Města bez várečného práva se ve středověku brala jako druhořadá. V podkrkonošské Lomnici nad Popelkou se chlubí, že první písemná zmínka o městském pivovaru pochází z roku 1462. Jeho pět století dlouhá sláva však skončila po Vítězném únoru 1948, kdy se moci ujala KSČ.
O deset let později lomnický pivovar zcela zanikl. Teď ho vzkřísila parta kamarádů ve složení Jan Pazderský, Miroslav Vaníček, Viktor Mastník a Antonín Sahula.
„Máme obrovskou výhodu, že lidé v Lomnici a okolí jsou velcí srdcaři,“ tvrdí Pazderský. „Pivovaru dělají reklamu na sociálních sítích a někteří vozí Lomnické pivo jako dárek svým známým po celé republice nebo ho berou s sebou na výlety do zahraničí. Naposledy nám kamarád poslat fotky Lomnického piva z mongolských jurt .“ Pazderský dělá v pivovaru ředitele, Vaníček sládka.
„Práce v pivovaru pro nás není práce, ale životní styl,“ shodují se. „Pivovar jsme v Lomnici udělali, když jsme si ve čtyřiceti letech řekli, že přišel čas v našich životech něco změnit.“ Pazderský pracoval dvacet let jako obchodní zástupce, Vaníček sloužil deset let u policie a deset let ve věznici ve Valdicích.
Pivo začínal vařit v hrncích
Jan Luštinec, jilemnický historik a znalec Krkonoš a Podkrkonoší, považuje pivovary za něco, co městům odjakživa prospívalo. „Jen si vezměme, jaký zvuk měl v historii díky pivu Rakovník,“ upozorňuje Luštinec.
„Malé pivovary nyní nabízejí obrovskou škálu chutí a v drtivé většině případů nezklamou. Výborný je například harrachovský František, pil jsem také pivo v dalším hraběcím městě, ve Velkém Meziříčí. Tam se vaří přímo značka Harrach.“
Lomnické pivo se jmenuje podle města, kde se vaří. V současné době se tady dělá polotmavá desítka, světlá jedenáctka a dvanáctka. Na Velikonoce chystají v pivovaru svrchně kvašené pivo neboli „ale“.
Počátek novodobého lomnického pivovaru sahá do roku 2012, kdy Vaníček začal vařit pivo podomácku. „Dělal jsem ho v takových větších hrncích,“ vzpomíná. „Pak ho kluci začali vařit se mnou. Naše pivo vzbudilo u známých zájem. Z jejich ohlasů šlo tolik energie, že jsme se rozhodli založit minipivovar.“ Ředitel se sládkem pro něj vybrali bývalou pekárnu za náměstím. Místo pecí tam dnes spočívá osm ležáckých tanků.
„Zbytky lomnického pivovaru se dají vidět tam, kde dříve stával. Tedy u hráze bývalého rybníka. Je už ale zasypaný a na jeho místě se rozkládá autobusové nádraží,“ říká Vaníček. „Z pivovaru zůstala sladovna. Rekonstrukce by vyšla na strašné peníze, tak jsme rádi za bývalou pekárnu.“
Lomničtí pivovarníci ji museli přestavět. K dílu se připojili jejich přátelé a známí. „Pivo v sobě obsahuje úžasný kladný náboj,“ podotýká Pazderský. „Když nám spadla střecha, zavolali jsme řemeslníkům, že děláme pivovar. Všeho nechali a do týdne byla střecha hotová.“
Pivovar chystá exkurze
Loni vařili Pazderský s Vaníčkem pivo v jiných malých pivovarech, aby si vyzkoušeli, co dovedou. „Prošlapali jsme hodně slepých cestiček. V archivu jsme našli třeba původní recepturu Lomnického piva a uvařili ho podle ní,“ prohlašuje Vaníček.
„Teď ale Lomnické pivo vaříme podle naší receptury. Technologie a suroviny se přece jen změnily.“
Pivovar nemá vlastní restauraci, její roli ovšem zvládá nedaleký hostinec Babylon. „V pivovaru vzniká naše prodejna, kde návštěvníkům nabídneme, aby piva ochutnali,“ konstatuje Vaníček. „Brzy začneme v pivovaru s exkurzemi.“
Při pátrání po dějinách lomnického pivovaru narazili Pazderský s Vaníčkem na Jiřího Novotného. „Před uzavřením pivovaru v roce 1958 se tady učil a pracoval,“ poznamenává Vaníček. „Pomáhal nám uvařit první pivo a stal se jakýmsi naším guru.“
