Marta Kottová a Ervín Šolc získají za mimořádné zásluhy o rozvoj města v oblasti demokracie a lidských práv Medaili Liberce.
„To, že udělíme medaile souběžně právě těmto lidem má symbolicky připomenout útrapy příslušníků národnostních menšin za druhé světové války a po roce 1945. A také jejich snahy o otevřený dialog a rozvoj demokracie po roce 1989. Oba kandidáti se dlouhodobě snaží pěstovat pocity sounáležitosti a tolerance zejména u nastupující generace Liberečanů,“ vysvětlil Ivan Langr, náměstek libereckého primátora, který na medaili navrhl právě osobnost Marty Kottové.
Rodiče zemřeli v plynové komoře
Ta se jako třináctiletá židovská dívka dostala i s celou svou rodinou do transportu, který mířil do terezínského ghetta. Později ji i s jejími rodiči převezli nacisté do vyhlazovacího tábora v Osvětimi-Březince.
Zatímco její rodiče neprošli selekcí a ještě v den příjezdu zemřeli v plynové komoře, Marta spolu se svým bratrem Viktorem a několik málo dalšími lidmi transport přežili.
„Netuším, jak jsem v Osvětimi byla dlouho, jestli týden nebo měsíc. Nebylo mi tehdy ani patnáct let, a nikdy jsem v Osvětimi nebyla schopná pochopit, že ten kouř, který se snáší nad námi, je maminka a tatínek, to se prostě nedá, takový to byl šok a hrůza,“ líčila před časem strašlivé vzpomínky Marta Kottová.
Před vánocemi v roce 1944 se přes koncentrační tábor Gross-Rosen dostala do továrny na zpracování lnu v Mährensdorfu. Do Prahy se pak vrátila až po osvobození v květnu 1945. Do Liberce se přistěhovala se svým manželem v devadesátých letech, kdy přišla za synem.
V roce 2008 obdržela od prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy o stát v oblasti výchovy. Návrh na udělení medaile Liberce je symbolicky spojen se vzpomínkou na 75. výročí transportu Marty Kottové do Terezína, kde také začal její tříletý boj o život.
„A nevybrala jste si blbou cestovku?“
„Celý život se přitom věnuje mladší generaci, které se snaží předat varovné memento holocaustu, aby se na tragédii vyvraždění šesti milionů evropských Židů nezapomnělo. Stále navštěvuje školy a nejrůznější studentské a vzpomínkové akce, kde o svých zážitcích z mládí přednáší,“ přiblížila Jana Kodymová, mluvčí libereckého magistrátu.
„Dětem říkám, že jsem od dětství ráda cestovala, a první, kdo mi to začal splňovat, byl Hitler. Terezín, Osvětim, Gross-Rosen a Mährensdorf,“ vyjmenovala před pár lety Marta Kottová koncentrační tábory, kterými prošla.
„A děti jsou úžasné. Jednou se mě jeden chlapec zeptal, jestli jsem si náhodou nevybrala blbou cestovku,“ dodala.
V Itálii padl do zajetí
To příběh Ervína Šolce se začal psát v roce 1927, kdy se narodil v Liberci do česko-německé rodiny. Za války musel narukovat do wehrmachtu a při službě v Itálii padl do amerického zajetí. Podařilo se mu však utéci.
Do Liberce se vrátil až v roce 1947, bez státní příslušnosti i bez znalosti českého jazyka.
Pro Ervína Šolce bude medaile oceněním jeho práce v rozvoji města v oblasti česko-německých vztahů. V roce 1991 organizoval zorganizoval první Česko-německé dny, jejichž hlavním hostem byl tehdy Otto von Habsburg. O rok později pak založil Zemské shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
„Návrh na ocenění podala Věra Vohlídalová, emeritní ředitelka Krajské vědecké knihovny,“ zmínila mluvčí magistrátu. V minulosti získali medaili města takové osobnosti jako plukovník Stanislav Hnělička, herec František Peterka, běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, sbormistr Severáčku Milan Uherek či historik Rudolf Anděl. A v letošním roce ji obdržel také bývalý ředitel zoologické zahrady Josef Janeček.
