Současní Liberečané žili v domnění, že to byl javor. Poté, co konzervátor Severočeského muzea Čestmír Maleček schránku otevřel, se však objevila pamětní listina, v níž se hovořilo o lípě.
Světlo do události nevnesla ani pamětnice, čtyřiaosmdesátiletá Jaroslava Chotěnovská, která tehdy sázení stromu přihlížela. Odpověď dají tedy až dendrologové.
„Je to záhada. Ale my, archeologové, s dendrology poměrně často spolupracujeme. Není problém odebrat vzorek pařezu a zjistit, co to bylo za strom,“ prohlásil archeolog Severočeského muzea Petr Brestovanský.
„My, archeologové, vyprávíme příběhy už od doby kamenné. Ale tam se jedná o anonymní lidi, o nichž nevíme, kým byli. Tyhle novodobější příběhy se nám samozřejmě líbí o něco víc. Konkrétně v tomhle případě víme, kdo a proč poklad ukryl,“ říká Brestovanský.
Schránce popraskal tér
Původně archeologové mysleli, že schránka bude kovová, ale detektory nic neobjevily.
„Tak jsme se na místo vydali podruhé a objevili skleněnou nádobu. Rychle jsme s ní ujížděli do místnosti se stabilní teplotou a vlhkostí, aby se sklenice nezačala po vytažení ze země příliš rosit a listina uvnitř nenavlhla. Jak schránka vysychala, začal se navíc sám od sebe rozpadat tér, kterým byly její konce zaizolovány,“ vyprávěl Brestovanský.
Schránku předci uložili velmi důkladně, do kameninové trubky, zasazené svisle do země. Ta skleněnou nádobu chránila ze stran. Shora ji pak jistil placatý kámen, který zakrýval ústí trubky.
Schránka by vydržela tisíce let
„Kamenina byla velmi chytře zvolena, ta by totiž vydržela ochraňovat schránku tisíce let. Kdyby chtěl někdo něco zakopávat, můžeme podobný postup jen doporučit,“ pousmál se Brestovanský.
Listinu by nyní mělo čekat odborné prozkoumání. „Je potřeba zjistit, zda neobsahuje spóry plísní, změřit pH papíru a případně zajistit jeho odkyselení a následnou konzervaci. Vše budeme konzultovat s Národním archivem v Praze,“ uvedl konzervátor Maleček.
Poté se pořídí kopie listiny, a to včetně digitálních tak, aby mohly sloužit dalším badatelům.
