Po stránce architektonické je to jedna z nejcennějších lokalit v Liberci. A výjimečné postavení má i v rámci republiky. Přesto Liebiegovo městečko stále nemá památkovou ochranu.
První návrh na vyhlášení památkové zóny pro unikátní soubor domků pro zaměstnance Liebiegových textilních závodů padl v roce 1993. Od té doby ale památkáři jen upozorňují, jak se cenné zahradní městečko devastuje neodbornými zásahy a pod zateplenými fasádami se ztrácí genius loci.
„Postupnými opravami, které v Liebiegově městečku probíhají, dochází někdy k necitlivým rekonstrukcím. Dávají se plastová okna, zmizela stříkaná hrubá omítka i unikátní vyřezávané dveře, které byly v každém domě jiné. Bez respektování jednotlivých detailů se domy stávají tuctovými, fasády slepnou,“ upozorňuje Petra Šternová z Národního památkového ústavu v Liberci.
Teď vedení Liberce znovu návrh na prohlášení Liebiegova městečka za památkovou zónu opět oprášilo. „Je to dlouhodobě nedoceněná historicky i památkově významná oblast v centru Liberce. Představuje jeden z nejpozoruhodnějších a velice hodnotných souborů tohoto typu,“ vysvětluje hlavní architekt Liberce Jiří Janďourek.
Popud ke zbudování kolonie domků pro textilní dělníky přitom dal údajně jeden z novinových článků. V roce 1908 se v tisku objevila polemika o tom, zda dělníci Liebiegových továren budou i nadále živořit ve sklepích, nebo se jim dostane adekvátního ubytování.
Průmyslník Theodor von Liebieg se proto spojil se svým dvorním architektem Jacobem Schmeissnerem, který v kopcích nad textilními závody Liebiegů vytvořil unikátní soubor domů a vilek pro zaměstnance továrny v duchu zahradního města, které je ojedinělé i v rámci ČR.
„Unikátnost Liebiegova městečka je v tom, že zahradní města byla většinou typizovaná, stavěla se na rovině a kopírovalo se tam několik stavebních typů. Ale tady se domy stavěly podle vrstevnic, v kopci a každý dům je svým architektonickým ztvárněním jedinečný. Netradiční je i to, že náměstí, které městečko uzavírá, je v kopcovitém terénu a vrcholí domem s hodinovou věží a bránou,“ přibližuje Šternová.
Město se sejde s vlastníky domů
Na srpen tak plánuje radnice setkání s místními obyvateli a především vlastníky domů, aby je o záměru městské památkové zóny informovala.
„Chceme jim představit a vysvětlit, co konkrétně by to pro ně znamenalo. Jsem přesvědčený, že město má takový skvost chránit. Na druhou stranu si uvědomujeme, že o tom nejprve musíme diskutovat s lidmi, kteří tam žijí, a těmi, kterým konkrétní domy patří. A předložit jim fakta a argumenty, proč by náš záměr měli podporovat. Věřím, že je přesvědčíme. Liebiegové se na podobě města podepsali do té míry, že pro Liberec znamenali totéž, co firma Baťa pro Zlín,“ řekl primátor Jaroslav Zámečník.
Podobná přesvědčovací akce přitom proběhla už za předchozího vedení města. Tehdy ale nebyl i hlasy Starostů, kteří jsou dnes ve vedení radnice, podpořen vznik fondu na opravy domů v památkové zóně, ač samy nejsou památkou.
„Bez toho se jim na to každý vykašle. Když to tady chtějí vyhlásit za památku, musí i něco dát. Také se mi nelíbí, jak tu řada domů vypadá. Zmizely dřevěné okenice, zazdila se okna, zateplení z polystyrenu. Ale majitelé by měli mít nárok na nějakou podporu, aby tu nedělali takovéhle věci,“ myslí si jeden z obyvatel Petr Kořínek.
Podle primátora by zastupitelstvo mělo jednat o Liebiegově městečku v září nebo říjnu. Pak by se odeslala žádost na ministerstvo kultury. „Rád bych, aby se vyhlášení památkové zóny povedlo do roku 2022, kdy by měla být dokončena i rekonstrukce bývalého Liebiegova paláce a také uplyne 150 let od narození Theodora von Liebiega,“ dodal Zámečník.
