Je mezi nimi například renovovaný jediný exemplář liberecké automobilky RAF z roku 1907, Škoda VOS Klemeta Gottwalda nebo Praga Grand ministra zahraničí exilové vlády Jana Masaryka. Renovovali i nejdražšího českého veterána, Tatru 80. Firmu vede rodina Nožičků sestávající z nejstaršího Jiřího, prostředního Radka a nejmladšího Petra.
Proč jste vlastně v roce 1991, kdy sehnat v Československu cizí auto bylo téměř nemožné, založili renovátorskou dílnu?
Jiří: Tomu pomohla náhoda. Firmu založil Josef Klinger, dnes už pán v důchodu. Dřív dělal do zemědělských strojů a po revoluci přemýšlel, čím se bude živit. Věděl, že umí opravovat auta, tak se do toho v garáži dal. Jako první renovoval Pragu Piccolo. Všechno, co vydělal, pak investoval zpět do firmy. Já tu dělal mistra a v roce 2004 jsem firmu převzal. A sehnat tehdy veterána zase nebyl takový problém...
Jak to?
Radek: Tehdy bylo veteránem každé auto starší dvaceti let (smích). Za veterány se po revoluci považovala zpravidla předválečná auta, kterých tu bylo pořád dost. Jakmile se otevřely hranice, lidé z Německa a okolních zemí je začali skupovat a zároveň si je tu nechali renovovat, neboť to tu vyšlo levněji.
Uměli tehdy Češi takto náročnou práci?
Jiří: Češi měli vždycky zlaté ručičky, to se všeobecně ví. Navíc byli zvyklí si každé auto opravit doma v garáži. A neexistovala tu tehdy konkurence. Bylo tu však méně náhradních dílů aut zahraničních značek.
Dá se dnes ještě najít nějaké staré auto pod balíky slámy ve stodole, jako se to dřív stávalo?
Radek: Taková auta už jsou dnes většinou renovována, stodolové nálezy ani nepamatuji. Stalo se nám však, že jsme pracovali na autě Praga Grand, která se našla na vrakovišti a zbyl z ní jen podvozek.
Jak sháníte materiály do interiérů, které se třeba už dnes nevyrábějí?
Radek: Snažíme se zachovat originalitu a věrnost, ovšem pokud to není možné, nahrazujeme něčím vizuálně podobným. Ono jde taky o to, co si přeje zákazník. A ten chce třeba skoro vždycky kůži.
Kůže je přece dobrá volba, ne?
Radek: Právě že ne. Originálně se dřív používala koženka, ovšem zákazníci chtějí kvalitnější kůži. Pak auto ale není věrné. U předválečných aut navíc byla kůže jako cosi podřadného, takže byla jen u řidiče a vzadu byl textil. Po válce se to změnilo.
Jak napodobujete díly, které se nezachovaly a není je z čeho okopírovat?
Radek: Musí se shánět dokumentace, čerpá se z fotek. Ne všechny automobilky jsou ale sdílné. Děláme prostě vše pro to, aby výsledek vypadal jako originál.
A co u aut, kde existuje jen pár kusů a není je s čím srovnat?
Radek: Tady přicházejí na řadu knihy a dobové časopisy. A přiznávám, že také internet.
Kolik procent auta jde nahradit, aby jej bylo možno stále považovat za originál a ne kopii?
Jiří: Nejdůležitější je rám, ten má své číslo a bez něj to nejde. Dobré je, když zůstane podvozek, motor a alespoň kus karoserie. Ale někdy je to hotová archeologie, když z auta nic nezbylo a není žádná dokumentace. Pak vlastně stavíte úplně nový vůz.
Už jste někdy někoho odmítli?
Jiří: Nestává se to často, jen párkrát. Ukázalo se, že auto je v tak špatném stavu, že renovace by byla tak nákladná, že by mnohonásobně překročila výslednou hodnotu vozu.
Proč si lidé vlastně tyto vraky na renovaci pořizují?
Radek: Obvykle jde o fanoušky, co mají k historii a autům citový vztah, jsou to sběratelé a doplňují sbírku. Někdy jde o lidi, co to prostě zdědili. A v neposlední řadě to lidi berou čistě jako investici.
Musíte je usměrňovat v jejich představách?
Radek: Vždycky musí být korekce mezi námi a zákazníkem. My máme znalosti, on představu. Musíme se pak vzájemně sejít.
Na kolik renovace takových aut vyjde?
Radek: To je individuální. Na autě se vystřídá třeba 20 lidí, renovace trvá průměrně dva roky, takže to není levná věc. Obecně se dá říct, že běžná renovace veterána vyjde na jeden až dva miliony.
Dva roky je dlouhá doba. Spěchají majitelé s renovacemi?
Radek: Spěchají, každý to chce mít hned, nejlépe hotové před jarem, aby mohl hned vyjet. Ale veterána nejde dělat v rychlosti.
Váš nejdražší byl jaký?
Radek: Nejdražší byla replika předválečného vozu BMW 328, originální na něm byl jen rám a pár dílů. Dělala se nová karoserie, vyšlo to na 5 milionů.
Je investice do autoveteránů výhodná?
