Koncem února nemohl v Železném Brodě syn vzbudit svého sedmapadesátiletého otce, kterého našel bezvládného ležet ve vaně. Zpátky do života muže nepřivedl ani přivolaný lékař. Oxid uhelnatý totiž v koupelně unikal z karmy.
Nedávno se plynem, který není vidět ani cítit, v Liberci přiotrávila matka se dvěma malými dětmi. Se štěstím trojice otravu přežila.
Podle Františka Jiříka, soudního znalce v oboru kominictví, lidé tichého zabijáka podceňují.
"Mnoho z nich má mylné a bohužel rozšířené představy, že spotřebiče na plyn nevyžadují kominickou péči. Že stačí jen, aby byl spotřebič na plyn pravidelně servisovaný a že sám o sobě zaručuje bezpečný provoz. To je ale velký omyl," říká odborník.
Podle některých údajů se u nás ročně otráví oxidem uhelnatým na tři stovky lidí. Není to číslo nějak moc velké?
Obecně se sice uvádí 300 otrav ročně, údaj mi ale přijde nadnesený a nevím o tom, že by někdo tuto statistiku vedl.
"V poslední době jsou nebezpečné i jakákoliv kamna na dřevo a uhlí," varuje soudní znalec František Jiřík (na snímku).
Dobře, ale jak sám říkáte, rozhodně není dobře tento jedovatý plyn podceňovat. Proč ale v dnešní době plné nejmodernější techniky a spotřebičů, stále dochází k úmrtím?
Tragickou bilanci přičítám neznalosti a podceňování problematiky. Mimo jiné se uvádí, že spotřebiče na plynná paliva, tedy kotle, gamaty či karmy, nevyžadují každoroční kontrolu spalinové cesty kominíkem a že stačí servis spotřebiče. Samotný spotřebič samozřejmě potřebuje řádnou péči, to nezpochybňuji, protože není-li udržovaný, tak má obvykle ve spalinách vysoký obsah oxidu uhelnatého. Ale při jakékoliv poruše či zanesení spalinové cesty se spaliny vrací s vysokým obsahem oxidu uhelnatého zpátky do bytu a dochází k otravám. Za velký problém považuji také špatný přívod vzduchu pro spalování a uvedení spotřebiče do provozu bez revizní zprávy. To se týká třeba i kamen na dřevo, které koupíte v obchodním domě. Revizní technik komínů musí být garantem, že komín a kouřovod spolehlivě odvede spaliny od připojeného spotřebiče do volného ovzduší.
Neustále se hovoří především o otravách, kdy oxid uhelnatý unikal z karmy. Překvapilo mě, že nebezpečí hrozí také, když lidé topí dřevem v kamnech...
Ano, v poslední době jsou nebezpečím i spotřebiče na pevná paliva, tedy jakákoliv kamna na dřevo a uhlí. Na rozdíl od spotřebičů na plyn se však jejich spaliny mohou projevit viditelným kouřem a zápachem, takže obyvatelé mají šanci uvědomit si, kolik uhodilo.
Dá se aspoň přibližně říci, kolik lidí otravu přežije a kolik naopak ne? Jak velká je šance, že se otrava nezmění v tragédii?
Při včasné pomoci relativně dost lidí přežije. Problémem je, že při vyšší koncentraci oxidu uhelnatého v krvi nestačí postiženého vynést na čerstvý vzduch, protože oxid působí s jistou setrvačností. Přiotrávený člověk by měl podstoupit výměnu krve a inhalovat kyslík. I po záchraně však může dlouhodobě přetrvávat postižení nervové soustavy. Vždy záleží na rychlosti poskytnutí pomoci a následné odborné péči.
Jak se vlastně otrava u člověka projevuje a je vůbec nějaká šance poznat, že něco v bytě není v pořádku a jsem v ohrožení života?
Vzhledem k tomu, že oxid uhelnatý není postřehnutelný ani při vysokých koncentracích a že je velmi jedovatý i při nízkém obsahu v ovzduší, je považován za jeden z nejnebezpečnějších jedovatých plynů. Příznaky jsou mnohdy obtížně rozpoznatelné, protože se mohou lišit i u jednotlivých osob. Obvykle se uvádí tlak ve spáncích, bolesti s pocitem tepu v hlavě, nevolnost, bolesti hlavy, závratě, zvracení, mdloby. Problém je, že člověk v prostředí se zvýšenou koncentrací oxidu ztrácí schopnost sám z toho prostoru odejít a upadá do bezvědomí. Myslím, že jedinou spolehlivou ochranou je fungující čidlo oxidu uhelnatého.
Detektor na oxid uhelnatý je tedy dobrá cesta jak předejít neštěstí?
Detektor na oxid uhelnatý je rozhodně dobré zařízení, které může ochránit uživatele. Ale jako u každého takového zařízení je nutné ho zakoupit u ověřené firmy, ne z nějakého stánku. Pak si ho nechat namontovat odbornou osobou podle návodu výrobce a následně ho odpovídajícím způsobem ošetřovat a kontrolovat. Není nic horšího, než spoléhat se na nefunkční detektor!
A další prevence?
Nikdy nemáte stoprocentní jistotu, že vám nic nehrozí, ale zdravý rozum velí udělat pro vlastní bezpečnost maximum. Doporučuji respektovat nařízení vlády, podle kterého je nutné před uvedením spotřebiče do provozu zavolat kominíka na revizi spalinové cesty a potom vždy nejpozději do roka na kontrolu. Důležité je také spalinovou cestu pravidelně čistit, to lze dělat u některých spotřebičů i svépomocí. Revize nepodceňujte, jsou nezbytné například i při změně používaného paliva. Kontroly si nechte dělat nejlépe na jaře, tedy po konci topné sezony, protože pokud kominík odhalí nějakou závadu, máte ještě dost času na nápravu. Na podzim už může být pozdě. Dejte si ale pozor na falešné či odborně nezpůsobilé kominíky. Než si někoho pustíte do domu, zjistěte si na něj reference. Určitou zárukou by mělo být členství ve Společenstvu kominíků, které zajišťuje pravidelné školení a dbá na profesionalitu i etiku řemesla. Ke způsobům, jak předejít tragédii, ještě připojím jednoduchou radu: v prostorách se spotřebičem zajistěte přívod vzduchu pro spalování. Větrejte nejen v létě, ale po celý rok, hlavně v době, kdy je spotřebič v provozu.
