Ateliér Karla Hubáčka, který je tvůrčí dílnou školy.

Ateliér Karla Hubáčka, který je tvůrčí dílnou školy. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Liberecká fakulta architektury slaví 25 let, kořeny sahají až k Hubáčkovi

  • 0
Fakulta umění a architektury v Liberci slaví 25 let. Z bezmála tisíce absolventů, kteří z ní za čtvrt století vyšli, se řada architektů a umělců prosadila u nás i ve světě.

Popularizátor architektury Adam Gebrian. Neotřelé studio Mjölk, za kterým stojí například rozhledny Vokurka a Růženka. Designér Jan Salanský, který si poradí se dřevem i sklem. To jsou jen některá jména, která zplodila liberecká Fakulta umění a architektury. Vznikla před 25 lety a za tu doby vyprodukovala 947 absolventů.

„Tady vždy existoval fantastický vztah nejen mezi spolužáky, ale i mezi spolužáky a vyučujícími,“ ohlíží se za svým studiem Gebrian, podle kterého za úspěchem fakulty stojí individuální přístup pedagogů.

„Studentovi se vždy někdo věnoval, mluvil s ním, reagoval na něj a vedl s ním dialog. Prostě se k němu choval k jako normálnímu dospělému člověku. Takhle to tu vždy bylo. Rád bych věřil, že to tady pořád takhle je.“

S názorem Gebriana se ztotožňuje i další úspěšná absolventka, architektka Alena Mičeková, která spolu s Petrem Stolínem navrhuje domy jako je Kulturní centrum 101010 ve Vratislavicích nebo školka v japonském stylu na Nové Rudě. 

„Tím, že jsme malá fakulta, tak ten vztah pedagog – žák je mnohem užší. Zároveň se známe, nejsme si odcizeni ve velké budově s několika patry,“ říká Mičeková, která spolu se Stolínem vede ateliér architektury. Naráží tím na srdce celé fakulty, kterým je prostorný a netradičně tvarovaný ateliér Karla Hubáčka. Ateliér nedostal svůj název náhodou. Právě u Hubáčka, autora ikonické stavby na hoře Ještěd, bychom mohli hledat kořeny liberecké fakulty.

Okamura: V Liberci se experimentovalo jako v kosmu

„V šedesátých letech tady působilo jedno z nejvýznamnějších architektonických studií, kancelář SIAL pod vedením Karla Hubáčka. To bylo do značné míry spojené s tím, že v Praze tenkrát za komunismu byl velmi silný dozor nad celou tvorbou. Neexistovaly architektonické ateliéry a všude byly jen velké projektové ústavy, kde byla výrazně potlačena tvůrčí osobnost. Režim projektanty kontroloval, nutil je vstoupit do strany,“ přibližuje historii současný děkan fakulty Osamu Okamura, podle kterého charakterní lidé, kteří se tehdy nechtěli podvolit, buď přestali projektovat, nebo topili v kotelnách. 

„Další možností bylo utéct na periferii, kde dohled nebyl tak velký. Doslova sem emigrovali lidé z Prahy. Nikdo ve studiu SIAL nebyl rodilý Liberečák. Všichni sem šli jako do azylu a vytvořili si tady to, co Jiří Suchomel (zakládající děkan fakulty, pozn. red.) nazývá ostrůvkem pozitivní deviace. Vznikla tu svobodná tvůrčí společnost, kde Karel Hubáček dokázal svojí energií a nadšením vybojovat prostor v totalitě pro tyto lidi,“ míní Okamura.

V Liberci proto vznikla takzvaná Školka SIAL, kde působili mladí architekti z celé země, které si Karel Hubáček vyhlédl. Od té doby se Liberec datuje jako centrum alternativní progresivní architektury.

Práci usnadňoval architektům i samotný Liberec, který byl poznamenaný vysídlením sudetských Němců.

„Kdybyste přišli s věcí jako je vysílač na Ještědu do jižních Čech, tak by vás vynesli na vidlích. Zatímco v Liberci nebyl nikdo, kdo by proti tomu protestoval. Tady se mohlo experimentovat jako v kosmu. Tady bylo možné všechno,“ soudí Okamura, podle kterého je silnou stránkou fakulty testování přístupů.

„Nebojí se jít neprobádanými cestami, nebojí se chybovat, nebojí se dát lidem sílu jít za svým názorem. Je to něco, co v Praze a Brně nebylo možné. Na tom školu stavíme dodneška.“

Z Liberce až do Afriky

V současné době spolupracuje fakulta nejen s městy ve svém okolí a soukromými investory, ale zpracovává i zadání pro druhý konec světa. „Teď tu například děláme školy do Afriky nebo se zabýváme obydlením oceánu,“ říká Okamura.

Práce absolventů a pedagogů fakulty je vidět i v samotném Liberci. „Dopad přítomnosti naší školy v regionu je vidět na každém kroku. Například Stolínova školka na Nové Rudě - děti budou od malička vyrůstat v nádherném prostředí, které je bude inspirovat celý život. To jsou věci, které mají přímý dopad na další generaci. A já z toho mám obrovskou radost,“ usmívá se děkan.

Prozrazuje i plány fakulty do budoucna. „Letos budeme otvírat nový doktorský studijní program Architektura a urbanismus, který bude klást zvláštní důraz na využití nových technologií. Pro něj vybudujeme zcela novou laboratoř, která bude vybavená na špičkové úrovni,“ popisuje Okamura. 

„Chystáme i otevření nové světelné a zvukové laboratoře na Katedře umění pod vedením Jana Stolína a Richarda Loskota. Jsem rád i za nový ateliér, který budeme otevírat v letním semestru a který povede Martin Kloda. Studenti tu budou navrhovat a vlastníma rukama tvořit festivalovou architekturu pro Anifilm, který se letos stěhuje z Třeboně do Liberce.“

9. října 2018