Radek: Do určitých typů a značek ano. Pokud na tom chcete vydělat, musíte mít znalosti, ne všechna auta jdou dobře zhodnotit. Obecně však platí, že cena veteránů jde nahoru, některé modely třeba za dva roky zdvojnásobí svou hodnotu, což byl příklad třeba Mercedesu 190 SL nebo Porsche 911. Veterán je zkrátka dobrá investice a je lepší uložit peníze do něj než na spořící účet. A navíc si ho i užijete. Takový starožitný obraz, na ten můžete jen koukat. S veteránem si pojezdíte.
Na jakém autě jste dělali nejdéle?
Jiří: Na Tatře 80. Což byl nejluxusnější český vůz a dnes je to nejdražší veterán. Na něm jsme my a další firmy dělali 11 let. Dbalo se na všechny detaily, je to klenot českého automobilismu, takže se nespěchalo. Na tuhle zakázku vzpomínáme rádi, dnes je Tatra 80 u soukromého sběratele v Holandsku. (Tatra 80 stála v roce 1932 195 000 korun, pro srovnání – stavba rodinného domu vyšla tehdy na 50 000 korun, pozn. red.)
Váže se k některým vozům i zajímavá historie?
Radek: Když je s autem spojen konkrétní majitel, vždy to zvyšuje jeho cenu. My jsme tu renovovali pancéřovanou Škodu VOS, která patřila do hradní flotily Klementa Gottwalda. Byl v ní motor z tanku, aby tak těžké auto vůbec jelo. Dnes je ve škodováckém muzeu. Také jsme opravovali Pragu Grand Jana Masaryka a stále tu renovujeme Tatru 603 z vozového parku prezidenta Gustáva Husáka.
Máte spočítáno, kolik aut už vaše dílny opustilo?
Jiří: Teď děláme asi 460 zakázku, z toho šlo o 350 kompletně zrenovovaných aut. Hodně českých, Škoda Populár, staré Felicie, Aerovky, dále pak Wikov, BMW, Mercedesy...
Poznáte vámi renovovaná auta na různých výstavách a srazech?
Jiří: Svoji práci poznáte. Je to hřejivý pocit, když vidíme, že zákazník se s autem ukazuje a prezentuje tak i naši práci. Zrovna za měsíc bude setkání historických vozidel v Liberci, jsme tam přihlášeni, jsou tam dvě vozidla renovovaná u nás. Potkáváme je ale dennodenně, dělá se na nich totiž servis a výměny olejů. Dokonce i na letošní výstavě v německém Essenu budou letos vystaveny námi opravené vozy.
Práce vám jistě sebere hodně času.
Radek: To je pravda, obvykle jsme tu celý den až do noci. Když tuhle práci chcete dělat, musíte jí úplně propadnout, věnovat jí celý život. Naštěstí moje manželka je také z rodiny sběratelů veteránů, takže je k tomu tolerantní.
Vytvoříte si k renovovaným autům také vztah, že je vám pak líto je odevzdat majiteli?
Radek: Líto nám to není, jsme totiž rádi, že auto se proměnilo v klenot a konečně vyjede. To nás těší.
Necháte se v něm také svézt, ještě než opustí vaše dílny?
Radek: Jistě, před odevzdáním ho dokonce musíme projet, najíždí se 250 až 500 kilometrů, aby se vše vyladilo. Takže my si ho užijeme dosytosti.
Zaměstnáváte tu 15 lidí, samé odborné profese. Není problém najít na to vhodné lidi?
Jiří: Problém je to obrovský. K téhle práci musíte mít vztah a cit. Práce na autě mají svoji návaznost, automechanici musí komunikovat s autoklempíři... nejde nic odfláknout.
Předáváte majitelům aut věc v hodnotě blížící se rodinnému domu. Dáváte jim nějaká doporučení?
Radek: Radíme jim, aby s těmi auty jezdili. Není nic horšího, když je zaparkované někde v garáži. Tím ten vůz chátrá. Auta renovujeme proto, aby bylo vidět, jak jsou krásná, aby lidi obdivovali zlaté ručičky jejich tvůrců.
Dnes je veteránem auto starší 30 let. Můžeme tedy očekávat, že se začnou renovovat i auta, co dnes ještě vídáme na silnicích běžně?
Radek: Favority se vyráběly od roku 1988, takže příští rok již budou veterány. Hodnota takových aut není ale tak velká, aby byla poptávka po jejich renovacích. Navíc jich jezdí moc, nejsou vzácná. Nejmladší auto, které jsme tu renovovali byla Škoda Felicie z roku 1965.
Kdybyste si z 350 aut, která jste za 26 let zrenovovali, mohl vybrat tři nejkrásnější a nechat si je, která by to byla?
Radek: Vybral bych si předválečný vůz Tatru 80, to je výjimečný vůz, pak BMW 327, k nim mám citový vztah, pěkně se s nimi jezdí. Z novějších aut mám rád Ferrari 330 GT ze 60. let.
Na kolik vyjde provoz takových veteránů?
Radek: Na spotřebu nesmíte koukat, ta se pohybuje mezi 10 – 20 litry na 100 km. Povinné ručení je levné, havarijní pojištění nabízí jen jedna pojišťovna a je velmi drahé.
