Šíří se spekulace, že se tygři, které Česká inspekce životního prostředí zabavila panu Berouskovi a neměli čip, narodili ve vaší zoo. Jak to tedy je?
Je to naprostý nesmysl. Tato zvířata nikdy nebyla v Zoo Liberec. Ani bychom je samozřejmě neprodávali ani nedávali žádnému cirkusu či soukromému chovateli.
Byly ty dvě tygřice v cirkuse?
Ne. Podle mých informací je pan Berousek nakoupil ze zahraničí s další skupinou tygrů a choval je u sebe v Bášti. Provozuje tam svoji hlavní stanici, kde má několik desítek lvů a tygrů, které dál množí, půjčuje a jinak komerčně využívá.
Proč jste se jich ujali? Nota bene, když chcete ukončit chov bílých tygrů?
Vezmu to zeširoka. V Česku jsou chovatelé, kteří mají velké kočkovité šelmy a jiné druhy zvířat, které jsou buď nebezpečné, nebo třeba žijí ve špatných podmínkách. Když se na nás stát obrátil, protože ty dvě tříleté tygřice potřeboval chovateli odebrat a neměl je kam dát, rozhodně jsme nezajásali. Zoologické zahrady tu nejsou od toho, aby řešily situace, kdy se exotické zvíře dostane kvůli nezodpovědnosti soukromého chovatele do nějaké nouze. Nakonec jsme se ale rozhodli být ministerstvu nápomocni, protože jsme měli možnost se o tygry postarat. Ale s tím, že to bude dočasně a na relativně krátkou dobu. Zároveň se snažíme o problematice chovu bílých tygrů neustále mluvit a vysvětlovat důvody, proč sami chceme jejich chov ukončit.
Zkomplikovaly vám ty dvě tygřice nějak život?
Situace v pavilonu se nám samozřejmě částečně zkomplikovala, museli jsme udělat nějaká opatření. Především jsme lvíčata přesunuli do expozice, kde před tím byli rysi. Protože ale lvíčata vyrůstají mimo rodičovský pár, problém v tom není. Samotný pavilon je natolik rozdělený, že na pár týdnů tento krok udělat můžeme. Zároveň ale upozorňujeme na to, že pavilon šelem není dostatečně velký. Nemůžeme takto fungovat dlouho.
Už si tygřice u vás zvykly? Třeba na přepouštěcí koridory?
Režim přecházení mezi vnějším výběhem a vnitřní ubikací kvůli úklidu a krmení není jednoduchý. Než si na to nové zvíře navykne, jsou s tím jisté komplikace a vyžaduje to čas. Proto třeba návštěvníci vidí výběh, který není tak uklizený jako výběh zvířat, které chováme již déle. Komplikované je to pro nás v tom, že ošetřovatelé musejí někdy zůstat déle v práci, než se tygra podaří dostat do druhé části. Chov šelem je v naší zoo striktně nekontaktní, proto ošetřovatel nemůže jednoduše do výběhu přijít a tygra odehnat.
Nevadí jim pach jiné šelmy?
Naši lvi a tygři žijí v pavilonu dlouhodobě. Není to nic nového. Nemyslím, že mají problém s tím, že vidí lvy. U pana Berouska jsem sice nebyl, ale vím z popisu a z fotek, jak to tam vypadá. Tygři a lvi tam žijí ještě víc natěsno než u nás.
V jakém stavu tygři byli, když se dostali k vám?
Z hlediska výživy a kondice ve velmi dobrém. Pan Berousek se o zvířata stará v rámci daných podmínek velmi dobře. Druhá věc je jejich genetický stav. Ten není dobrý.
Jak to myslíte?
Populace bílých tygrů je zatížena spoustou genetických vad a nemocí jako jsou různé rozštěpy nebo šilhání způsobené příbuzenským pářením. Komplikují zvířatům život a není dobré je dál množit. Tyto dvě Berouskovy tygřice například velmi šilhají, což je patrné hned na první pohled.
Prodražuje se kvůli dvěma novým šelmám provoz?
Tím, že je tam víc zvířat, tak je náročnější obsluha. Zvířata i víc sežerou a náklady se zvednou. Nicméně stát nám je bude refundovat.
Jak dlouho u vás ještě tygřice zůstanou?
Počítám, že by se situace měla vyřešit do měsíce, měsíce a půl. Ministerstvo životního prostředí, které má celý případ v kompetenci, už podniká další kroky.
Kde skončí?
Nevím. V médiích už možné alternativy proběhly. Myslím ale, že definitivní rozhodnutí ještě nepadlo. Vím, že řešení ministerstvo hledá. Až ho budu mít, my zase tygřice profesionálně naložíme a odvezeme. Tím pro nás příběh těchto zvířat skončí.
Za úmysl, že ukončíte chov bílých tygrů jste to před časem hodně schytávali. Jsou už lidé ochotni vzít vaše argumenty?
Hodně lidí nám to má ještě pořád za zlé. My to respektujeme a chápeme, ale chceme se o tom s nimi dál bavit a snad se nám podaří veřejnost o našich důvodech přesvědčit. Ty dvě nové tygřice nám v tom vlastně pomáhají. Jejich osud i šilhavý vzhled celou problematiku chovu bílých tygrů názorně dokládají.
Jak dlouho může ještě trvat, než vaši dva současní tygři dožijí?
Tygři se dožívají 12 až 16 let. Naši mají 11 a 14 let. Až jednou uhynou, chov bílých tygrů už obnovovat nebudeme. Naopak, té doby využijeme k tomu, abychom pavilon přebudovali, aby odpovídal současným standardům. Musíme to udělat.
Skončíte s chovem tygrů i kvůli tomu, že je pavilon malý?
Ano. Nároky na tvar a velikost expozic se mění a náš pavilon pro držení dvou druhů velkých koček již nevyhovuje. Musíme se rozhodnout pouze pro jeden druh velké kočky. A i pro ni musíme pavilon přebudovat. Logicky nám z těch dvou šelem vychází lev berberský. Je to také charismatický druh. Na rozdíl od bílého tygra to není uměle vyšlechtěná rarita, ale druh, který byl ve své přírodní domovině již vyhuben. Na naší planetě přežívá jen díky zoologickým zahradám. Navíc je lev jedinou kočkovitou šelmou, která dokáže žít ve skupině a dá se chovat snáz, protože je lze na rozdíl od tygrů držet v jednom výběhu pohromadě.
Bílý tygrBílý tygr není živočišným druhem ani poddruhem a v přírodě se nevyskytuje. Na rozdíl od indického tygra, ze kterého bílý vzešel, není ani ohrožen vyhynutím. V roce 1951 byl v Indii odchycen mladý samec tygra, který měl bílé zbarvení srsti. Tento jediný zakladatel byl dále v zajetí připouštěn na normálně zbarvené samice. Z potomků byli v dalších generacích vybíráni ti bílí, kteří byli za účelem fixace bílého genu dále kříženi mezi sebou. Tato spojení dodnes způsobují, že téměř všichni jedinci bílých tygrů mají množství geneticky vázaných zdravotních a tělesných vad. Podle zoologa liberecké zahrady Luboše Melichara prošlo Libercem za čtvrt století 22 bílých tygrů. Rozmnožit se je ale podařilo jen třikrát, a to za velkého úsilí a chovatelské péče. Poslední vrh se v Liberci narodil v únoru 2016 a odchoval se jeden samec a jedna samice. Téměř dospělé jedince se nakonec podařilo umístit v Zoologické zahradě Pont Scorff v západní Francii. |
