Jděte za vůní. V podhůří Jizerských hor v těchto dnech začaly kvést levandule. Už třetí rok je v Raspenavě pěstuje Adéla Roubíčková se svoji rodinou, která si zde plní svůj sen. S partnerem a dětmi opustili pohodlné bydlení v Liberci a přestěhovali se do starého domu na venkově.
„Bylo to právě na apríla před třemi lety, co jsme si pořídili staré zemědělské stavení u řeky Smědé. Je to stará usedlost s duší. A k tomu velká zahrada a veliká stodola a ještě větší seník a přemýšleli jsme, jak s tím vším naložíme. Nakonec si o to řekl dům i pozemek sám,“ vypráví Adéla Roubíčková, zatímco stojíme vedle políčka s rozkvétajícími květinami. Fialových jich sice ještě moc není, ale okolí už je pořádně provoněné.
Na otázku, proč se v horách na severu Čech rozhodli pěstovat bylinku spjatou s horkými lány francouzské Provence, má bývalá sociální pracovnice jednoduchou odpověď. Do aromatické bylinky se zamilovala. „Ve Francii jsem s přestávkami bydlela tři roky. Bylo to sice u Marseille a v Lyonu, často jsem ale jezdila koukat na pole do Provence,“ svěřuje se farmářka.
Nikdo jí nevěřil
Do bezhlavého podniku se ale odmítla pustit. První výsadbě tak předcházelo roční studování po nocích.
„Všichni mi říkali, že jsem blázen, že ji chci pěstovat v Jizerkách,“ vzpomíná. Ale ukázalo se, že místo je pro ni ideální. Zahrada je orientovaná na jihozápad, má nadmořskou výšku asi 330 metrů nad mořem, vhodnou hlinitopísčitou půdu a vane zde teplý vzduch ze Žitavské pánve. Podle pěstitelky je levandule nenáročná bylina, která nemá žádné zvláštní požadavky.
„Na zahrádku je ideální. Je to suchomilná bylina,“ komentuje. Uškodit naopak může déšť. I s tím si zde ale poradili. „Sázíme je vyvýšeně, aby po nich voda stekla,“ ukazuje Adéla Roubíčková.
Momentálně na farmě Jizerská Levandule obhospodařují kolem dvou tisíc keříků čtyř druhů levandule na zhruba jednom hektaru. Do budoucna by ale chtěli jejich počet zčtyřnásobit. To ale není jediný plán do dalších let. Pokud by se osvědčily, chtějí mezi řádky „nahnat“ quessantské miniovečky.
Recepturu vymýšleli čtyři měsíce
To už přicházíme do domu, po kterém se z přízemí šíří intenzivní vůně. Měděná destilační kolona právě vyrábí hydrolát, květovou vodu.
„Je dobrá na provonění i na pleť, protože je antiseptická,“ vysvětluje farmářka. Kromě toho zde vznikají také esenciální oleje, koupelová sůl obohacená o květy a především sirup.
„Recepturu jsme vymýšleli čtyři měsíce. Nechtěli jsme, aby byl moc sladký, takže jsme do něj dali nejmenší množství cukru, jaké bylo možné,“ upřesňuje pěstitelka. Nemůže chybět samozřejmě ani řada polštářů nebo pytlíčků vycpaných sušenými bylinkami.
Levandulovna zároveň funguje jako projekt pro zaměstnání znevýhodněných lidí na trhu práce, v tomto případě se jedná hlavně o matky s dětmi do deseti let s přidruženým problémem sociálním nebo zdravotním, zdravotně postižené a podobně.
„Oba s mužem jsme sociální pracovníci, takže jsme si řekli, že když už podnik, tak se sociálním přesahem,“ vysvětluje farmářka. Její partner Josef Heindorfer vede tým zaměstnanců, který momentálně čítá několik žen. „Nabízíme zkrácené úvazky, které je na Frýdlantsku pořád problém sehnat. Pro matky samoživitelky jsou přitom stěžejní. Stíhají pak vyzvedávat děti ze školky a skloubit rodinný a pracovní život,“ komentuje.
Na farmu získali dotaci od ministerstva práce a sociálních věcí pro projekt Levandulovna, která pokryje mzdy, na zbytek si museli uspořit a vydělat. Farma zastává aspekty cirkulární ekonomiky, ve kterém by i odpad měl být zdrojem. Také do chodu farmy zasáhla koronakrize, která narušila harmonogram trhů a výrobky tak nebylo kde prodávat. Momentálně Levandulovna dodává sirup do několika restaurací a od července bude nový e-shop.
„Získali jsme certifikaci Regionální produkt Jizerských hor a budeme usilovat o bio certifikaci našich levandulí. Vše je čistě přírodní, s láskou a vůní ve vlasech vyrobeno,“ uzavírá s úsměvem farmářka.
