to velká výzva pro celý soubor,“ neskrývá nadšení, ale i obavy šéf opery Karol Kevický.
 |
„Maryša je můj splněný sen. Česká opera je mému srdci velmi blízká,“ přitakává režisérka a zároveň ředitelka divadla Linda Hejlová Keprtová, pro kterou je hlavní postava inspirativní i v dnešní době.
„Maryša je postava, která se narodila, aby dala ženám sebeúctu. Byť se nám může zdát, že je toto téma už přežité, nebo naopak velmi moderní až otravné, tak je to tím, v jaké žijeme sociální bublině, protože nemusíme ženská práva každý den řešit. Ale i civilizovaná společnost má svoje pokoje, za jejichž dveřmi se dějou věci, se kterými nemůžeme souhlasit.“
Druhé téma, které podle ředitelky opera řeší, je střet generací. „Žena si vezme muže, kterého jí vybere rodina. Musí s ním sdílet lože nebo uklízet po něm zvratky… Říkala jsem si, že se to přece musí někde zlomit. Ano, Maryša je vrah, nemůžeme obhajovat její čin. Je to tak, nese vinu. Ale pro mě je klíč v tom, že tu vinu nenese proto, aby očistila sebe, ale aby pomohla další generaci,“ vysvětluje Hejlová Keprtová.
Muzikanti museli do lóže
Hudebního nastudování se ujal dirigent Zbyněk Müller, který si musel poradit s početným orchestrem. „Do orchestřiště jsme se nevešli, museli jsme dát několik nástrojů do lóže,“ vysvětluje dirigent a upozorňuje na zvláštní hudební nástroj, který diváci uslyší.
„Použili jsme i takzvaný větrný stroj, který jsem objevil ve skladišti. Vůbec nevím, kdy ho naposledy někdo používal. Je to nástroj, který dělá zvuk jako vítr. Je to takový buben na klice, přes který je plátno, a vydává to fičivý zvuk, jako když zuří vichr. Vypadá jako z barokní mašinérie. Má dokonce vlastní notový zápis. Ovládá ho člen skupiny bicích nástrojů.“
Poslankyně Levko už divadlo v Liberci nepovede, nastoupí do Národního |
Maryšu ztvární ostřílená pěvkyně Lívia Obručník Vénosová, jejího tatínka Lízala - strůjce celé zápletky – nový člen souboru Michal Lehotský.
„Lízal je krásná role, silná figura symptomatického sedláka, který jede v zaběhlých kolejích a děsivých tradicích. Vůbec netuší, že by se daly změnit,“ domnívá se Lehotský
Premiéra opery, která se v Liberci hrála naposledy v šedesátých letech, se koná dnes. Další představení je na programu v neděli.
